Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Vystoupení v diskusi na…

Vystoupení v diskusi na mimořádné schůzi sněmovny dne 15. listopadu 2001

Projevy a vystoupení, 16. 11. 2001

Chtěl bych něco říci k tomu, protože jsem to byl já, kdo na dopis vlády nejdříve vyhlásil legislativní nouzi, a potom jsem měl variantu, zda počkám na organizační výbor, ve čtvrtek ve 13 hodin, nebo zda nějaký klub navrhne, aby se schůze sešla. Byla zvolena varianta druhá, klub ČSSD dodal 41 podpisů se žádostí o svolání schůze. Prohlašuji, že jsem celé dny vedl jednání s legislativou sněmovny, s organizačním výborem, s řadou z vás a dospěl jsem k určitým závěrům, proč jsem tuto schůzi svolal.

Za prvé: Byl jsem si samozřejmě vědom toho, že lhůta na svolání schůze je pět dní, nicméně jsem si byl vědom i toho, že jsme už opakovaně takovouto věc udělali s vědomím toho, že libovolný poslanec může požádat o odročení jednání, nebyla-li lhůta dodržena. Myslím, že je naprosto férové, aby byl tento institut využit, dokonce myslím, že mohl být využit bez rozpravy, mohlo se o návrhu pana poslance Němce na odročení hlasovat neprodleně.

K formální stránce bych chtěl říci ještě toto: Vážně jsme se zabývali otázkou, zda existuje nějaká lhůta na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny. Výkladem jednacího řádu jsme dospěli k závěru, že návrh na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny není návrhem, se kterým by byly spojeny jakékoli lhůty stanovené v jednacím řádu. To je zásadní teze, která mě inspirovala k tomu, jako někoho, kdo neaspiruje na všeznalost zákonů, že jsem si dovolil svolat schůzi s tímto programem.

Chtěl bych dodat ještě jednu věc: Legislativní proces ohledně tohoto návrhu zákona v této chvíli, dne 15. listopadu, ještě není ukončen. To sděluji panu poslanci Výbornému. Poslanecká sněmovna sice s návrhem zákona již vyslovila souhlas, ale tento souhlas nebyl proveden v Senátu, podpisem prezidenta, čili nebyl ukončen legislativní proces, zákon není v tuto chvíli ještě platný. Navíc není - řekl bych též - postoupen Senátu. Vím, že zazněly nějaké otázky, jestli nebyl nepostoupen Senátu záměrně.

Pro ty, kteří to nevědí, sděluji, že je dohoda se Senátem o tom, abychom jim posílali návrhy zákonu, které prošly sněmovnou, v určitých balíčcích proto, aby se Senát nemusel scházet xkrát v třicetidenní lhůtě. Proto je standardní dohoda mezi mnou a předsedou Senátu, že se to posílá ve dvou, maximálně třech skupinách zákonů v momentu od osmi do dvanácti dnů po skončení schůze. Čili tento návrh zákona byl připravován k odeslání v průběhu nebo v začátku tohoto týdne. Říkám to proto, že v momentu, když mě byl doručen dopis předsedy vlády o této schůzi, tak jsem ještě v žádném případě neměl předložen tento návrh zákona k podpisu a k odeslání do Senátu. Stalo by se to někdy v pondělí nebo úterý tohoto týdne, což jsem pak už neučinil vědomě, s vědomí, že je vyhlášena schůze s tímto tématem.

Jako třetí bod k formální stránce věci bych chtěl říci to, že ani toto není první případ v historii naší sněmovny. V roce 1994 Poslanecká sněmovna učinila podobný krok, kdy svým usnesením vstoupila navíc do již přijatého zákona, protože tehdy neexistoval Senát, a revokovala své usnesení. Opakuji tedy, že tehdy byl již legislativní proces zcela ukončen, což v tomto případě pravdou není. Tolik k formální stránce věci, která mě vedla k tomu, že jsme tuto schůzi s tímto programem svolal.

Nyní bych chtěl říci něco, co jako předseda sněmovny jsem přesvědčen, že je naším úkolem a jsem přesvědčen, že je naším společným úkolem. Moc bych prosil všechny strany tohoto sporu, aby mě v této chvíli poslouchaly.

Jsem stoprocentně přesvědčen, že naším úkolem je zabránit právně sporné a formálně zmatečné podobě zákona. Myslím si, že v tomto případě hrozí, že tomu tak není. To, co zde připomněl poslanec Sobotka, že v tomto zákoně vznikl naprostý právní paskvil tím, že v jednom odstavci jednoho paragrafu jsou dvě písmena se zcela identickým obsahem, se zcela identickými slůvky a písmenky, je právní absurdita, která normální není.

A za druhé bych na vás chtěl apelovat v tom smyslu, že naším společným úkolem je odstranit vážné důvodné pochybnosti o tom, zda podoba zákona či

návrhu zákona odpovídá záměru zákonodárce. Naším cílem je, aby z této sněmovny odcházely zákony v podobě - tím, že je Senát, musím stále říkat návrhy zákonů - v jaké odpovídají záměru zákonodárce. Podle mého názoru v minulém případě hrou písmenek a, e vs. e, a jejich chybným uvedením v parlamentním tisku byl uveden nejeden zákonodárce v pochybnost. Úmyslem zákonodárce není, aby byl takto uváděn zákonodárce v pochybnost, aby ze sněmovny odešlo něco, co sněmovna nechtěla ze sebe pustit.

Prosil bych všechny poslance, všechny členy sněmovny, aby přijali za výchozí tezi to, že by nemělo být věcného cíle dosahováno pomocí technických nejasností, zmatků, komplikací, i když souhlasím s tezí, že je povinností poslanců, aby si takové věci každý hlídal. Můžeme jen vést diskusi o tom, jestli jsme to uhlídali my všichni, jestli to uhlídali zpravodajové, kteří seděli zde u tohoto stolku, apod. Nicméně jsem stoprocentně přesvědčen, že bychom měli usilovat o to, abychom odevzdali zákon v podobě, v jaké jsme ho odevzdat chtěli, abychom nezneužívali určitých technických hříček.

To je mé vysvětlení k tomu, proč jsem podepsal pozvánku na tuto schůzi s tímto programem.

Václav Klaus, 15.11.2001