Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Druhý kandidátský projev…

Druhý kandidátský projev Václava Klause, Pražský hrad, 24. ledna 2003

Projevy a vystoupení, 24. 1. 2003

Vážené dámy, vážení pánové,

k volbě prezidenta České republiky se dnes scházíme již podruhé. Minulý týden jednoznačný výsledek nepřinesl a jak už to bývá, reakce veřejnosti na naše neshodnutí se na budoucí hlavě státu byly velmi různorodé. Od věcných a chápavých až po vzrušené a kritické.

Jako objekt a zároveň i subjekt této první volby necítím sebemenší oprávnění vyslovovat o ní jakýkoli silný soud, a už vůbec ne nějaký odsudek. Její průběh naprosto přesvědčivě ukázal, že je náš Parlament plně vyspělým a proto komplikovaným organismem. Že jej tvoří individuality, které přesně v duchu ústavy projevují svou suverénní svobodnou vůli a přitom neskrývají, že je i pro ně - v historii naší země první skutečná a předem nerozhodnutá volba prezidenta - věc složitá, obtížná a odpovědná. Nalezení jednoho jediného reprezentanta celého státu je akt mířící daleko nad horizont našich každodenních, jinak legitimních politických půtek a sporů a nad naše běžná parlamentní hlasování. Vím, že jsme si toho všichni dobře vědomi.

O Vaši podporu jsem se, vážení kolegové, ucházel již před deseti dny. Pokusil jsem se Vám sdělit podstatně obšírněji než to udělám dnes, co bych mohl Vám a celé naší zemi ve funkci prezidenta nabídnout. Za oněch 10 dní jsem se nezměnil a nezměnili jste se jistě ani Vy. Netaktizoval jsem a netaktizuji. Předem jsem oznámil, že se zúčastním další volby a nijak nedemonstruji svou výlučnost. O podpoře své kandidatury nevyjednávám za nějaké budoucí přísliby. Nabízím pouze sebe, své zkušenosti, schopnosti a postoje. Nabízím, že budu reprezentovat všechny občany naší země, tedy celou Českou republiku a věřím, že to budu dělat lépe než moji protikandidáti.

Svou představu prezidentského úřadu jsem Vám již přednesl a nechci Vás tím dnes znovu zdržovat. Připomenu tři teze, které považuji za nejdůležitější:

1) Řekl jsem a dnes to jen opakuji, že má být působení prezidenta ve vztahu k vnitropolitickým událostem aktivní, nikoli však aktivistické. Prezident musí vůči všem politickým silám v zemi zachovávat respekt a objektivitu a nesmí se pokoušet vytvářet protiváhu výkonné a legislativní moci.

2) Těžiště prezidentské funkce vidím v roli důstojného a seriózního reprezentanta zájmů republiky v zahraničí. V dnešní chvíli by měl prezident přispět zejména k obhajobě zájmů naší země v Evropské unii a měl by usilovat o co nejpřátelštější vztahy s našimi sousedy, protože ty v minulých letech utrpěly nepříjemné a pro nás nežádoucí šrámy. Prezident musí v každém případě být loajální především ke své vlastní zemi.

3) Prezident musí být s občany nejen v komplikovaných a osudových chvílích, ale musí umět naslouchat i jejich každodenním starostem a radostem. Nesmí být arbitrem dění v zemi. Musí spíše být uvážlivým „svorníkem“ legitimních zájmů jednotlivců i celých politických seskupení vzešlých ze svobodných voleb. Ty u nás již čtrnáctý rok předurčují vývoj věcí veřejných a to je obrovským, pozitivním výsledkem našeho polistopadového vývoje.

Chtěl bych zdůraznit, že si vážím toho, že jsem ve všech kolech první volby dostal největší počet Vašich hlasů a i proto jdu do dnešní volby s jistým sebevědomím. Jdu do ní i proto, že jsem nikdy netvrdil, že z politiky odcházím a že jsem neavizoval, že se vrátím pouze v případě krize, která ostatně dnes není. Svou opakovanou kandidaturu také neberu jako gesto nebo jako pokus o zamíchání karet, ale jako novou, úžasnou příležitost, kterou obyčejný smrtelník nemá a nemůže mít často.

Volba prezidenta je vážná věc a při řešení vážných věcí je třeba trpělivosti. Řešení nejrychlejší nutně nebývají těmi nejlepšími. Proto rozumím postoji, který Parlament při svém obtížném prezidentském gambitu až dosud volí, a jeho výsledku důvěřuji. Budu respektovat a loajálně podpořím jakýkoliv většinový výrok tohoto shromáždění, ať bude pro mne příznivý či nikoli. Pomohl bych si slovy významného anglického osvícenského básníka Alexandra Popea, z jeho Eseje o člověku, v němž napsal: („Whatever is, is right,“ tedy) „Cokoli jest, jest správné.“ Ani zdaleka to jistě neplatí pro všechny lidské situace, ale naši dnešní chvíli to vystihuje velmi přesně.

V posledních dnech jsem o nás a o naší současné situaci přemýšlel snad ještě intenzivněji než dříve. Nezastírám, že mi k tomu byl silným impulsem zážitek z první dramatické  prezidentské volby. Ve svobodné společnosti většinou neexistuje takové řešení, které by uspokojilo všechny do jednoho. Poslanci a senátoři proto minulý týden sdělili veřejnosti „hledáme, vybíráme, zvažujeme“. Bylo to sdělení optimistické. Jsem přesvědčen, že právě o tom a o ničem jiném je politická odpovědnost, která se nakonec projeví rozhodující volbou. Naše země od nás ale řešení požaduje. Já jsem připraven a věřím, že Vy také.

Na závěr minulé volby jsem Vás, s nespornou nadsázkou, kterou jste – podle Vaší reakce – přijali, požádal, abyste se polepšili. Zkusil jsem začít sám u sebe a ukázalo se, že to není snadné. Za pokus to ale stojí. A tak dodávám. Když jsem dnes ráno vstával, vzpomněl jsem si na léta politického soupeření s mnohými z Vás. Chtěl bych proto říci, že na ně nezapomínám, ale že už jsou pro mne věcí minulosti.

Mám dostatek sil, vůle, chuti a inspirace podílet se spolu s Vámi na maximálním posílení důvěry občanů v demokratické instituce naší země a na znovunalezení optimismu, odvahy a sebejistoty, jež jediné vedou k bezpečné a úspěšné budoucnosti všech našich občanů. Všech bez rozdílu.

Již podruhé děkuji za Vaši pozornost. Řešení máte ve svých rukou.

Václav Klaus, Pražský hrad, 24.1.2003