Hlavní strana » Články a eseje » NGO-ismus versus bohulibé…

NGO-ismus versus bohulibé aktivity nevládních institucí

Články a eseje, 28. 5. 2005

Název článku je možná pro leckterého z čtenářů málo srozumitelný, ale v této terminologii už se – bohužel – rozvinula debata o mém stručném vystoupení na summitu Rady Evropy ve Varšavě, které – mám strach – většina našich diskutujících stejně nečetla. Tito ne-čtenáři, ale apriorní kritici čehokoliv, co udělám, tvrdí, že nemám rád aktivity nevládních, neziskových, mimo politiku vznikajících institucí, že bych je snad chtěl i zakazovat či omezovat a že veškerou dobrovolnou lidskou aktivitu zužuji na politické stranictví a na jednou za čtyři roky se konající parlamentní volby.

To je směšná karikatura mých názorů a mého celoživotního konání. Od malička se nepřetržitě věnuji aktivitám tohoto typu a bylo by jistě zbytečné vyjmenovávat mé členství v těchto organizacích. Je jich mnoho a ve stovkách dalších z nich sice nejsem ani členem, ani jejich aktivním účastníkem, ale považuji je za naprosto nezbytnou součást jakékoli smysluplně fungující lidské společnosti. I dnes bych ve svém stole mohl najít nejméně deset členských legitimací těchto organizací. Pro pořádek uvádím, že jsem v roce 1991 založil a stále vedu Nadační fond Václava Klause, že jsem v roce 1999 založil a dodnes jsem předsedou správní rady občanského sdružení Centrum pro ekonomiku a politiku a že jsem v roce 2003 spolu se svou manželkou založil Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Mohl bych vypočítávat, v kolika dalších podobných institucích jsem čestným předsedou, čestným členem, sponzorem, atd. Neboli, osočovat mne ze snahy vyprazdňovat prostor mezi státem a jednotlivcem, je pro mne nepřijatelné. To nemohu přijmout.

O těchto věcech jsem ostatně ve svém projevu ve Varšavě nevyslovil ani jedno jediné slovo. Mluvil jsem tam spíše o tom, že lidskou svobodu od nepaměti ohrožovaly různé kolektivistické „ismy“, které před lidskou svobodu předsazovaly jiné cíle, jiné hodnoty, jiné požadavky. S řadou z nich jsme v komunistické éře měli své neblahé zkušenosti. Nejsem sám, kdo si nemyslí, že nastal konec historie a že je lidská svoboda jednou provždy nastolena. Rada Evropy byla po 2. světové válce založena právě s myšlenkou usilovat v Evropě o svobodu a demokracii. Totalitární systémy a s nimi nerozlučně spjaté k totalitě vedoucí ideologie či – v mé použité terminologii – „ismy“ snad už opravdu jsou věcí minulosti. Nejsem sám ani v tom, že vidím nové hrozby a nová nebezpečí. Ve Varšavě, při neexistenci českých termínů, jsem zmínil slova jako NGO-ismus, humanrightismus, environmentalismus a některá další. Tato slova jsem si však nevymyslel a nenárokuji žádné prvenství v jejich používání. Ta si vypůjčuji ze standardní společensko-vědní literatury, zejména z anglosaských zemí. Použití těchto slov není ani originalita, ani extrémismus a ti, kterým se to takovým zdá, jenom předvádějí své ne-čtení a svou absolutní neznalost této, běžně dostupné literatury.

Ve Varšavě jsem vůbec nemluvil o životním prostředí, o lidských právech, o charitativní činnosti, o diskriminaci toho či onoho a ani o tom, jak se různé nevládní organizace úspěšně podílejí na řešení celé řady problémů současného světa. Proto nechápu, že by se má slova mohla někoho z poctivých pracovníků těchto institucí dotknout. Ostatně si myslím, že se těchto lidí nedotkla. Dotkla se někoho jiného. Dotkla se těch, kteří v těchto institucích nepracují, ale kteří je využívají jako hlásnou troubu pro své navýsost politické názory. Troufnul jsem si říci, že se politické názory mají prosazovat na politické scéně, na základě politické legitimity. Troufnul jsem si kritizovat nikoli aktivity těch či oněch nevládních organizací, ale ideologie či „ismy“, které jsou – velmi často díky zneužívání reálných a lidem srozumitelných problémů – nad nimi a za jejich zády vytvářeny. Proto nemluvím o rozumném úsilí o čištění studánek, ale o environmentalismu. Proto se trápím nad nedodržováním lidských práv na různých místech zeměkoule, ale nemohu přijmout humanrightismus jako aktivistickou ideologii narušující lidskou svobodu. Proto hlásám nutnost dialogu a otevřené výměny názorů, ale obávám se všeobjímajícího tolerantismu, který v sobě skrývá mnohé totalitní prvky.

Mluvme o všech těchto věcech, ale férovým způsobem.

Václav Klaus, Lidové noviny, 28.5.2005