Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…


Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Český rozhlas Radiožurnál

Rozhovory, 19. 10. 2006

Martin Veselovský: Od mikrofonu vám příjemný večer a dobrý poslech přeje Martin Veselovský. Hostem dnešních 20 minut je prezident České republiky Václav Klaus. Dobrý den, vítejte v Českém rozhlase. Pane prezidente, dnes za sebou máte schůzku s vyjednávacím týmem sociálních demokratů. Co jste si z ní odnesl?

Václav Klaus: Tak ta dnešní byla třetí schůzkou. Velmi pozorně sleduji, co mi představitelé těchto politických stran říkají. Myslím, že bylo také velmi dobré, že jsem se rozhodl, že nezvu jenom předsedy, ale že zvu širší vedení těchto stran, takže ty názory jsou přece jenom trošku plastičtější. Velmi pozorně sleduji, kde je průnik nebo kde není průnik těchto názorů. Je naprosto jasné, že když všichni chtějí pro sebe to nejlepší, že žádný průnik neexistuje a nikdy žádnou vládu nebudeme mít. Takže teď jde o to hledat ono druhé řešení, které znamená od každého nabídku nějakého ústupku.

MV: Teď po těch třech jednáních se přikláníte spíš k opatrnému optimismu nebo k opatrnému pesimismu?

VK: Optimistou člověk být musí, to je povinností lidskou a člověka v mé roli zvláště. Vyřešit se to musí, nicméně pořád ještě přetrvává situace, kdy ne všichni účastníci těchto jednání pochopili dobře a důsledně, že nemůžou stoprocentně vyhrát. Myslím ale, že už v rámci těchto stran jsou skupiny, které to začínají chápat. Vede to k dialogu uvnitř těchto stran a já si myslím, že se k té situaci dostaneme. Teď jde o to, aby s tím měla trpělivost česká veřejnost. Já jí nežádám o tuto trpělivost, protože ona má nárok chtít něco rychleji. Bude potřeba ještě nějakých dalších kroků.

MV: Mluvil jste teď, pane prezidente, například o té dnešní straně, která u vás byla?

VK: Ne, teď to jsem řekl opravdu součtově. Není pravda, že by to platilo zvláště na tuto stranu a ne na ty dvě předcházející, se kterými jsem mluvil. I sociální demokracie přišla s něčím a já to zatím budu nechávat vzadu, nebudu to sdělovat.

MV: Pardon, že vám skáču do řeči, to podle vás nepatří před oči veřejnosti v tuto chvíli?

VK: Nejde o to, před oči veřejnosti, ale nechci zastrašit tu stranu, která přijde zítra a nechci zastrašit tu stranu, která přijde někdy v úterý. To už bychom mohli pozvat všech pět předsedů politických stran sem k vám a nechat mě s nimi sedět jako moderátora a vysílat to přímým přenosem. To realistické není. Já se ptám každé té politické strany první zásadní otázku, ne, co vy chcete, to slyším z jejich výroků, které říkají v nejrůznějších pořadech rozhlasu a televize a píšou do novin, já se jich ptám, jaký jste ochotni vy dát příspěvek k tomu, aby se to vyřešilo. Od čeho vy jste ochotni ustoupit, co vy jste ochotni obětovat proto, aby nějaké řešení bylo zvoleno. Tím je to jednání zajímavé. Strašně se divím, že média po tomhle tom nepátrají, protože já bych tady hledal klíč k tomu všemu.

MV: Dobrá. Pojďme tou cestou a když se znovu obrátím k mé otázce, která se týkala toho opatrného pesimismu či optimismu, já jsem se ptal právě na to, jestli jste spíše optimistou v tom, že to politici začínají chápat, že nikdo nemůže být naprostým vítězem v tuto chvíli.

VK: Myslím, že tohle chápou. Každý si uvědomuje svou relativní sílu. To vede k tomu, že nikdo nepřichází s jednou jedinou variantou, se kterou chce bouchat do stolu a říkat, když nebude tahle, tak já vůbec dál nevedu dialog. Každý přichází s několika variantami. Samozřejmě má je seřazeny podle pro ně výhodnějších až k těm méně výhodné, ale tento dialog existuje.

MV: Pane prezidente, je vám blízký názor, že by druhým pokusem měl být z logiky věci pověřen člověk z druhé nejsilnější politické strany?

VK: Kdyby náhodou něco takového mělo platit, tak pak bych doporučoval, aby byla změněna Ústava České republiky a aby robot vyhlašoval, že první pokus na sestavení vlády má strana, která dostane nejvíce hlasů, druhý by měl dostat ten, kdo dostal druhý největší počet hlasů a třetí by měl získat ten, který získal třetí největší počet hlasů. Pak by role prezidenta a jakéhokoliv lidského konání a jednání v tom byla zcela vymazána a pro ty, kteří to náhodou doporučují, bych chtěl přidat takovou malou poznámku nebo malý vtípek. Byl bych rád, aby každý z těch, kteří říkají, že druhý pokus by měla dostat druhá strana v pořadí, aby jedním dechem, bez přestávky, bez nadechnutí, řekl, že třetí pokus by měla dostat třetí strana, která uspěla ve volbách, což je v daném případě KSČM.

MV: A znamená to, pane prezidente, že tak, jak jste říkal, že vnímáte různá mediální vyjádření všech pěti parlamentních stran nebo jejich zástupců, tak že to jsou jen mediální vyjádření, která nejsou, nejsou totožná s tím, co nakonec říkají vám na vašich schůzkách?

VK: V těch svých mediálních vyjádřeních si oni vykolíkovávají prostor. Snaží se zabrat co největší část toho politického prostoru na úkor strany druhé. Samozřejmě ty další to dělají také, takže jde o součet těchto věcí. Dnes na tiskové konferenci po jednání s ČSSD jsem použil příměr Rubikovy kostky. My máme pět politických stran, což je pět ploch té Rubikovy kostky a každý tam má jinak sestavené ty malé kostičky. Teď jde o to, jestli je někdo, kdo by uměl tou Rubikovou kostkou zamíchat tak, aby to dalo nějaký možný výsledek. V tom je dnes cíl.

MV: Chtěl jsem se zeptat, pane prezidente, jestli vy jste tou šestou plochou v tom případě. Ta kostka má šest ploch.

VK: Možná, že bychom to i takhle mohli říci. Kdybychom chtěli mít politický systém, kde by prezident nehrál žádnou roli, pak by to bylo něco jiného než dnešní Česká republika. My nemáme v České republice samosprávný systém politických stran, nad kterými by nikdo nebyl a ony by se pouze samosprávně dohodly mezi sebou, jak to udělají. My nemáme prezidentský systém, nicméně jistou roli podle Ústavy prezident u nás hraje a proto prezident jednou z těch stran té Rubikovy kostky určitě je.

MV: Hostem dnešních 20 minut Martina Veselovského je prezident České republiky Václav Klaus. Když už jsme u role vaší, pane prezidente, minulý pátek jste po jednání s lidoveckým týmem řekl toto, cituji: "Jde mi o dohodu, která by byla zárodkem stabilního uspořádání, to znamená, že vylučuji možnost, že bych akceptoval nějaký obchod s jedním hlasem doleva či doprava, nahoru či dolů". Ptám se s nějakým pohledem dva roky zpátky, jaký je rozdíl mezi touto situací a situací, kdy se sestavovala vláda Stanislava Grosse či vláda Jiřího Paroubka a těm sto jedna poslanců coby těch, kteří stojí za tou vládou v Poslanecké sněmovně, stačilo.

VK: Děkuji za tuhle tu otázku, protože do omrzení se pokouším vysvětlovat, že jsem nikdy neřekl kvantitativní číslo. Mě nejde o číslo sto jedna nebo sto dva nebo sto tři nebo já nevím, kolik. Řekl jsem, že mi jde o dohodu politických stran a nikoliv o přeběhlictví, kdo ví, jak motivované, z jedné strany do druhé, nebo-li přímo a přesně řečeno, o kupování politických hlasů. Tomu musíme za každou cenu zabránit. Už jsme si napáchali v těchto věcech tady v posledních týdnech, měsících, viz známé kauzy, dost problematických věcí, tak nepokusme se koupit jednu dušičku nalevo či napravo a tím prolomit sto. Jde mě o dohodu politických stran a co se stalo v roce 2002 všichni známe. Tam sto jedna nevzniklo jako koupení jednoho poslance, který by přeběhl z jedné strany do druhé. Tam sto jedna vzniklo stejnou podivnou shodou okolností, jako letos to sto. V roce 2002 vznikla trojkoalice sto jedna, kde nešlo o žádné přeběhlictví.

MV: Jinými slovy jde o váš výklad Ústavy, protože kdybychom Ústavu četli jen, co se její litery týče, tak tam samozřejmě nic o tom, že vláda nemůže být podpořena někým, kdo si to buď rozmyslel nebo snad možná byl zaplacen, nic se tam o tom nepíše.

VK: Tak podívejte, my mluvíme o elementární politické kultuře, ne o tom, že mají poslanci právo rozmyslet si své hlasování. Vůbec nevybízím, aby se rozpadla nějaká politická strana, ale kdyby se eventuálně zítra rozpadla a vznikly by místo jedné strany strany dvě, to by znamenalo rozbití toho sto na sto. To by byla politická realita, kterou bychom každý z nás museli přijmout jako realitu. Mohla by se někomu líbit, někomu nelíbit, podle našeho politického založení, ale je to věc možná. Já mluvím o pokusu koupit nějakého poslance. Někdo říká, že takovýmto způsobem vznikla druhá vláda Václava Klause v roce 96, což je naprostá nepravda. Vláda v roce 96 byla zorganizována na Pražském hradě mým předchůdcem ve funkci za účasti všech politických stran, které tam seděly. Tam byla podepsána dohoda před prezidentem republiky. On byl jejím významným spolutvůrcem, kde bylo napsáno, že ač má vládní koalice 99 hlasů, strana ČSSD opustí sál při hlasování o důvěře vlády a za to, že opustí sál, se předseda ČSSD Miloš Zeman stane předsedou Poslanecké sněmovny. To byla dohoda podepsaná před mýma očima jako účastníka na Pražském hradě za garance prezidenta Havla. Úvahy o tom, že v té době docházelo k nějakému kupování hlasů, musím rezolutně vyvrátit. Možná někdo nemá paměť, ale já ji mám.

MV: Pojďme se vrátit tedy, pardon, o deset let dál, pane prezidente. Co přesně, nebo spíš jaké záruky budete požadovat od člověka, kterého se případně rozhodnete pověřit druhým pokusem o sestavení vlády?

VK: Já jsem někdy řekl, že politik nemá říkat nikdy, protože se leccos leckdy stane a on pak tohoto výroku může litovat. Nehodlám jmenovat nějakého politika do funkce předsedy vlády, aby on začal hledat a sondovat možnost, jak vytvořit smysluplnou politickou situaci. Hledám dohodu před jmenováním tohoto politika a až ta dohoda bude sepsána a podepsána, tak pak toho politika jmenuji. Ta sekvence těch kroků je přesně taková.

MV: Znamená to, že by vám měl přinést a je to čistě asi technická věc, papír se jmény a podpisy poslanců?

VK: Ne. My nejsme v situaci pádu jednoho premiéra, v daném případě Špidly před dvěma lety a jmenování premiérem dalšího člena stejné politické strany, a po roce pádu dalšího premiéra, Grosse, a jmenování dalšího zástupce téže strany, Paroubka, do funkce předsedy vlády. Tam jsem chtěl nějaké počty, aby bylo jasné, že byla dodržena původní vládní koalice, která byla základem toho politického uspořádání. To byla jiná situace.

MV: Já jsem se neodkazoval teď k této situaci.

VK: Rozumím, ale chci říct, že mě teď nejde o žádných sto jedna hlasů, který mi někdo přinese na papíře. Mně jde o podepsanou politickou dohodu mezi jistým počtem politických stran, které budou schopny disponovat příhodným počtem poslanců a tudíž většinou. Žádnou roli tomu jednotlivci v dané chvíli nedávám.

MV: Ten papír bude důležitější?

VK: Samozřejmě. Ta dohoda těch politických sil bude důležitější.

MV: A kdyby přišel někdo a přinesl vám dohodu tří stran, které v pohodě budou disponovat onou nadpoloviční většinou ve Sněmovně: KSČM, ČSSD, například zelení?

VK: To je, prosím, jiná úvaha. Teď říkám jen to, že mi jde o jistou dohodu politických stran.

MV: Já se vás, pane prezidente, zase ptám, jestli budete akceptovat papír, na kterém bude politická dohoda, ve které se budou skvět podpisy vedení KSČM.

VK: Nepředbíhejme. Kdyby se na tom dohodl dostatečně velký počet politických stran, tak o tom budeme dále diskutovat, ale to je teď mimo debatu.

MV: To je předčasné z důvodu toho, že na to ještě nemáte názor nebo to nechcete predikovat?

VK: Já na to názor jistý mám, ale nyní hledáme dohodu na politické scéně a tu nechme pár dní ještě politické strany hledat. Všechny politické strany velmi uvítaly, že jsem vyhlásil jistý, jak jsem řekl, svatý týden do voleb. Jsou to dva nebo tři týdny. Ukazuje se, že to bylo více než moudré, protože ne všechny politické strany byly schopny tento týden přijet a zúčastnit se těchto jednání, protože kampaňujou kdesi na severní Moravě. Počkat na 28. října je naprosto nezbytné, ale pak už to musí jít ráz naráz.

MV: Tak pojďme se přidržet toho vágního termínu ráz naráz, znamená to během dní, v řádu dní?

VK: Ale ráz naráz je kvalitativní výrok, to není kvantitativní výrok, to není měřeno hodinami.

MV: Tak se bavme o kvantitativní složce té věci.

VK: Ale kvantitativní teď není zajímavá. Kvalitativní říká: bez jakékoliv prodlevy a bez jakéhokoliv zdržování, v žádném případě tedy ne zdržování mého. To je věta, kterou jsme si jasně řekli dnes na jednání se sociální demokracií. Oni na ni kývli. To je věta, kterou jsme si jasně řekli včera na jednání s ODS, že tam není možné, že bych v pondělí třicátého října udělal tiskovou konferenci a sdělil, dávám další tři týdny volna na nějaká jednání. Takhle to možné – bohudík nebo bohužel – prostě není.

MV: Já jsem spíš, pane prezidente, přesvědčen, že právě ta kvantitativní složka, tedy to kdy, respektive do kdy by mohl být jmenován někdo druhým pokusem o sestavení vlády, možná bude nejen naše posluchače zajímat. Proto se na ní ptám.

VK: Nevím, jestli přesně to posluchače zajímá. Myslím, že posluchače zajímá, jestli dojde k nalezení takové přijatelné dohody na naší politické scéně, aby ten výsledek, který vznikne, měl nějaký smysl a k něčemu vedl. Mohu jmenovat někoho, aby se pokusil sestavit vládu v rámci druhého pokusu teď za deset minut, co půjdu tady od vás z Českého rozhlasu a nemusím nic zdržet a ode dnešního dne uplyne třicet dní, kdy si on půjde pro důvěru. Ale to není cílem. Abych vystřelil do vzduchu jméno, které nemá zajištěnou jistou naději na podporu, tak to bych k ničemu nepřispěl. Jestli by si někdo tohle to přál, tak to by bylo krátkozraké přání.

MV: Prezident České republiky Václav Klaus je hostem těchto 20 minut. U druhého mikrofonu sedí Martin Veselovský, přeji vám příjemný večer. Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Vidíte, pane prezidente, poté, co jste jednal se třemi stranickými delegacemi, nějakou možnost nebo cestu k sestavení velké koalice? Nebo i to mi řeknete, že je předčasné?

VK: Ne, to bych neřekl, že je předčasné. Není nepochybně konec světa a nejde o to, abychom zase používali výroky, které znamenají spálené mosty. Ale jednoznačně mohu říci, že v této chvíli velká koalice má smysl debatovat mezi dvěma politickými stranami. Lidovců, zelených a komunistů se to netýká. A s dvěma těmito stranami jsem již hovořil. Jedna mi sdělila, že velkou koalici chce, druhá mi sdělila, že velkou koalici nechce. Pro mě je to zásadní závěr, ze kterého v dané chvíli musím vycházet.

MV: Vnímáte to jako definitivní stanovisko nebo stanovisko takříkajíc k jednání.

VK: Řekl bych, že je to stanovisko vážné. Vážné v tom smyslu, že to není blafování, že to je hluboce promyšlené stanovisko obou těchto politických stran. Brzdím sám sebe vždycky použít slovo definitivní. Je to vážné, jednoznačně sdělené, s plnou odpovědností vyslovené stanovisko obou těchto politických stran. Já ho vážně beru a proto na té Rubikově kostce téhle té konstelaci z té kostky dávám v dané chvíli menší pravděpodobnost než nějaké jiné.

MV: Pane prezidente, považujete za lepší řešení pro občany Česka nějakou, tím dávám důraz na to slovo nějakou, vládu a nebo přímou cestu k předčasným volbám.

VK: Přímá cesta k předčasným volbám není. Já jsem sice nadsázkou hovořil, buď musí být dohoda o vládnutí, nebo dohoda o nevládnutí, nebo-li o předčasných volbách. Je to trošku nepřesné, i když tím, co jsem tím chtěl říci, myslím, že všichni rozumíme. K předčasným volbám se dá u nás dojít za poměrně klopotnou dobu a klopotnou cestou. Mezi dnešním dnem, mezi osmnáctým říjnem a potencionální možností předčasných voleb je relativně dlouhá doba, kdy země musí fungovat a kdy nějaká vláda musí vládnout. Mnoho debat určitě bude o tom, jak dlouhá doba to bude. Ale i to, kdo by dělal tuto mezivládu, jestli by se na ní shodly politické strany nebo jestli by od ní politické strany daly ruce pryč a jestli by řekli, pane prezidente, sestavte si tuto „prezidentskou mezivládu“ a udělejte s ní něco a my do ní budeme šít všichni těch x měsíců, než dojde k předčasným volbám. Nepochybně to jsou také varianty, které tady existují.

MV: Tak jak se v médiích občas spekuluje, tak ta varianta té vaší prezidentské vlády, tu máte někde v záloze připravenu včetně nějaké řekněme personální, nebo nějakého personálního složení?

VK: Ne, personální složení připravené není. Klíčem nebo kouzlem nebo jakýmkoliv šarmem takovéto vlády, pro kterou nijak nehoruji není její složení. Říkám nahlas, že preferuji, aby k ní nedošlo. Moc prosím, aby to bylo pochopeno, jak to říkám. Preferuji, aby k ní nedošlo. Kdyby k takové vládě mělo dojít, tak jejím podstatným rysem není její sestava. Jejím podstatným rysem je jenom ten fakt, že vznikne, že bude dočasně vládnout do doby nějakého dalšího pokusu o rozdání karet voliči. Ta jména nejsou podstatná. Tím nechci říct, že to mají být lidé nekvalitní, neschopní dojet do Bruselu, dvěma jazyky komunikovat. To nechci říci, ale v tom opravdu jádro problému není.

MV: Pane prezidente, náš čas vypršel, takových bylo dnešních 20 minut, jejichž hostem byl prezident České republiky Václav Klaus. Děkuji, že jste přišel do Českého rozhlasu, nashledanou.

VK: Děkuji také a nashledanou.

MV: U mikrofonu byl Martin Veselovský, vážení posluchači Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, přeji vám příjemný večer.

Martin Veselovský, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad „Radiofórum“, 18.10.2006

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu