Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: Kvadratura…

Ivo Strejček: Kvadratura grónského kruhu a český zájem

Jinýma očima, 22. 1. 2026

Letošní Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu je vhodné alespoň po očku sledovat. Ne snad kvůli tomu, že už skončila neslavná éra Klause Schwaba a jeho „velkého resetu“ skrze Davos prosazovaným, ani ne proto, že by proto nějak zázračně a naráz ovládly Davos myšlenky volného trhu a diskuse o cestách ke společnosti hospodářského růstu a svobody. To určitě ne. Na to je Davos zřejmě stále ještě příliš „davoský“. Ale proto, že se do Davosu chystá americký prezident Donald Trump se svým týmem ministrů a klíčových poradců v době, kdy se část světového politického dění točí kolem Grónska a Trumpova slova ve Švýcarsku mohou leccos naznačit.

Kdo viděl diskusi Donalda Trumpa se zástupci největších amerických těžařských společností s médii, musel být, tak jako já, zaražen slovy amerického prezidenta, když o Grónsku prohlásil, že si „jej Američané vezmou, ať se to Grónsku líbí, nebo ne“. Už „venezuelská“ akce se svým pojetím i výsledkem vymykala lecčemu představitelnému a Rubiova slova o tom, že „být politikem na Kubě, měl bych obavy“, byla podobně výhružná. Je se pak čemu divit, řeknu-li, že Trumpovo chování vůči Grónsku můžu chápat jen velmi obtížně?

Zdá se, že Trumpovy Spojené státy skutečně nakonec Grónsko získají a neočekávám, že v Davosu vystoupí Donald Trump se státnicky přesvědčivým zdůvodněním své chuti na tento ostrov. Nevím. Možná se bude odvolávat na Dohodu o obraně Grónska z roku 1951 (jak hájí svoje představy doma v USA), která Američanům a jejich ozbrojeným silám dovoluje vcelku velmi volný pohyb po celém ostrově. Tato Dohoda však vyžaduje souhlas obou stran. A ten tady (prozatím?) není. Jak to dopadne, zřejmě brzy uvidíme.

Ptejme se však po kontextu, souvislostech, důsledcích takového počínání a co to vše může znamenat pro Českou republiku.

Spor o Grónsko je sporem uvnitř NATO. Je to pro nás vývoj dobrý? Je v našem zájmu rozkymácení vnitřní stability aliance? Je v našem (českém i středoevropském) zájmu, aby se USA stáhly z Evropy (nebo aby v evropském prostoru významně svoji přítomnost oslabily)? Kdo uvolněný prostor vyplní? Už nějaký čas slyšíme z Německa politické hlasy, že tato země je připravena převzít vůdčí roli na kontinentu, a z německého parlamentu dokonce začínají znít hlasy, že Německu by mělo být dovoleno vlastnit jaderné zbraně. Takový vývoj si v našem vlastním zájmu a po všech našich historických zkušenostech se sousedním Německem přát nemůžeme.

Čím méně amerického vlivu v Evropě, tím silnější budou hlasy volající po další bruselské centralizaci, po jednotné evropské zahraniční politice, jednotné bezpečnostní politice a po budování evropské armády. Pokud by budoucnost NATO měla být opravdu v sázce, Evropská unie pod vedením Německa asi společnou armádu budovat začne. Vrhne (což už činí) ohromující finanční prostředky do zbrojení, vybuduje mocný zbrojní průmysl a americkou nepřítomnost nahradí třeba vojenskou přítomností ukrajinskou. Je to tak nereálné v době, kdy si Evropa udělala z Ruska strašáka a z Ukrajiny vojenskou sílu, které se klaní?

Bude-li chtít Trump získat Grónsko nepřesvědčivou argumentací „absolutně potřebujeme Grónsko, protože je obklíčené čínskými a ruskými loděmi“, kterou ovšem podpoří přesvědčivou silou svých celních tarifů, přispěje v Evropě k dalšímu vyostření antiamerické nálady a nárůstu antiamerického sentimentu v politickém i veřejném mínění. Proces amerického „odcházení“ z Evropy by se tak snadno mohl proměnit v nežádoucí vývoj „vytlačování“ Američanů z kontinentu, což by opět bylo v přímém rozporu s českými zájmy.

Současná česká vládní reprezentace, sotva pár týdnů ve svých funkcích, je „grónským“ problémem konfrontována s některými svými předvolebními sliby a její pozice záviděníhodná není. Musí obratně a citlivě manévrovat. Je jistě pochopitelné, že se vůči americkému prezidentu Trumpovi příliš viditelně a hlasitě vymezovat nechce. Už proto, že „být proti Trumpovi“ dnes znamená „být s Merzem, Macronem, von der Leyenovou či Starmerem“. Takhle hloupě to v dnešní době stojí a takhle zmateně nám to tady Fiala s Lipavským zanechali. Přesto ale není ani možné tvářit se, že se nic neděje, že „America First“ si může dovolit všechno. A v tomto kontextu by to také nová vláda s mlčením příliš přehánět také neměla.

Jak tedy provést onu kvadraturu „grónského“ kruhu co nejobratněji? Jediným orientačním bodem by měl zůstat český národní zájem a jeho sledování. A tím je zachování (alespoň jisté míry) amerického vlivu v Evropě, který jediný je schopný udržet německé (a bruselské) ambice na uzdě. Pokud Američané odejdou,  prostor „po USA“ tu obsadí německá Evropská unie velmi rychle.

Ale českým národním zájmem je snad i pokoušet se o návrat k vlastní, třeba sebevědomější, zahraniční politice a nepodřizovat se slepě a bez odporu zájmům velmocí. Toho jsme si za Fialy užili dost a dost.

„Grónsko“ se tak stane jistým testem i obrazem odhodlanosti nové vlády Andreje Babiše hájit jinou zahraniční politiku než tu, kterou nám tady „servírovala“ bývalá Fialova vláda. A to považuji za mimořádně důležitý úkol!

 Ivo Strejček, 20. 1. 2026