Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Evropa na konci dvacátého…

Evropa na konci dvacátého století

Projevy a vystoupení, 21. 12. 1998

1. O Evropě a Evropské unii už bylo řečeno téměř všechno a velmi těžko se hledá neotřelý úhel pohledu jak se na Evropu dívat.

2. Evropa nás asi zajímá, ale přemýšlejme přesně proč. Je pro nás Evropa „okolím“, kterému se přizpůsobujeme nebo jsme jedním z hráčů, kteří Evropu „utvářejí“? V tomto ohledu jsem skeptikem, na to jsme příliš slabí, nikoli svou velikostí teritorie či počtem obyvatel, ale našimi rozbroji, naším sebezničujícím destrukcionismem. (Všimněme si, že jsme na počátku devadesátých let měli šanci, že nám bylo nasloucháno.) Nyní musíme usilovat o něco úplně jiného, o to, abychom udrželi své vlastní já, abychom – jak jsem mnohokrát v minulých letech říkal – se v Evropě nerozpustili jako kostka cukru v čaji. To nepovažuji za bonmot, ale za svou vážnou starost.

3. Zamýšlím se i nad tím, je-li Evropa – v terminologii matematických modelů – konstantou, predeterminovanou veličinou, nebo patří-li mezi závisle nebo nezávisle proměnné. Co ji utváří právě v této době? Myslím tím mimo dlouhodobé trendy?

4. Myslím, že je přeceňován vliv pádu komunismu a berlínské zdi. Západ Evropy o tom sice mluví, ale moc ho to neovlivnilo. Východ Evropy mu nic nepřináší. To je důvodem obrovské liknavosti při rozšiřování Evropské unie. Myslím, že je chybné, abychom si něco namlouvali.

5. Evropu daleko více utváří „demokratická nuda“ (jak mi pěkně řekl Aznar), absence silných, výrazných myšlenek, neschopnost vypořádat se s rozpínavostí státu blahobytu, hledání náhradních programů, když chybí nositelé jediného nadějného programu, kterým by bylo nesení idejí klasického liberalizmu do socializující se Evropy.

Neznám politické síly, které by toho byly schopny, EDU je daleko slabší a méně zřetelná než Socialistická internacionála.

6. Unifikace a unionizace Evropy je náhradní program (Ersatr program). Nevěřím v jeho autentičnost Je v tom trochu kosmopolitního intelektualismu, trochu povrchního antinacionalismu, trochu špatného čtení historie, trochu špatné ekonomie (big is beautiful), trochu ambiciózního antiamerikanismu.

O každém z těchto bodů by se dalo mluvit strašně dlouho.

7. Před dvěma týdny v Luxemburgu na konferenci o EURO řekl jeden z nestorů EU Pierre Werner (známý Wernerův plán z roku 1970), že „celá Evropa je o tom ukončit věčný spor mezi germánským a románským světem“. Nevěřím tomu.

8. Spíše cítím ambice velmocenského typu. Spíše cítím sen o novém, bipolárním světě, případně s východní Asií tripolárním (až příliš orwellovském) světě. Mám pocit, že by to byl svět velmi nestabilní, a proto nebezpečný.

9. Abych to uzavřel, cítím nebezpečí, které plyne z toho až bude dominovat – jak jsem četl jednoho belgičana – „Maastrichtský Einkopf“. Zdálo se mi, že pod povrchem tohoto univerzalistického konceptu je možné nalézt velmi specifický politický záměr vlivné skupiny tzv. progresionálních aktivistů, lidí s velmi elitářským pohledem, obklopených výraznou evropskou postavou, kterou je – a to se musí říct německy – Beamte.

10. Přemýšlejme o všem nezaujatě.

Václav Klaus, Obecní dům, Praha, 21. prosince 1998
(teze k vystoupení na konferenci Mladých konzervativců)