Hlavní strana » Články a eseje
Zápisky z cesty do Ázerbájdžánu č. 1 – státní oficiality v Baku
Články a eseje, 17. 5. 2011
Zápisky z této cesty jsem původně neměl v úmyslu psát, ale několik lidí mi ještě v Praze řeklo, že je Ázerbájdžán zemí, o které vůbec nic neví a že se právě proto těší na mé zápisky. Ano, je to země nám málo známá, což se ostatně týká všech zemí, které byly více než 70 let „skryty“ v Sovětském svazu. Věděli jsme, že je tam Baku, ropa, Kaspické moře a snad i kaviár a jeseter.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 9
Články a eseje, 8. 4. 2011
Trochu pochybovačně jsem se tvářil na to, že máme v programu návštěvu vesmírné observatoře Paranal, která je evropským (nikoli EU) projektem, ale realita byla úplně jiná. Vypadalo to tam jako na Měsíci či Marsu a nikoli náhodou tam americká NASA zkouší různé mechanismy a přístroje pro přistání na Marsu. Byl jsem také asi jediný z celé delegace, kdo nevěděl, že se na tomto místě natáčela poslední bondovka.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 8
Články a eseje, 7. 4. 2011
V každé zemi je důležité vyjet mimo hlavní město. Při cestě do Valparaísa jsme viděli i jinou Chile, dokonce i normální jehličnatý les, který jsem zde vůbec neočekával. Kopcovitá krajina města Valparaíso a velmi chudé domky přilepené na kopcích vede k tomu, že ve městě je osmnáct výtahů (my bychom asi řekli lanovek). U moře je oblačno (po nepřetržitém bezoblačnu v centru země).
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 7
Články a eseje, 6. 4. 2011
Chile (a celá Latinská Amerika) je zemí fotbalu. V televizi běží večer 7 programů výlučně o fotbalu a z okna mého pokoje vidím tři fotbalová hřiště. Prezident Piňera vzpomíná na mistrovství světa v Chile v roce 1962, kde jsme ve slavné éře Masopusta a Popluhára dopadli tak dobře, že si to celá Latinská Amerika dodnes připomíná.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 6
Články a eseje, 5. 4. 2011
Chile je evidentně nejvyspělejší a nejstabilnější ekonomikou Latinské Ameriky. I když to tak mnoho lidí nechce vidět, základy pro to byly dány v polovině 70. let, kdy vojenský režim generála Pinocheta zcela obrátil kurs a po socialistických experimentech prezidenta Allendeho začal zavádět výrazně protržní reformy. Dnes je to liberální země. Narozdíl od Argentiny tam není propojení státu a podnikové sféry, není tam žádný protekcionismus, nejsou tam žádné dovozní restrikce.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 5
Články a eseje, 4. 4. 2011
Patagonie je nesmírně krásná, ale prázdná! El Calafate a národní park Los Glaciares (což jsou španělsky ledovce) je určitě jedním z nejkrásnějších míst na světě. Obrovská jezera, polosuché pastviny, zasněžené vrcholky hor, fjordy, 47 (!) velkých ledovců, téměř žádní lidé a žádná lidská obydlí.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 4
Články a eseje, 3. 4. 2011
K Argentině patří tango. Je možné ho vidět za bílého dne na ulicích barvité a malebné přístavní čtvrti La Boca, je součástí našeho přivítání na našem velvyslanectví, je v profesionálních barech, je – jak mě ubezpečuje mladší část naší delegace – v lidových tančírnách, kam se vydali, když šel pan prezident spát.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 3
Články a eseje, 2. 4. 2011
Z projíždění hlavním městem mám několik poznatků. Prvním z nich je to, že na počátku podzimu, který na jižní polokouli právě začíná, kvetou keře a stromy jako u nás na jaře. Bylo mi vysvětleno, že je to normální, že tady rostliny kvetou dvakrát. Druhým je to, že je tu nekonečně aut a že je město od rána do noci plné. Paní prezidentka mi říká, že z okraje města denně létá do prezidentského paláce helikoptérou. Nemyslím, že by naši daňoví poplatníci u nás doma něco takového ocenili.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 2
Články a eseje, 1. 4. 2011
Jsme v Buenos Aires. Krátká večeře po příletu na terase hotelu nad hlavní ulicí města ve velmi přívětivém teple začínala v naše dvě hodiny ráno. Moje manželka to zvládala velmi dobře, já moc ne. Časový posun 5 hodin je komplikací, i dnešní ráno jsem byl příliš brzy vzhůru. Buenos Aires má 3 miliony obyvatel, ale v aglomeraci hlavního města žije 18 miliónů lidí, což je téměř polovina obyvatel Argentiny. Buenos Aires, resp. jeho centrální část, kterou jsme viděli, je krásné, vyspělé, bohaté a moderní město, které na první pohled s nějakým „rozvojovým“ světem nemá nic společného.
Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 1
Články a eseje, 31. 3. 2011
Dnešní poznámky jsou teprve z cesty do Latinské Ameriky, přesněji z letu tam, nikoli z pobytu tam. Ráno začínáme ve středu Evropy na pražském letišti Kbely, v poledne jsme na Kapverdských ostrovech, kdesi v Atlantickém oceánu na západ od Afriky, večer jsme na jihu Jižní Ameriky v Buenos Aires. Vzdálenost je to obrovská. Mezi Prahou a Sal (město na Kapverdech) je to podle údajů v letadle 5038 kilometrů, ze Sal do Buenos Aires 6860 kilometrů. Ještě v mém mládí by něco takového v průběhu jednoho dne nebylo možné stihnout.
- hlavní stránka
- životopis
- tisková sdělení
- fotogalerie
- Články a eseje
- Ekonomické texty
- Projevy a vystoupení
- Rozhovory
- Dokumenty
- Co Klaus neřekl
- Excerpta z četby
- Jinýma očima
- Komentáře IVK
- zajímavé odkazy
- English Pages
- Deutsche Seiten
- Pagine Italiane
- Pages Françaises
- Русский Сайт
- Polskie Strony
- kalendář
- knihy
- RSS
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.