Hlavní strana » Články a eseje
Články a eseje, 11. 9. 2002
Nesmírnou lidskou tragédií loňského 11. září jsme byli šokováni a shodovali jsme se v tom, že zločin, který ji způsobil, nesmí zůstat nepotrestán a že musí být učiněny takové kroky, aby nemohl být opakován. Někteří z nás si dokonce mysleli, že se stalo něco, co mění svět a že svět vstoupil do úplně nové fáze svého vývoje.
Články a eseje, 9. 9. 2002
Špidlova vláda svým předpovodňovým rozpočtem udělala v naší zemi zcela bezprecedentní věc a – zdá se – že i v publicistice nasadila novou laťku, podle které je už dovoleno snad úplně všechno. Je dovoleno i evidentní pošlapávání základních, v ekonomické vědě nikým nezpochybňovaných pravd, je dovoleno její autoritativní učebnice nečíst nebo je zcela ignorovat. Mrzí mě, že se to děje i na stránkách Hospodářských novin.
Články a eseje, 4. 9. 2002
V postpovodňové situaci se – zcela logicky – rozpoutal spor o peníze. Zájem na tom má hned několik účastníků tohoto klání. Socialistická vláda chce zdanit ty výkonnější a pracovitější (a proto i více vydělávající) a spolu s tím dostat do svých rukou více peněz, aby vypadala jako štědrá, sociální a solidární. Postižení povodněmi očekávají, že k jejich vlastním penězům, k pojištění a k rodinné, sousedské, kamarádské či charitativní pomoci přibude pomoc od státu, tedy od anonymních daňových poplatníků.
Články a eseje, 4. 9. 2002
Špidlova a Svobodova vláda od nás, daňových poplatníků, chce stamilióny korun na propagaci Evropské unie mezi občany České republiky, i když ti o EU slyší dnes a denně a proto žádnou propagandu nepotřebují. Jde jen a jedině o to, aby poslouchali dobře. Poslouchat by měli slova o realitě EU, nikoli o její propagandě. Měli by si proto všimnout i následujícího případu.
Články a eseje, 28. 8. 2002
Od poloviny devadesátých let vedeme v naší zemi téměř nepřetržitou debatu o specifikách velmi zvláštního, z minulosti neznámého a navíc neopakovatelného období přechodu od komunismu k tržní ekonomice a v rámci toho i o tom, zda, resp. nakolik má být naše ekonomika předčasně tlačena do parametrů vyspělé, stabilizované, mnoho desetiletí či staletí fungující tržní ekonomiky, zda ji toto „tlačení“ prospívá a zda to její transformaci urychluje (či jí naopak škodí a její cíl proto oddaluje).
Články a eseje, 27. 8. 2002
Dnes a denně nás ve sdělovacích prostředcích Vladimír Špidla přesvědčuje, že se „sociální stát osvědčil“, neboť „vyrovnání se se škodami vysloveně vyžaduje koncepci sociálního státu“ (Lidové noviny, 20. 8.) a že „zvláště po posledních zkušenostech s povodněmi… sociální stát osvědčuje svůj hluboký smysl“ (Právo, 22. 8.). Totéž říkal i v Senátu. To jsou věty mimořádně absurdní, ale protože hrozí, že se 100krát opakovaná lež stane pravdou, je třeba psát repliky.
Články a eseje, 23. 8. 2002
Postihla nás přírodní katastrofa, což však není nic nového a neznámého. Takové situace naši předkové znali a bohužel je poznají asi i naši vnuci. Člověk neporučí větru a dešti, ačkoli to sociální inženýři v různých obměnách lidem často slibovali. Víme, že jediné, nač můžeme skutečně spoléhat, jsou naše vlastní schopnosti čelit podobným situacím, a to s rozvahou a za maximálního využití prostředků a sil, které máme k dispozici.
Články a eseje, 21. 8. 2002
V roce 1968 jsem jako mladíček pro měsíčník Tvář napsal krátkou úvahu s přesně stejným názvem jako dnes, ale tehdy se to netýkalo vztahu člověk-příroda. Bylo to spíše o vztahu člověk-člověk, neboli o tom, nakolik člověk smí – odkudsi shora – řídit, regulovat, plánovat lidskou společnost a proč je třeba ponechat maximum svobody na decentralizované rozhodování lidí samotných. Konec konců o tom byl ve své podstatě celý rok 1968, i jeho tragické vyústění, které má v těchto dnech své neslavné 34. výročí.
Články a eseje, 16. 8. 2002
Tragické prožitky a důsledky letošních povodní krátkodobě sjednocují zemi, eliminují politické spory a odlišnosti, dávají šanci lidské odvaze a statečnosti, prověřují naši připravenost individuální, ale i kolektivní (systémovou) a oddělují mluvky od mužů a žen činů.
Články a eseje, 8. 8. 2002
Před nedávnem jsem byl krátce na Šumavě, v jedné mimořádně krásné, vzácné a proto pečlivě chráněné oblasti. Její profesionální správce, oficiální „ochránce přírody“, se se mnou dal velmi sympaticky do řeči a pokud se nemýlím, dospěl k závěru, že se mi tam skutečně líbí. Hovor zakončil slovy: „kéž byste změnil názor na ochranu životního prostředí."
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.