Hlavní strana » Jinýma očima » K debatě o pozadí konfliktu…

K debatě o pozadí konfliktu kolem ČT nabízím pohled ředitele mých poradců L. Jakla z rozhovoru pro týdeník Profit

Jinýma očima, 4. 1. 2001

Pět miliard ročně teče do konkrétních kapes

Politici, přespávající na Kavčích horách, chtějí mít televizi pod kontrolou

O situaci v České televizi, jejích příčinách a důsledcích jsme hovořili s šéfem poradců předsedy Poslanecké sněmovny Ladislavem Jaklem.

(převzato z týdeníku Profit, 2. ledna 2001)

Co je pravdy na tvrzení, že Václav Klaus dosadil do ČT svého člověka, aby upevnil svou pozici v ČT?

Nic. Náš pan předseda se o věci mediální zajímá málo, možná méně, než by bylo potřeba. Neměl žádný vliv ani na složení rady, ani na její kroky za posledních několik měsíců. Od července se mu několikrát doneslo, že někteří členové rady vážně uvažují o odvolání tehdejšího ředitele Chmelíčka. Jeho reakcí bylo znepokojení, jestli v radě nedělají unáhlenosti, nepředloženosti, jestli to mají dobře promyšlené, jestli tam nevládne nějaký zmatek. To byla jeho jediná reakce.

Pana Hodače osobně nezná, nepovažuje ho za sobě blízkého člověka. Před půl rokem se na zasedání grémia řešil problém mluvčího ODS. Jeden ze členů grémia nadhodil, že by bylo dobré, kdyby mluvčím byl člověk typu tehdejšího redaktora BBC Hodače. Všichni ostatní to ihned zamítli, protože typ člověka, který zde nežije a nezná reálie, není pro funkci mluvčího vhodný.

Jak je ale možné, že veškeré dění kolem České televize je vlastně reakcí právě na osobu předsedy ODS?

Ano, před televizí se volalo "Nechceme Klausevizi", na Václavském náměstí byly trasnsparenty "Klaus ven z televize". Přitom všichni dobře víme, že v ČT existuje několik tematických pořadů, v nichž nejčastěji skloňovaným jménem je právě Klausovo, ale výhradně v negativních souvislostech. Česká televize je určitým způsobem našlápnutá, mají tam zázemí lidé opačných názorů než náš předseda. Nevím, jak by se lidé tvářili, kdyby měl v televizi svůj pořad bývalý mluvčí ODS. Bývalý mluvčí ODA vlastní pořad má a nikomu to nevadí. Nikdo nekřičí, že tím je ohrožena nezávislost. Neměří se všem stejným metrem. Ale myslím, že situace v ČT je spíše záminkou k vyřizování vnitropolitických účtů. Proto se mluví o tom, že ODS a pan Klaus se snaží uplatňovat své názory v televizi. Mnohokrát jsem na toto téma s panem předsedou mluvil. Vždycky mě ujistil, že nemá zájem o žádný vliv ve sdělovacích prostředcích. Má zájem jedině na tom, aby sdělovací prostředky nedělaly schválnosti a podrazy, ale aby normálně dělaly svoji práci. Důkazem toho je právě jeho nápad na privatizaci veřejnoprávní televize.

Je to nápad realizovatelný?

Na první pohled je nerealistický, ale tímto nápadem pan Klaus chtěl říct hlavně toto: Privátní televize fungují jako každý jiný podnik, mají svá korektiva jako každý obchodně fungující subjekt. Veřejné médium tato korektiva nemá. Musí mít jiná. Těmi jsou různé formy veřejné kontroly. O veřejnou kontrolu se vždy budou různé vlivové skupiny rvát. Tak musel někdo říct - než se o ni rvát, pojďme ji vyjmout z majetku státu, z majetku veřejně kontrolovaných statků, dejme televizi trhu, divákům.

Je přirovnání situace v ČT k únoru 1948, které prezident vypustil do zahraničí, pouze absurdní, nebo i nebezpečné?

Je to neštěstí. Byla to chvilka, kdy jsem zalitoval, že jsem státním úředníkem, a nemohu vyzvat prezidenta k odstoupení. Nabádá lidi k nedodržování zákonů, pokud uznají, že sami znají jejich duch lépe. Zároveň tím řekl, že únor 1948 byl legální, což není pravda, každý historik to ví. Dramatizuje situaci, neboť říká, že současný demokratický stát je vlastně státem pučistické zvůle.

Oč podle vás v České televizi vlastně jde?

Současná debata kolem ČT je festivalem zástupných problémů. Například veselým zástupným argumentem je tvrzení, že rada volila ředitele příliš rychle, že výběrové řízení bylo příliš krátké. Ví vůbec někdo, že nikdy nebylo delší? Ví někdo, že Chmelíček byl jmenován bez výběrového řízení? Opravdu žádné nebylo, ani vteřinové. Tehdejší rada pouze oslovila sebou předem vybrané lidi, s kterými vedla pohovory. Žádné výběrové řízení, do něhož by se uchazeči mohli přihlásit, se nekonalo. Rada byla nekompletní, její mandát byl tenkrát zpochybněn, protože v parlamentě ležel návrh na její odvolání. Křičel ale tenkrát někdo, že nekompletní rada, jejíž mandát je zpochybněn, bez výběrového řízení jmenovala Chmelíčka? Ne. A teď se tím někdo šermuje. Že prý dnešní rada rozhodla příliš rychle. Prohlašuje to např. pan poslanec Mlynář, který v den odvolání Chmelíčka říkal: "Dobře, rada má na to právo. Jsme však velmi zvědaví, jak bude umět z rukávu rychle vytáhnout ředitele, který stabilizuje situaci." A když to pak rada udělá, tak je to zase špatně. Rada chtěla odvolat Chmelíčka od července. Neudělala to a odkládala své rozhodnutí až do doby, kdy viděla, že bude umět situaci rychle řešit.

Televizní lidé, kteří v televizi po celá léta dělali politiku, jakou se jim líbilo, vyhlašovali předem: "Bude-li zvolen někdo, kdo se nám nebude líbit, nebudeme ho poslouchat." A splnili to. Místo, abychom se společně zamýšleli nad tím, jak má stát pomoci legálně zvolenému řediteli domoci se kontroly nad televizí, tak vyčítají novému řediteli, že neumí vysílat.

Jaké zájmy jsou ve hře?

Největší protihodačovský halas začal ve chvíli, kdy se začalo mluvit o auditu. ČT protéká pět miliard ročně, jsou to velké peníze, které končí v kapsách konkrétních lidí. Existovaly dohody ve stylu "vy mě necháte ve vrcholné funkci a já vás nebudu příliš kontrolovat". Teď hrozilo, že se vazby zpřetrhají. V tom okamžiku začal fungovat akční odpor. K tomuto zájmu se připojil zájem druhý, a sice uchovat televizi pod svým vlivem a tento vliv ještě zvětšit.

Čí je tento druhý zájem?

Zájem politiků, kteří ukazují, jak mají hezké pyžamo, když přespávají na Kavčích horách.

Eva Martínková, Profit