Klaus.cz

Knihy

Kniha Václav Klaus: Myšlenky II Kniha Václav Klaus: Byli mi blízko Kniha Volby 2025: Po čtyřech letech Fialovy vlády Kniha Václav Klaus: Od Beneše po Ukrajinu: 80 let od konce 2. světové války Kniha Václav Klaus: In Defence of Normalcy Kniha Trumpův návrat: Co můžeme čekat? Kniha Jiří Weigl, Václav Klaus a kol.: Bezvýchodný marasmus Kniha Václav Klaus: Jdeme od listopadu 1989 stále kupředu? Pohled jednoho z aktérů tehdejší doby Kniha Václav Klaus: Dílčí reformy jsou málo – řešením je systémová změna Kniha Václav Klaus a kolektiv: Sebedestrukce Západu 2.0: Pád zrychluje Kniha Václav Klaus a kolektiv: Česká společnost pod tíhou přímé volby Kniha Václav Klaus: Az infláció visszatérése - A könnyelmű eladósodás síkos útja Kniha Václav Klaus: Brave New West: Is It Avoidable? Kniha PANE PREZIDENTE: Xaver se ptá a Václav Klaus odpovídá Kniha Václav Klaus: Návrat inflace - kluzká cesta bezstarostného zadlužování Kniha Václav Klaus: Free Society Fatally Endangered

další knihy »

Vyhledávání

Kalendář

další události »

Nejnovější

Nejčtenější

Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro MF Dnes:…

Václav Klaus pro MF Dnes: Válka vlády a Pavla je nezastavitelná

Rozhovory, 4. 7. 2026

Situace okolo cesty na summit v Ankaře se přelévá. Vláda zakázala prezidentu Pavlovi účast, po jeho žalobě ho tam vyslal Ústavní soud, nyní to vypadá, že tam z rozhodnutí Babišova kabinetu hlava státu pojede víceméně na výlet. Kdo podle vás ve sporu vítězí a kdo prohrává?

Tak kdo vítězí nebo prohrává posoudí veřejnost a vývoj událostí. Já opakovaně zdůrazňuji, že nejsme prezidentský systém a všechno, co se v posledních dnech a týdnech odehrává, je pokus se k tomu prezidentskému systému přiblížit. To je podstata. Průběh nevychází z ničeho jiného než z výsledku loňských říjnových voleb. Byla vytvořena vláda, která je evidentně odlišného světonázoru, než je prezident. Tudíž k tomu konfliktu dříve či později muselo dojít. V tomto smyslu je to standardní politický konflikt, který má své trošku zvláštní české specifické rysy, které mi se nelíbí.

Myslím, že mělo dojít k vážnému politickému jednání a měli si to vyříkat jinak, než si to vyříkávají teď. Podstata je ale evidentní. Nikde na světě není dáno, že prezident povinně jezdí na zasedání NATO. Jsou země, kde prezident na zasedání NATO ještě nikdy nebyl, protože to je považováno natolik za činnost předsedy vlády nebo kancléře, že by nikoho vůbec nenapadlo tam poslat prezidenta. Například v Německu.

Pojďme k českým specifikům a vezměme to od začátku. Prezident argumentuje, že u nás je to zvyk. A je pravdou, že prezidenti až na jeden případ Miloše Zemana, jenž byl nemocný, na summity NATO vždy jezdili. Tentokrát byli proti hlavně Motoristi. Není to jen prachobyčejná pomsta za nejmenování Filipa Turka ministrem?

Ale já myslím, že ne, že je to v mnoha ohledech jiný pohled na svět. Důsledkem toho je nejmenování Turka, nikoli naopak. Myslím, že fakt, že dosud jezdili prezidenti na zasedání NATO, je prostě dán tím, že se nikdy neodtrhli tolik od vlády, jako se odtrhl prezident Pavel. To je málo zdůrazňováno. Že já jsem jako prezident nemohl milovat Špidlovu či Topolánkovu vládu, to vůbec neznamená, že bych dopustil, aby došlo k takovému rozkolu. Někdy člověk musí do jisté míry mlčet a akceptovat jinou situaci. Macinka to vyhrotil svými neohrabanými – nebo jak bych to nazval – způsoby. Tím je vyhrocena situace a druhé straně to umožňuje míjet podstatu problému a zabývat se tou vnější stránkou.

Prezident zareagoval kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu včetně návrhu předběžného opatření. Soud mu v případě předběžného opatření urychleně vyhověl. Co vy na to?
 
Opakovaně jsem celý půlrok říkal, že únik k Ústavnímu soudu je únik od politického řešení problému. Pro mě je to naprosto nepřijatelná chyba a nikdy bych ji neudělal. Druhou věcí je žertovný způsob, jak Ústavní soud zareagoval. Před sebou mám jeho materiál, je to složitý právnický text, který musel vznikat týdny. Nemohl být napsán za několik hodin. Tím bylo jasně dáno najevo, že Ústavní soud, nebo někdo z Ústavního soudu, de facto tu žalobu prezidenta psal, a proto už na ni měl připravenou odpověď. To je také české specifikum.
 
Co říkáte samotnému rozhodnutí?
 
Nehraju si na ústavního právníka. Kromě jiného proto, že když se potkají dva ústavní právníci, budou mít na tu či onu věc dva, někdy i tři názory. Úvaha o tom, jestli podle správného čtení našich zákonů není možné udělat předběžné opatření na tuto ústavní žalobu… Nechci se k tomu vyjadřovat. Ale argumenty těch, kteří říkají, že to není možné, se mi zdají logické.
Petr Macinka řekl, že se jedná o ústavní puč, což je hodně silné slovo. Sdílíte tento jeho názor?
 
My jsme v prohlášení Institutu nepoužili slovo puč, ale v naší terminologii jsme použili něco, co v podstatě říkalo totéž. Je to pokus změnit charakter našeho ústavního systému. Slovo puč už je okrajová záležitost. Ale problém, že dochází k pokusu o tuto změnu, nesmí být znevažován vhodným či nevhodným použitím slova puč.
 
Zdá se, že tím role Ústavního soudu rozhodně nekončí. Teď vláda schválila změnu pravidel pro jmenování stálých misí při mezinárodních organizacích. Jejich vedoucí nemá jmenovat prezident, ale ministr zahraničí. Šéf hnutí Starostové a nezávislí Vít Rakušan už sdělil, že po dokončení legislativního procesu podají stížnost k Ústavnímu soudu. Neroztrhne se s podobnými kroky pytel a nestane se z našeho Ústavního soudu čtvrtý pilíř moci ve státě? 
 
To je samozřejmě záměr těch lidí, kteří odmítají základy systému parlamentní demokracie a chtějí, abychom přešli k systému úplně jinému. Ano, že to říká zrovna STAN, je naprosto logické. Kdybych chtěl použít bonmot, tak platí, že co STAN hlásá, nesmyslné jest. To bych si jako princip troufl říct za celou řadu let, co hnutí STAN sledujeme.
 
Jak už bylo řečeno, zdá se, že prezident nebude v Ankaře k ničemu moc připuštěn. Je podle vás důstojné, aby mu třeba vláda diktovala, koho má mít v doprovodu?
 
Diktovat doprovod v podstatě není důstojné, stejně jako je nedůstojné, aby Ústavní soud určoval, jak má vypadat delegace na takovou mezinárodní akci. Obojí je nedůstojné. Pokud jsem dobře informován, tak prezidentská kancelář nejprve oznámila, že doprovod prezidenta má být asi 35 lidí. A po několika týdnech poslala žádost o menší počet. Nemohu to potvrdit, ale zdá se mi to legrační. Já jsem jako prezident jezdil s daleko menší anturáží (doprovodem – pozn. red.). Takže se mi to zdá opět jako pokus posouvat náš systém k něčemu úplně jinému.
 
Prezident Pavel chtěl delegaci vést, zatím to ale vypadá, že bude sedět někde ve druhé řadě vedle ministrů. Premiér Babiš ho opakovaně vybízí, ať si celou cestu rozmyslí, že to bude ostuda. Zastánci prezidenta naopak tvrdí, že ostuda to bude kvůli postupu vlády. Bude to na samotném summitu někdo řešit? Bude to tam ostuda pro celou zemi?
 
Minulý týden jsem byl na konferenci v Berlíně a v kuloárech jsem tuto otázku zmínil. Vyjeveně se na mě dívali, že to nikdy neslyšeli. V pátek byl u mě na návštěvě bývalý legendární hejtman Dolních Rakous Erwin Pröll. Když jsme se o tom bavili, jasně naznačil, že to vůbec nezaregistroval. My se strašně přeceňujeme. V této věci nejsme pupkem světa a svět to bude vědět jen tehdy, když to bude naše opozice tomu světu nepřetržitě sdělovat.
Jedním z ústředních postav summitu bude americký prezident Donald Trump, o kterém Petr Pavel před prezidentskou volbou mluvil coby o odpudivé lidské bytosti, které by nepodal ruku. Není to také naopak prezidentovými odpůrci zveličováno, aniž by to představovalo skutečný problém?
 
To ať si vyřeší Donald Trump, to za něj nemohu rozhodovat. Zase to ale nepřeceňujme. Jestli to Trump ví, jestli ví o podobných výrocích dalších prezidentů či premiérů, kteří něco podobného řekli také, nevím. Nepřeceňoval bych to.
 
V Ankaře se bude kromě jiného jednat o platbě 70 miliard eur Ukrajině ročně. Andrej Babiš už řekl, že to nebudeme blokovat, ale ani se na tom nebudeme podílet. Mohlo by to dopadnout jinak, kdyby delegaci vedl prezident, jenž by k tomu byl spíše nakloněn? Je kvůli takovým věcem vedení delegace klíčové?
 
Je i není. Za prvé myslím, že lidé u nás strašně přeceňují úlohu takového summitu. Na tom je opravdu celá řada témat, o kterých týdny a měsíce dnes a denně diskutují v Bruselu velvyslanci při NATO, navrhují to či ono, slyší repliky z druhých stran, posílají zprávy domů, zda mohou to či ono akceptovat. Takže 98 procent rozhodnutí toho summitu je dávno dořešeno na této úrovni předchozích vyjednávání. V drtivé většině případů se na skutečném zasedání NATO nic takového neřeší. To lidé žijí v mylné představě.
 
Jako účastník asi šesti summitů NATO jsem zažil jen jeden, kdy se něco řešilo a bylo jasné, že co bylo předpřipraveno a předjednáno, nestačilo. To bylo v roce 2008 v Bukurešti. Proto bylo rozhodnuto, že dojde k mimořádnému večernímu jednání pouze hlav delegací. Byla to otázka zahájení jednání o vstupu Ukrajiny a Gruzie do NATO. Což bylo v podstatě před televizemi, kamerami a mikrofony zamlčeno. To jednání trvalo mnoho hodin, o tuto věc jsme se tam velmi hádali. Tlačil to tehdejší americký prezident Bush za pomoci Velké Británie proti vůli ostatních členů NATO. Nic revolučního se nestalo. Nicméně toto jednání předběhlo o 20 let realitu. Ale to byla naprostá výjimka. Nechci úplně vyloučit, že se něco takového může stát i v Ankaře, ale skoro bych to nepředpokládal.
 
Co tedy bude gros celého summitu, co od něj máme očekávat?
 
Tak gros toho summitu bude jen to, jestli se ten či onen pohádá s tím či oním. To je jediná věc. K debatě o tom, jak Trump hodlá nakládat s Evropou a Evropa s Trumpem, to bude v pozadí celého summitu. Podle mě bude nakonec výsledek daleko konsenzuálnější, než by si kdokoli mohl myslet.
 
Pojďme k událostem v Česku. O víkendu ministra kultury Otu Klempíře vypískali diváci folklorního festivalu ve Strážnici. Klempíř je v reakci nejprve slovy o opilosti a buranství pozurážel, následně tam ještě přijel Petr Macinka a pískajícím divákům vynadal kromě jiného do bolševiků. Co jste tomu říkal?
 
No, tak Macinka je poslední, který by se se mnou radil o svých výrocích. Dozvěděl jsem se o tom až z mediálních zpráv. Myslím, že to je nerozumné, že oba naprosto nedocenili atmosféru a situaci ve veřejnosti nebo přecenili svůj šarm. Takže myslím, že to je nešťastná událost, která neměla proběhnout.  
Klempíř je pod tlakem delší dobu. Hlavně kvůli chystané změně financování veřejnoprávních médií. Je podle vás rozumné upustit od koncesionářských poplatků a platit Českou televizi a Český rozhlas ze státního rozpočtu?
 
Podívejte, já si myslím, že veřejnoprávní rádio a televizi moc nepotřebujeme, protože svou skutečnou funkci, kterou by eventuálně plnit měly, podle mého názoru neplní. Strašně rád bych v televizi viděl nějaký vážný film, vážné divadlo nebo něco takového. A to tam prostě není. Hrají se tam stejně bezcenné seriály jako v kterékoli soukromé televizi či rozhlase. Takže myslím, že se nic dramatického nestane, kdyby se s těmito médii stalo cokoli.
 
Ale myslím, že hra, která se hraje, je naprosto zástupná. Tady nám zaměstnanci těchto dvou médií demonstrují, že se domnívají – stejně jako se to domnívali v roce 2001 –, že je ta televize a rozhlas jejich. Jejich vlastnictví. Teď mají najednou pocit, že na to jejich vlastnictví někdo sahá. To je samozřejmě absurdní. Česká televize nepatří tomu či onomu redaktorovi. Že je obrovský problém vůbec v institutu veřejnoprávnosti, to je výchozí a zásadní věc. Jestli jsou tak rezolutní, že nic státního nechtějí, jak jsem si všiml, že říká třeba pan Stach, tak mají doporučit, aby tato média byla placena poplatky. Pak by to ale mělo být dobrovolné a neměl by to být zákonem daný příkaz.
 
Myslíte, že vláda má či může ze záměru změny financování ještě nějak couvnout?
 
Nevím. Myslím, že vůbec nejde o konkrétní znění zákona, ale o to, že se sáhlo na něco, o čem si zaměstnanci opravdu myslí, že je jejich. To se podle mého názoru změnit nedá. Že to je výbušné téma, bylo naprosto jasné. Mám pocit, že se to ve vládním návrhu objevilo trošku nedomyšleně, nebo nepřipraveně. Například ministr kultury Klempíř dal navíc na začátku jasně najevo, že ten zákon dělá nerad, protože o tom přesvědčen není. Takže to je všechno absurdní situace. Ale myslím, že když už vláda do toho kyselého jablka kousla, tak by bylo dobré v něm pokračovat.
 
Vraťme se oklikou k třenicím o summit v Ankaře, respektive k Petru Pavlovi. Za dva roky bude prezidentská volba. Očekáváte, že po této události bude válka mezi prezidentem a Babišovou vládou pokračovat? Jak se to může dál vyvíjet?
 
No tak, válka není ničím zastavitelná. Pokud bude tento prezident a tato vláda, tak myslím, že ta válka bude pokračovat. Prezident a lidé, kteří jeho myšlenky spoluvytvářejí nebo dotvářejí, jsou ve fatální opozici vůči dnešní vládní koalici. Ale něco úplně jiného je prezidentská volba. Přechod na přímou volbu prezidenta považuji za naprosté neštěstí a myslím, že to žádné řešení nemá. Vyhrocením této věci takto zjednodušeně před veřejností jsme se podle mého názoru dostali do situace, že se žádný smysluplný protikandidát vynořit nemůže. Nikdo se do toho určitě nepustí, budou to okrajové bytůstky, které s dnešním prezidentem beznadějně prohrají.
 
Takže jste přesvědčen, že Petr Pavel svůj mandát obhájí? Z jakého důvodu?
 
Stoprocentně. Myslím, že není alternativa v tom smyslu, že se nikdo nemůže vyprofilovat takovým způsobem jako on, který na to má pět let čas.
 
Strany vládní koalice i některé další z podobného spektra mluví o tom, že by postavily jednoho silného společného protikandidáta. Nevěříte, že se jim to povede?

Já toho silného kandidáta neznám.
 
Rozhovor s Václavem Klausem vedl Petr Kolář, MF Dnes, 4. července 2026. Foto: Petr Topič, MAFRA.
vytisknout
Jdi na začátek dokumentu