Klaus.cz




Vyhledávání

Kalendář


Nejnovější


Nejčtenější



Hlavní strana » Články a eseje » Další příklad zbytečné…


Další příklad zbytečné hysterie

Články a eseje, 19. 7. 2001

Předesílám, že jsem nekuřák. A dodávám k tomu, že jsem nekuřák téměř agresivní, který v zakouřeném prostředí opravdu není rád a který to neskrývaně dává všem kolem sebe najevo. Předesílám také, že jsem zprávu konzultační – světově proslulé – firmy Arthur D. Little, kterou si nechala vypracovat americká tabáková společnost Philip Morris, do chvíle psaní tohoto textu neviděl a nečetl.

Onu zprávu jsem totiž zatím marně sháněl, protože vím, že bych si ji měl přečíst dříve, než bych o ní měl právo vyslovit jakýkoli soud. Nicméně se ukazuje, že řada našich politiků tuto zprávu sice také nečetla a přesto bez přípravy vydala silácká prohlášení, ze kterých plyne, že se jejich lidství téměř otřásá v základech, když slyší, že je kouření prospěšné, protože snižuje počet lidí, kteří budou pobírat důchody a čerpat zdravotní péči. Podívám-li se na nadpisy článků v našich novinách: „Kuřáci se státu vyplatí“, „Stát vydělává na smrti kuřáků“, „Mrtví šetří miliardy“, vidíme, že hysterie našich moralistů už je zase tady.

Za prvé si myslím, že nic takového, co se v těchto nadpisech objevuje, ve zprávě napsáno není, protože tak bláznivá firma Arthur D. Little určitě není. Leccos už jsem od ní četl.

Za druhé mám obavu, v minulosti už nesčíslněkrát ověřenou, že se i v tomto případě jedná o zástupný problém a že je uměle a cílevědomě vyvoláván zástupný spor. Opět se totiž jedná o něco jiného, než co je uváděno v nadpisech citovaných článků. Jedná se o lidskou svobodu či nesvobodu, o její dělitelnost či nedělitelnost, o samozvané majitele pravdy a lásky a o nás ostatní, kteří vyvolenými nejsme, o chladnou, racionální úvahu přemýšlivého člověka nebo o politický útok. Jde konec konců zase a opět o to, zda se spoléhat na trh – jako na základní mechanismus lidských vztahů na horizontální úrovni, jako na systém, v němž dominuje nenadřazenost – nebo na systém centrálního řízení, kde převládají vztahy vertikálního typu, charakterizované dominancí jedněch nad druhými.

Nejde samozřejmě o nic nového. Vzpomeňme si na – od středověku se táhnoucí – odmítání trhu jako klíčového mechanismu lidské koordinace a zejména na odmítání na trhu vznikajících cen s argumentem, že cena má být „spravedlivá“, všemi zaplatitelná a že ji má někdo určit. Na rozvíjení této ústřední myšlenky středověkých katolických učenců byl ostatně vybudován i celý Marxův socialismus. Teď totéž uvažování znovu vítězně táhne Evropou a Amerikou. Vzpomínám si, jaké bouře u nás vyvolával např. neutrální termín teoretické ekonomie „human capital“ (lidský kapitál), ze kterého jakoby – podle našich socialistů a moralistů – plynulo redukování člověka na jeho ekonomickou dimenzi. Vzpomínám si i na spory kolem průkopnických prací nositele Nobelovy ceny za ekonomii Gary Beckera, když přišel se svou „economics of crime“, neboli s porovnáváním nákladů a výnosů zločinu, nebo se svou „ekonomií rodiny“, když analyzoval budování rodiny, resp. manželství a počet dětí, jako způsob vytváření „kapitálu“. Prof. Gary Becker není antičlověk. Dobře ho znám a vím, že „pouze“ originálně analyzuje svět kolem sebe a že k tomu využívá adekvátní aparát moderní ekonomické vědy. Že tento aparát aplikuje i na jiné prvky lidského chování než ty, které vidíme na standardních trzích, je něco jiného a právě v tom byla jeho originalita.

Aniž jsem analýzu důsledků kouření četl, jsem přesvědčen, že je mediální spor i tentokráte veden právě o těchto věcech a ne o kouření. A naši antitržní socialisté (roztroušení v různých politických stranách) reagují opět stejně a opět bezchybně. A asi si k tomu i zapalují cigaretu své oblíbené značky Philip Morris.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 19.7.2001

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu