Hlavní strana » Ekonomické texty » Neargumenty (Pokračování…

Neargumenty (Pokračování polemiky V. Klause s J. Švejnarem)

Ekonomické texty, 11. 11. 2002

Jan Švejnar v EURO (číslo 42, 2002) metodou apriorních soudů a neakceptování kritiky reaguje na mou vážně a jasně koncipovanou polemiku, publikovanou o týden dříve. Nebudu se věnovat jeho osobním útokům a urážkám, spíše se podívejme na jeho argumenty, resp. neargumenty.

1.      J. Švejnar se zlobí, že polemizuji se zkrácenou verzí jeho článku, uveřejněnou v časopise TRANSITION. K tomu bych řekl, že

-         článek v časopise TRANSITION je publikován bez jakéhokoli varování, že zkrácení způsobilo zkreslení názorů autora. Proto je to, pro mne jako čtenáře, článek jako jakýkoli jiný. Jedná-li se o zkreslení, měl J. Švejnar protestovat u vydavatele, ne se této verze článku zříkat v polemice se mnou;

-         repliku jsem – stejně jako on – publikoval v populárním ekonomickém týdeníku, nikoli v akademickém časopise a i to musí J. Švejnar umět přijmout. Chce-li žít jen v akademickém světě, může v něm žít, pouští-li se do politických debat, musí očekávat adekvátní reakce. Nelze mít jen to lepší z obou světů a právě o to se J. Švejnar celých 13 let pokouší;

-         struktura mých argumentů by však byla stejná i v akademické diskusi.

2.      Na str. 60 říká: „ekonomické problémy související s transformací byly široce podceněny“! Kdy? Kým? Podcenil je – díky nepochopení absurdní logiky komunistické ekonomiky – on, který v ní nežil a místo toho v Americe sympatizoval s ekonomikou dělnických samospráv bývalé Jugoslávie? Ubezpečuji ho, že nikdo z nás je nepodceňoval, ekonomických a sociálních důsledků přechodu z jednoho systému do druhého jsme se naopak obávali. Proto jsme ho prováděli velmi opatrně.

3.      Říci v jedné větě „Václav Klaus“, „debakl českého hospodářství“ a „zapsání do dějin“ je hloupé a dětinské a hlavně to nemá nic společného s ekonomickou analýzou. Je to politická proklamace, navíc velmi osobního rázu.

4.      Analýzou faktů -  kromě holých dat – se J. Švejnar nikdy neobtěžoval. Myslí to vážně, když říká, že jsme měli "poměrně kooperativní centrální banku“? Ví o tom něco? Ví o totálně nekooperativních zásazích centrální banky v letech 1996 a 1997? Jednou věcí je objektivní analýza těchto zásahů (kterou by si J. Švejnar měl udělat, a to jak v mikropoloze, tak v makrosféře), druhou věcí je má zkušenost, že s vládou banka nekooperovala, že jsme byli řadou jejích zásahů zcela šokováni a že jsme se o nich leckdy dozvěděli až po jejich provedení. Pokud to J. Švejnar neví, touto cestou mu to sděluji.

5.      Švejnarovo nechápání vhodnosti či nevhodnosti použití slova recese pro popis eliminace neudržitelných výrob spjatých s komunistickou ekonomikou je za hranicí mého chápání. Úsměvné je, že cituje výklad používání slova recese v USA na podporu své argumentace, když já se mu snažím vysvětlit, že loňský pokles ekonomiky v USA je něco úplně jiného než zmizení významné části tehdejší produkce při pádu komunismu a jeho iracionálního ekonomického systému.

6.      Je už únavné reagovat na politické ataky, že jsme neprovedli „rychlé vytvoření silného právního rámce“ (str. 61), vynechám-li téměř žalovatelnou poznámku, zda šlo o „zanedbání“ nebo o „úmyslné“ kroky a spojování této věci s mou osobou.

Trvám na tom, že

-         jsme vytvářeli nový právní řád neméně rychle a neméně pozorně než kterákoli jiná transformující se země;

-         právní řád byl vytvářen koaličními vládami a parlamenty, nikoli Václavem Klausem;

-         hlavními legislativci od roku 1990 do konce mé koaliční vlády v prosinci 1997 byli sociální demokrat Rychetský, předseda ODA Kalvoda a dnešní předseda KDU-ČSL C. Svoboda. Nejenže to nikdy nebyl Václav Klaus, ale nebyl to ani žádný představitel ODS.

Vážná a jemná úvaha, jdoucí mimo a nad úvahy J. Švejnara, je o tom, zda byla u nás dosažena symetrie mezi mírou liberalizace (u nás asi větší než ve všech dalších zemích, zejména v oblasti kapitálového účtu platební bilance) a mírou regulace. Tady si nejsem jist, ale vím, že jsme spíše podlehli tlaku vnějších rádců, než že bychom právě tento liberalizační krok sami moc chtěli. O tom se ale J. Švejnar nezmiňuje.

To všechno by ale vyžadovalo seriózní analýzu a seriózní diskusi, ale tu si J. Švejnar nikdy nepřál.

Václav Klaus, Týdeník EURO, 11.11.2002