Hlavní strana » Rozhovory » Odpověď prezidenta republiky…

Odpověď prezidenta republiky Václava Klause na anketu časopisu Host ohledně Ludvíka Vaculíka

Rozhovory, 2. 1. 2008

Otázka časopisu Host: Jak jste na konci 60. let hodnotil veřejné působení Ludvíka Vaculíka a zvláště prohlášení Dva tisíce slov? Myslíte, že je potřebné, aby se spisovatelé a intelektuálové i dnes angažovali ve veřejném životě?

Odpověď Václava Klause: Každý, kdo prožíval 60. léta – a já jsem mezi ně patřil – musí i s odstupem čtyř desetiletí považovat Ludvíka Vaculíka za jednu z klíčových osobností tehdejší doby. Je s ním spojeno mnoho textů i výroků, které by dnes bylo možné archivně najít. To je ale úkol pro někoho úplně jiného. Já považuji za rozhodující to, co přežívá a co člověka při vyslovení jména Ludvíka Vaculíka napadne okamžitě, tedy bez jakéhokoli „domácího“ studia. Pro mne jsou to tři věci.

První je jeho známé vystoupení na sjezdu československých spisovatelů v červnu roku 1967, který patřil k průlomovým okamžikům tehdejší doby a který i tehdejší komunistická moc pochopila jako kvalitativně nový fenomén. Ludvík Vaculík prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“, za což byl vyloučen z KSČ. Tím mimo jiné připomínám, že téměř dvě desetiletí členem KSČ byl, že byl reformním komunistou.

Druhou je jeho román Sekyra, který – i když jsem ho už řadu desetiletí neměl v ruce – pro mne vedle Kunderova Žertu, románů a povídek Škvoreckého a rodícího se Párala zůstává klíčem k 60. letům. Dnešní přečtení tohoto románu by nám asi velmi přesně řeklo, kde se nacházelo tehdejší vidění světa a naší společnosti. To říkám bez jakékoli ex-post moudrosti.

Třetí je jeho prohlášení Dva tisíce slov, které bylo vydáno v Literárních listech dne 28. června 1968. Teď se přiznávám, že jsem porušil svou zásadu a musel jsem se podívat na přesné datum. Skoro si ale kladu otázku, zda šlo o „jeho“ prohlášení. Pokud vím, text napsal skutečně on, ale text více méně napsala tehdejší doba a on „pouze“ svými slovy tuto atmosféru skvěle vystihl. Ten text nebyl nejradikálnější. Nebyl nejostřejší analýzou tehdejší situace a tehdejšího tápání jak dál. I tehdy bych se pod něj podepisoval jen díky symboliky jeho možného efektu, ale tento efekt se ukázal být mimořádně významným a klíčovou roli tento text bezesporu sehrál. Pokud je někdo překvapen tímto mým postojem, chtěl bych říci, že už tehdy řada lidí kolem mne, sdružená v KMENu (v Klubu mladých ekonomů, jehož jsem byl „prezidentem“), viděla věci dost odlišně a tehdejší reformní pokus kritizovala evidentně zprava.

Řekl jsem, že Ludvík Vaculík „vystihl dobu“ a navíc je třeba dodat, že to byl právě on, kdo tento text napsal a to je třeba mimořádně ocenit.

Mám k tomu jednu zvláštní osobní vzpomínku. V tehdejší době jsem intenzivně spolupracoval s Literárními listy a pravidelně jsem tam psal známý komentář, který byl publikován pod pseudonymem Dalimil. Tehdejšímu šéfredaktorovi A. J. Liehmovi jsem jedno náhodné dopoledne do dalšího čísla Listů nesl svůj pravidelný komentář a on mi říkal zhruba toto: „To je škoda, že jste nepřišel o pár minut dříve. Před chvílí jsme do tiskárny odeslali jeden takový manifest s řadou podpisů a ekonomů tam moc nemáme. Váš podpis by se tam hodil“. Tehdy jsem toho velmi litoval a je naprosto nepochybné, že bych tento text jako jeden ze signatářů bez mrknutí oka ten den ráno podepsal.

Možná, že by se můj život odvíjel úplně jinak.

Václav Klaus, Host, 10/2007