Hlavní strana » Dokumenty » Dopis prezidenta republiky…

Dopis prezidenta republiky Václava Klause Komunitě pro duchovní rozvoj

Dokumenty, 7. 2. 2005

Vážení,

děkuji Vám za Váš dopis, ve kterém objasňujete své názory na „nového člověka“ a naznačujete aktivity Vašeho sdružení. Z vašeho dopisu mně připadá, že jste lidé s ušlechtilými cíli, ale nezapřete své mesiášství – snahu přesvědčit ostatní, že Váš přístup k životu je ten správný a že by jej jiní měli následovat. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, vždyť každý z nás si myslí, že jím sdílené hodnoty jsou ty jediné pravé.

Odlišme však debatu o hodnotách jako takových a o způsobu jejich sdělování jiným lidem. Pokud jde o Vaše představy o návratu k skromnému způsobu života (žít na venkově, nejíst maso, šetřit energií apod.), i když jsou na první pohled sympatické, domnívám se, že jsou příliš romantické a že většina lidí takový způsob života nechce. Důkazem toho je, že se lidé stěhují do měst, jedí maso, jezdí autem a používají všechny ty elektrospotřebiče, které jim zpříjemňují život, přestože spotřebovávají neobnovitelné energetické zdroje. Nicméně, pokud se Vašemu sdružení bude dařit – formou šíření myšlenek – přesvědčovat některé lidi, aby převzali Vaše hodnoty za své, smeknu klobouk. Pokud se Vám to však dařit nebude, neodsuzujte lidi, neposmívejte se jim, nepohrdejte jimi, nedávejte jim pokud možno nálepky „konzumentů“ apod. a snažte se tolerovat jejich názory a hodnoty.

A zde se dostávám k druhému rozměru problému. Z Vašeho dopisu cítím něco podobného, co naše generace zažila v době minulé – pohrdání jinými hodnotami (než jsou ty Vaše) a touhu změnit člověka. Volání po „novém člověku“, které se v dějinách opakuje, je často doprovázeno snahou vnutit lidem jiné hodnoty, a to třeba i proti jejich vůli. Staří i noví mesiáši, kterým se nedařilo přesvědčit ostatní, chtěli jim vnutit dobro i proti jejich vůli. V zaslepené touze po „novém člověku“ byli ochotni potlačit svobodu. Uznejme však, že svoboda člověka rozhodovat o sobě, o svých hodnotách a o svém štěstí, je tou největší hodnotu samo o sobě. Hodnotou, která je nesouměřitelná s preferencemi typu nejíst maso, žít na venkově nebo mít čistší ovzduší.

Dokud se sami budete řídit svými myšlenkami a žít podle svých hodnot, máte mou úctu a jistě najdete mnoho následovatelů. Ale nechtějte nikoho spasit. Nejste pastýři a lidé nejsou ovce. A mohu-li poradit – nepodléhejte katastrofickým vizím o zkáze planety, protože takových vizí už bylo mnoho a nikdy se nenaplnily. Ani příliš nespoléhejte na „veřejný prostor“. Stát, i když plní nezastupitelné role, nikdy nebyl a nebude spasitelem (i když se jej mnozí samozvaní spasitelé snaží využít pro své cíle). Já mám důvěru ve schopnosti svobodných lidí nalézt řešení problémů, pokud k tomu budou mít především svůj soukromý prostor.

Přeji Vám a Vaší komunitě mnoho zdaru.     

Václav Klaus

V Praze dne 7. února 2005