Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro Die Presse:…

Václav Klaus pro Die Presse: „Nedémonizujme Temelín“

Rozhovory, 22. 5. 2001

Předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus se v rozhovoru pro rakouský deník Die Presse vyjádřil mimo jiné k otázce Temelína, rozšiřování EU a Benešových dekretů. (Překlad z němčiny.)

DIE PRESSE: Vy jste ve věci jaderné elektrárny Temelín všechny kritizoval: Zemanovu vládu, rakouského spolkového kancléře, všechny. Jaký je Váš návrh na řešení problému?

Václav Klaus: Moje pozice je zcela jasná: rozum proti iracionalitě. Stavím rozum proti iracionálním útokům a proti postojům takových nezodpovědných lidí, jako jsou zelení fundamentalisté. Lituji, že ze strachu o hlasy voličů na podobné argumenty slyší i rozumní politikové. V tomto smyslu není u mne žádná názorová flexibilita..

Míníte obě strany nebo jen tu rakouskou?

Všechny strany. Řekl jste, že zároveň kritizuji českou vládu, ale to je něco jiného. Kritizuji absenci vyjednávání, nedostatek otevřených debat. To je špatná taktika, která však s hlavním tématem přímo nesouvisí.

Máte nějaký konkrétní návrh?

Politici na obou stranách musí používat svůj rozum a dělat i to, co jim ne vždy přináší pochvalu a potlesk. To znamená: někdy se musí něco oželet, aby se později něco mohlo vyhrát. Zdá se mi, že politici – zvláště na rakouské straně – již politicky nainvestovali tolik, že nyní mají jen velmi omezené manévrovací pole. Není mým úkolem v této situaci udílet jim nějaké rady. Ale jsem si úplně jistý, že rakouští politici musí pracovat více na vnitrorakouské půdě, než směrem k České republice.

Ještě konkrétnějí?

Měli by se začít zabývat jinými záležitostmi. Na světě jsou mnohem důležitější věci. Zdá se mi, že v Rakousku existuje falešné řazení priorit. Temelín by se neměl démonizovat. Budete-li Temelín dále démonizovat, potom určitě neexistuje žádné řešení. Temelín se musí brát jako normální věc.

Odhlédněme od Temelína. Jak jinak vypadají rakousko-české vztahy?

Temelín dnes jen velmi obtížně vyloučíme z česko-rakouských vztahů. Jinak se ale mezi námi jedná o normální sousedský vztah. Říkám stále, že nemám žádné potíže s Madagaskarem nebo Patagonií. Se sousedy jsou problémy vždycky. To je celkem normální. Debata o sedmi letech přechodného období pro volný pohyb pracovních sil je chybná. To je pro nás stoprocentně nepřijatelné. Zde není možné nic směňovat ve stylu něco za něco. Pohyb pracovních sil patří k nejdůležitějším svobodám evropské integrace. Tam pro mne není žádný manévrovací prostor.

Mohl byste si představit řešení, jaké nabízí např. Maďarsko: permanentně pozorovat vývoj a reagovat teprve tehdy, pokud bude na trhu práce příliš mnoho pohybu?

To je již pod mojí rozlišovací schopností. Neočekávám žádný dramatický pohyb českého obyvatelstva do Rakouska.

Jaký kompromis si můžete představit?

Žádný. V přechodné době již žijeme. Již pět let jsme kandidátskou zemí. Žijeme v přechodném období a před vstupem ještě několik let v přechodné situaci zůstaneme. To už je těch vašich sedm let. Ale vy chcete sedm plus sedm, to je již příliš mnoho. Toto se již blíží mému ironicky formulovanému hypotetickému datu  rozšíření – jako daru ke 100 letému výročí Velké říjnové revoluce v roce 2017.

Jste předseda Poslanecké sněmovny. Jaké domácí úkoly musí Česká republika před vstupem do EU ještě splnit?

Zásadně: čím budeme silnější, tím lépe. Ano, musíme být silnější, abychom se pro vás v Evropské unii stali skutečnými partnery. To je domácí úkol. Technicky není podstatné, stihneme-li z důvodu vstupu schválit 900 nebo 920 zákonů. To nemá se vstupem co do činění. Jedná se především o politickou otázku.

Co soudíte o strategickém partnerství mezi Rakouskem a kandidáty EU?

To bohužel nejde. Chtějí-li středoevropští politici skutečně seriózně hledat význam pojmu Střední Evropa, jsem jako univerzitní profesor ochoten se této debaty zúčastnit, ale jako politickému konceptu tomu nerozumím. Vím, co říkám: takový koncept nemá žádnou budoucnost a žádný význam.

Proč vlastně ne?

Proč ano? Taková identita již neexistuje.

Blízkost zde nehraje žádnou roli?

Tuto otázku neakceptuji. Vzájemné historické vztahy znám velmi dobře, ale politicky – pro dnešek – nemají žádný vliv.

Přesto, zúčastní se Česká republika konference 6. června?

To nevím. I tak již máme mnoho prázdných politických iniciativ, Visegrádskou skupinu, Středoevropskou iniciativu.  Mít ještě další podobnou skupinu je kontraproduktivní.

Zmeškalo Rakousko něco ve spolupráci s Českou republikou?

Image Rakouska se nezhoršila. Rakousko nic nezmeškalo. V České republice je v konkurenci s jinými zeměmi ekonomicky velmi aktivní. Co ještě? Hledáte-li však specifickou rakouskou roli, taková neexistuje.

Existují ale studie, které hovoří o zklamaných očekáváních, o neposkytnuté pomoci.

Nic jsme neočekávali. Vy jste použila slova pomoc, já dokonce neakceptuji ani toto slovo. Vždy jsem říkával: neposkytujte nám žádnou pomoc, dělejte svůj business. To nám pomůže víc než takzvaná pomoc, která ve skutečnosti žádnou pomocí není.

Nicméně…

Chci otevřenou společnost. Chci otevření České republiky a od druhé strany chci totéž, neočekávám žádnou charitu. Státy obvykle pomáhají pouze z vlastního egoismu. Jedná se o rétoriku politiků, nejde o pomoc. Více vyhovuje těm, kteří pomoc poskytují, než těm, kteří ji dostávají.

Co si myslíte o Benešových dekretech?

Benešovy dekrety jsou 56 let minulostí. Pro mě jsou přibližně něčím podobným, jako Zlatá bulla sicilská. Vy se mě také neptáte, jaký k ní mám postoj. Nezabýváme se bullou, stejně tak se nezabýváme Benešovými dekrety.

To nezní tak hodnověrně, neboť musíte počítat s diskusí o Benešových dekretech v Rakousku jako s politickým problémem.

Ne, ne, ne. My ji nepotřebujeme.

Václav Klaus, Die Presse, 11.5.2001