Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Vystoupení na slavnostním…

Vystoupení na slavnostním shromáždění při příležitosti 5. výročí vstupu České republiky do NATO

Projevy a vystoupení, 12. 3. 2004

Vážení přítomní, vážení vzácní hosté,

na dnešní den připadá 5. výročí události, která byla a i dnes je pro naši zemi zcela mimořádná. Právě před pěti lety se Česká republika stala plnohodnotným členem Severoatlantické aliance. Byl tím splněn jeden z hlavních strategických cílů zahraniční politiky naší obnovené demokracie, kterým bylo pevné ukotvení České republiky v bezpečnostních strukturách svobodného světa a zabezpečení naší svobodné a demokratické národní existence spojenectvím s nejsilnějším obranným svazkem v historii, vedeným Spojenými státy. Tento krok učinil formální tečku za obdobím nejistoty a jistého bezpečnostního vakua, vzniklého ve střední Evropě po pádu komunismu. Naše země se tímto krokem opět - a tentokráte snad již definitivně - stala součástí západního světa, do kterého před érou komunismu patřila.

To bylo od pádu komunismu nikdy a nikým nezpochybňovanou prioritou naší země. Proto jsme na vstup do NATO kladli takový důraz. Proto jsme na počátku 90. let odmítali myšlenky, které si pohrávaly s nereálnou vizí naší země jako jakéhosi „mostu“ mezi Východem a Západem, což byly iluze podobné těm, které v minulosti opakovaně napomohly našemu pádu do područí totalitních režimů. Proto jsme zcela rezolutně odmítli návrhy, aby bylo spolu s Varšavskou smlouvou zrušeno i NATO.

Severoatlantická aliance hrála a pro stabilitu, bezpečnost a prosperitu na evropském kontinentě hraje nezastupitelnou roli. Vedle její bezpečnostní a vojenské stránky, která je její podstatou, je tato aliance – a to je pro nás ještě důležitější - i významným institucionálním zajištěním transatlantické vazby mezi Evropou a Spojenými státy v politické, ale i obecné kulturně-civilizační rovině. Přítomnost Spojených států sehrála v prosazení a stabilizaci demokracie a občanských a ekonomických svobod na evropském kontinentě v posledním půlstoletí klíčovou úlohu. Jsem přesvědčen, že potřeba udržet transatlantickou vazbu pevnou a funkční, a to nikoliv pouze v bezpečnostní oblasti, trvá i na počátku dvacátého prvního století. Přijetí České republiky, Polska a Maďarska, jakož i rozšíření o další postkomunistické země, význam NATO jako rozhodující evropské bezpečnostní struktury nesporně dále zesílily. Právě s tímto vědomím se díváme na některé dnešní ambiciózní záměry budování víceméně samostatné evropské obrany, které s interpretací transatlantické vazby tak, jak ji chápu, nejsou zcela v souladu.

Začlenění České republiky do Aliance se stalo významným impulsem i pro transformaci naší armády. Schopnost plnit přijaté závazky a být akceschopnou součástí sil Aliance patří mezi hlavní cíle reformy armády, ale, a to bych chtěl zdůraznit, není cílem jediným. Svou armádu nebudujeme výlučně jako expediční sbor, ani jako pouhou podpůrnou strukturu aliančních sil. Chceme být plnohodnotným spojencem, schopným nést dominantní díl obrany vlastní země a schopným operovat i mimo naše území. Nechceme být „černým pasažérem“ a jsem přesvědčen, že jsme to již svou účastí v několika zahraničních misích prokázali.

V průběhu oněch pěti let, které uplynuly od našeho vstupu do Severoatlantické aliance, došlo ve světě k mnoha změnám a objevily se nové, dříve netušené hrozby. Především tragický incident ve Španělsku je toho nejlepším důkazem. Transformovat na tyto nové hrozby se musí postupně i NATO samo. Přesto i toto období potvrdilo trvalý význam a smysl spojenectví Evropy a USA. Dobré fungování Aliance je proto jedním z našich klíčových národních zájmů. Toho jsme si dobře vědomi a bylo by dobře, aby to stejně dobře věděli naši alianční partneři.

Václav Klaus, Pražský hrad, Míčovna, 12.3.2004