Klaus.cz




Vyhledávání

Kalendář


Nejnovější


Nejčtenější



Hlavní strana » Články a eseje » Jsme úspěšnou zemí?


Jsme úspěšnou zemí?

Články a eseje, 6. 12. 2001

Jsme úspěšnou zemí?

Minulý týden jsem byl požádán, abych na pražském Hradě zahájil konferenci na téma "Klíčové faktory úspěchu", která předcházela ocenění nejlepších českých firem roku 2001. Pozvání jsem přijal, ale organizátoři mě trochu zaskočili požadavkem, abych promluvil na téma "Česká republika má dostatek předpokladů být zemí velice úspěšnou". Sám bych totiž raději volil jiné slovo než úspěšnost, protože úspěšnost je subjektivním a navíc velmi relativním soudem. Mně by stačilo, kdybychom byli zemí normální. Po desetiletích života velké většiny z nás v poměrech velmi nenormálních bych právě toto považoval za úspěch, ale vím, že je pro řadu lidí slovo normální nedostatečně přitažlivé. Přál bych si, aby bylo!

Máme-li hovořit o úspěšné zemi, narážíme na problém, jak úspěšnost měřit. Naskýtají se v zásadě tři možnosti hodnocení:

- vlastním pocitem úspěšnosti

- vnějším  hodnocením úspěšnosti

- použitím objektivních kritérií. 

Pokud jde o první přístup, je třeba se ptát, zda my - občané - máme pocit úspěšnosti. Je evidentní odpovědět, že všichni nikoli. Je tomu proto, že realita není úspěšná? Myslím, že je to složitější.

Složitost je v tom, že existuje evidentní mezera mezi očekáváními a skutečností (v anglické literatuře nazývaná "expectations - reality gap"). V nedávných dnech jsme si připomněli 12. výročí pádu komunismu a všichni jsme vzpomínali na celonárodní nadšení, které jej provázelo. Toto velké nadšení v sobě skrývalo velká očekávání, která si většina z nás spojovala s obnovením svobody a demokracie. Následující léta mnoho těchto mnohdy nereálných individuálních očekávání nenaplnila a přiznejme si, že ani naplnit nemohla. Znamená to, že prostý součet nenaplněných individuálních očekávání můžeme označit jako neúspěch země? Nemyslím si to.

Naše vnímání reality navíc není a ani nemůže být celistvé a vyvážené. Řada pozitivních efektů se velmi rychle stává standardem a další nejsou převoditelné do žádných jednoduchých statistických indikátorů. Odstranění nedostatku na trzích zboží a služeb a neskonalé kvalitativní zlepšení těchto trhů, které jsme v posledním desetiletí zaznamenali, je jen jedním z příkladů. My, občané, jako hodnotitelé úspěšnosti vlastní země těžko můžeme být objektivními a nestrannými soudci.

Obávám se, že nám příliš nepomohou ani vnější kritéria hodnocení úspěšnosti. Vidím zde výrazně zkreslený pohled zahraničí, daný více než realitou něčím úplně jiným. Jsme obětí onoho vnímání věcí, kdy obraz země v zahraničí vytvářejí povrchně viděné, mediálně zveličené „události“ a kdy často zcela zastiňují podstatné, ale mediálně neatraktivní změny k lepšímu. Velkou a negativní roli v tom hraje domácí politizace problémů a jejich deformovaný, ztrivializovaný a nikoliv neutrální přenos do zahraničí. I toho jsme dnes a denně svědky. Žijeme v době, kdy jsou v hodnocení nejhlasitější slova neúspěšných konkurentů, kteří si navykli vlastní podnikatelský neúspěch připisovat nikoli sobě, ale zemi, kde neúspěšně investovali. Stránky novin většinou plní jejich pokřik, nikoliv slova těch, kterým se daří, kteří prosperují a kteří se těší z úspěchu. Patří k tomu i skutečnost, že se řada zahraničních pozorovatelů dosud nedokázala zbavit  tradičního, poněkud přezíravého přístupu k zemím za bývalou železnou oponou a že nám to ráda dává najevo.

Pokud jde o objektivní kritéria, je nesporné, že jsme v politické oblasti -přes všechen šum a tendenční zkreslování skutečnosti - normality dosáhli. Ekonomická kritéria jsou komplikovanější. Naše veřejnost si po dobu krátké historie tržní ekonomiky dosud nezvykla, že vývoj v ekonomice není a nemůže být lineární, že kolísá v cyklech a že se projevuje tvořivou destrukcí. Období hospodářského vzestupu pravidelně střídá období poklesu, firmy vznikají a zanikají, nežijeme ve světě, kde podnikání znamená garantovaný úspěch a prosperitu, zatímco bankrot a finanční ztráta je automaticky trestným činem. Velká část našich občanů si také těžko zvyká na skutečnost, že svobodná společnost dává rovné příležitosti, nikoliv rovné výsledky.

Musíme být „úspěšní“? Stačila by mi země svobodná, země, kde bude svobodný jednotlivec strůjcem svého života a svého životního osudu a kde nad ním nebude dominovat paternalistický stát. Právě o tom bude naše budoucnost.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 6.12.2001    

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu