Hlavní strana » Články a eseje
Články a eseje, 2. 4. 2011
Z projíždění hlavním městem mám několik poznatků. Prvním z nich je to, že na počátku podzimu, který na jižní polokouli právě začíná, kvetou keře a stromy jako u nás na jaře. Bylo mi vysvětleno, že je to normální, že tady rostliny kvetou dvakrát. Druhým je to, že je tu nekonečně aut a že je město od rána do noci plné. Paní prezidentka mi říká, že z okraje města denně létá do prezidentského paláce helikoptérou. Nemyslím, že by naši daňoví poplatníci u nás doma něco takového ocenili.
Články a eseje, 1. 4. 2011
Jsme v Buenos Aires. Krátká večeře po příletu na terase hotelu nad hlavní ulicí města ve velmi přívětivém teple začínala v naše dvě hodiny ráno. Moje manželka to zvládala velmi dobře, já moc ne. Časový posun 5 hodin je komplikací, i dnešní ráno jsem byl příliš brzy vzhůru. Buenos Aires má 3 miliony obyvatel, ale v aglomeraci hlavního města žije 18 miliónů lidí, což je téměř polovina obyvatel Argentiny. Buenos Aires, resp. jeho centrální část, kterou jsme viděli, je krásné, vyspělé, bohaté a moderní město, které na první pohled s nějakým „rozvojovým“ světem nemá nic společného.
Články a eseje, 31. 3. 2011
Dnešní poznámky jsou teprve z cesty do Latinské Ameriky, přesněji z letu tam, nikoli z pobytu tam. Ráno začínáme ve středu Evropy na pražském letišti Kbely, v poledne jsme na Kapverdských ostrovech, kdesi v Atlantickém oceánu na západ od Afriky, večer jsme na jihu Jižní Ameriky v Buenos Aires. Vzdálenost je to obrovská. Mezi Prahou a Sal (město na Kapverdech) je to podle údajů v letadle 5038 kilometrů, ze Sal do Buenos Aires 6860 kilometrů. Ještě v mém mládí by něco takového v průběhu jednoho dne nebylo možné stihnout.
Články a eseje, 28. 2. 2011
V posledním týdnu několik českých novinářů, a spolu s nimi i někteří politici, k šoku mnoha z nás dokonce i z pravé strany politického spektra, vyvolali kauzu Bátora, která mne hluboce zneklidňuje. Pořád jsem věřil, že žiju v primárně demokratické společnosti, ale přibývá signálů, že tomu tak není. Naše dnešní společnost má sice naštěstí stále ještě řadu atributů, které jí – na rozdíl třeba od režimu plukovníka Kaddáfího – umožňují nazývat se demokratická, ale postupně začíná dominovat něco zcela jiného.
Články a eseje, 10. 1. 2011
Když jsem minulý týden dostal k odsouhlasení seznam účastníků státní večeře, která se bude počátkem února konat na Pražském hradě u příležitosti návštěvy makedonského prezidenta Ivanova, bez sebemenšího váhání jsem kývnul na účast předsedy zahraničního výboru Senátu Jiřího Dienstbiera. O jeho vážné nemoci jsme sice věděli, ale nějak jsme ji nebrali na vědomí.
Články a eseje, 9. 12. 2010
Před několika lety by nikoho nenapadlo dávat za dvojici slov „budoucnost Evropy“ otazník. Dnes je to věcí nikoli neobvyklou, dokonce to patří k bontonu. Odlišme však intelektuálské mudrování, v němž je skepse, pesimismus, varování (těch moudřejších nás hloupější) povinností, od skutečné starosti o kontinent, který je naším osudem.
Články a eseje, 30. 11. 2010
Summit Evropská unie – Afrika mi umožnil přijet do země, kam bych na bilaterální návštěvu nejel. Je to zážitek. Je tu 80 zemí obou kontinentů, což vyvolává neuvěřitelné organizační a dopravní problémy, ale summit začal jen se třičtvrtěhodinovým zpožděním. Zpoždění zahájení odpoledního jednání je už hodinu a půl. Sedíme u kulatého stolu, který je tak velký, že dohlédnout na druhou stranu by bylo možné pouze dalekohledem.
Články a eseje, 22. 11. 2010
Jürgen Habermas, známý německý sociolog a filozof z Goetheho univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem napsal zajímavý a k polemice vybízející článek, který se přes New York Times Syndicate dostal – pod názvem „Německo se ničí samo“ – i do Hospodářských novin (5.11.2010) a tím i k našim čtenářům.
Články a eseje, 3. 11. 2010
Třetí, poslední den naší státní návštěvy v Kuvajtu začal návštěvou instituce, která do muslimského světa patří – mešity. Nejstarší kuvajtská mešita je z roku 1737 (čímž opravuji svůj údaj z předvčerejších zápisků, že je nejstarší budovou země palác z roku 1896), je prostá, jednoduchá, nijak nemodernizovaná – jenom ta moderní air-condition tam tehdy jistě nebyla.
Články a eseje, 2. 11. 2010
Nejprve se musím vrátit k včerejším večerním schůzkám s předními kuvajtskými politiky. Jejich minimální věk je 65 let, přesto jsou v plné síle, jsou vysoce pragmatičtí a dlouhodobě uvažující a chtějí výsledek, ne jen zdvořilost. O nás toho ví daleko více, než my o nich. Vesměs u nás na návštěvě byli, znají naše dějiny, znají výrobky naší průmyslové minulosti, připomínají naši aktivní účast ve válce, kdy před dvaceti lety Irák napadl Kuvajt.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.