Klaus.cz




Vyhledávání

Kalendář


Nejnovější


Nejčtenější



Hlavní strana » Co Klaus neřekl » Klaus ohledně milostí…


Klaus ohledně milostí „nezaškobrtl“ – dementi č. 31

Co Klaus neřekl, 23. 4. 2008

V posledních dnech se objevilo několik komentářů ohledně mého udělení milosti Zdeňkovi Kratochvílovi z Jihlavy (či z jejího okolí). Některé komentáře jsou pozitivní, např. v časopise EURO, chválí mne za to i John Bok a spolek Šalamoun, atd. Jiní toto rozhodnutí kritizují. Musím s tím polemizovat, ale na druhé straně je zázrakem, že je to první polemika ohledně mých celkem 204 udělených milostí.

Šéfredaktor časopisu Týden Dalibor Balšínek (v časopise z 21. dubna 2008) a v návaznosti na něm v dalším článku v témže čísle Martin Samek a Lucie Husárová s tímto rozhodnutím polemizují. Dalibor Balšínek oceňuje, že na rozdíl od svého předchůdce milostmi šetřím, připomíná, že mé předcházející milosti dosud žádnou kontroverzi nevyvolaly a dokonce říká, že se mi „nedostávalo ocenění za to, že jsem instituci milostí restauroval a rehabilitoval její pověst“. Za to mu opravdu děkuji.

Současně se mu nelíbí, že jsem udělil milost „zámožnému podnikateli, který svou finanční podporou vstupoval aktivně do politického života. Byl sponzorem ODS, stýkal se s významnými představiteli strany, stejně tak jako s prezidentem samotným“. Zároveň dodává, že se mu milosti dostalo „z důvodů psychického onemocnění“. Nelíbí se mu to, neboť „víme přece, že papíry na hlavu lze už hodně dlouho získat všelijak“. K tomu bych chtěl říci následující:

1) V tomto „kole“ milostí jsem udělil milostí 12 z celkového počtu více než 900 žádostí. Je to méně než 1,5 procenta. Zdá se mi, že je to přiměřené množství.

2) Na každou žádost se dívám individuálně, a to jak na základě vlastního textu žádosti o milost a podpůrných dokumentů, tak na základě nejrůznějších úředních dokumentů, které se toho týkají (oficiální soudní rozsudek nebo spíše rozsudky, lékařské posudky, atd.). Ve snaze nedostat se do podezření z jakéhokoli nadržování ze známosti či čehokoli jiného, nehledáme žádná další doporučení. Z celkového počtu žádostí o milost, který se blíží deseti tisícům, jsem ani jednou nevěděl nic o vztahu žádajícího o milost k té, či oné politické straně s výjimkou toho, že to člověk sám napsal do své žádosti. Stalo se to v naprostém minimu případů. Nestalo se to v případě pana Kratochvíla.

3) Při udělování této konkrétní milosti jsem si nebyl vědom toho, že jsem se s tímto člověkem setkal. O své návštěvě jeho firmy před řadou let jsem se dozvěděl až po udělení milosti z fotografie v Mladé frontě Dnes. Firem jsem za svou politickou kariéru navštívil stovky, ne-li tisíce.

4) Nevěděl jsem, že byl sponzorem ODS a že se stýkal s některými představiteli ODS. V několika případech mi byla v minulosti milost doporučována některými poslanci či senátory, či se za žádajícího přimlouvali starostové, ředitelé škol či podniků, atd., ale v tomto případě to tak nebylo.

5) Mnohokrát jsem se pozastavoval nad rozhodnutím soudu v případech hospodářských trestných činů, ale nikdy jsem se nepokoušel opravovat soud. Jako vedlejší poznámku říkám, že se mi i v tomto případě zdálo z ekonomického hlediska rozhodnutí soudu velmi sporné, ale tento můj názor nebyl důvodem k udělení milosti.

6) Rozhodující věcí bylo, že v tomto případě soud rozhodl o přerušení trestního řízení ze zdravotních důvodů, protože Z. Kratochvíl je dlouhodobě zdravotně neschopný účastnit se trestního řízení. K dispozici jsem měl i dobrozdání psychiatra z Jihlavy (nevidím důvod touto formou sdělovat jeho jméno), který hodnotil prognózu Z. Kratochvíla z psychiatrického hlediska jako mimořádně nepříznivou i stanovisko psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde byl v únoru 2008 Z. Kratochvíl hospitalizován.

To byla báze mého rozhodování. Pan šéfredaktor Balšínek velmi přesně postřehl, že i u prezidenta nemůže jít o nic jiného, než o „subjektivního vnímání a svědomí“. Nemohu zaručit, že je v případě deseti tisíc žádostí o milost v každém případě – a zdůrazňuji, že stejnou chybou je špatné udělení milosti, jako špatné neudělení milosti – mé subjektivní vnímání vždy dokonalé. Ale trvám na tom, že jsem o jakýchkoli, novináři následně objevených okolnostech tohoto konkrétního případu v okamžiku udělování milosti nic nevěděl.

Václav Klaus, 22. 4. 2008

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu