Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Nebuďme architekty světa

Nebuďme architekty světa

Projevy a vystoupení, 23. 5. 2003

Nejdříve bych chtěl poděkovat za pozvání, kterého si skutečně vážím. Jak víte, nejsem tu mezi Vámi poprvé a proto si dovolím říci pár neformálních slov.

Nepřišel jsem Vám v žádném případě radit, jak postupovat ve Vašich vědeckých či pedagogických aktivitách v oborech, kterým často jen velmi málo rozumím. Nepřišel jsem ani proto, abych využil či zneužil tohoto fóra k  oznámení nějakých nových, nečekaných prezidentských aktivit. Nepřišel jsem slibovat více peněz na vědu a výzkum, protože už – „naštěstí“ – nejsem ani ministrem financí, ani předsedou vlády, ani předsedou Parlamentu, ale jsem „pouhým“ prezidentem. Nepřišel jsem slibovat, že zařídím změnu hodnotové škály naší společnosti a díky tomu zázračné zvýšení prestiže a úcty vůči učenosti, vědeckému bádání, akademickému uvažování, vysokoškolskému vyučování. A to hlavně proto, že to v naší dnešní, skutečně svobodné a demokratické společnosti není možné, protože není možné svévolně měnit hodnotové žebříčky svobodných jednotlivců. Dodávám, že naštěstí.  Pokusy tohoto typu už jsme zažili a nesmí se opakovat. Proto jsem trochu rozpačitý ze stesků, které občas kolem sebe v  tomto směru slýchám.

Přišel jsem říci něco jiného. Přišel jsem říci, že si myslím, že je něco, co možné je, co můžete a musíte ud1ělat Vy sami, skoro bych si troufl říci my sami, protože v tomto ohledu se cítím být s Vámi na stejné lodi. Kdybych nebyl prezidentem, chtěl bych být jedním z Vás.

Všechny nás jistě trápí nesmírná trivializace veřejné diskuse v  naší zemi, strašně zjednodušené interpretace společenských témat, povrchní žurnalismus, ztráta kvalitní polemiky o zásadních věcech naší minulosti, současnosti i budoucnosti. Nemyslím si, že - jak je dnes módní říkat – je tím vinna televize Nova, či deník Blesk. Ty existují vždy a všude. Chybí jejich důstojná alternativa, chybí nabídka něčeho jiného. A právě v tomto smyslu se obávám, že i Učená společnost a spolu s  ní další lidé podobného zaměření jsou jistými spolupůvodci tohoto problému naší země. Nezlobte se, ale mám pocit, že nejste slyšet, že chybíte, že Váš hlas absentuje, že z Vás nic „nevyzařuje“. Rozumím sice tomu, že se Vám leckdy nechce do těchto trivializovaných a falešně politizovaných diskusí vůbec vstupovat, ale bez Vás budou i nadále právě takové, jaké jsou dnes.

Nezjednodušuji si to. Vím, že lidé Vašeho typu jsou velmi vytížení a že každá minuta, kterou věnují něčemu jinému než svému oboru, se jim vymstí. My ekonomové říkáme, že opportunity costs našich činností jsou tak vysoké, že je velmi racionální, abychom se do žádných jiných nepustili. To budu kázat v kursu mikroekonomie na vysoké škole, a navíc budu říkat, že jsou tyto opportunity costs veličinou navýsost subjektivní a že jen a jedině my sami víme, jak jsou vysoké, eventuálně za co je máme obětovat nebo neobětovat. Přesto bych prosil, abyste tuto mou žádost zvážili, protože mám strach, že se jinak dopředu nepohneme.

Nikoli náhodou si myslím, že právě toto je tím pravým posláním zástupců Učené společnosti. Není jím povyšovat „učence“ do rolí, do kterých nepatří. Nepokoušejme se být demiurgy lidské společnosti , nepokoušejme se stavět se nad moudro lidské evoluce, nepokoušejme se ve složitých systémech jako je lidská společnost o human design na úkor human action (abych použil Hayekovu terminologii), nepokoušejme se nedůvěřovat lidské racionalitě, neříkejme, že je právě teď svět složitější než jsou lidé schopni zvládnout, že jsou úplně nové, s  minulostí nesrovnatelné výzvy, nechtějme – jak jsem si právě včera přečetl v  Bulletinu Akademie věd – „systémově zapojit učence do komplexního vytváření světa“, neříkejme, že jsou zde učenci proto, aby přispívali „ke kultivaci lidské společnosti“ a aby „vytvářeli architekturu světa“.

Tudy cesta nevede. To by byl další „Konec civilizace“, jak metaforicky vyjádřil český překladatel název slavné Huxleyho knihy Brave New World. To by bylo další ohrožení lidské svobody. To by byla strašlivá lidská neskromnost a nepokora. Já vím, že to, co říkám, je zřejmě nepopulární, ale myslím, že právě toto právě na této půdě vyslovit je právě dnes to nezbytné.

Václav Klaus, vystoupení na Učené společnosti dne 19. května 2003, Akademie věd, Praha