Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: Domýšlí Petr…

Ivo Strejček: Domýšlí Petr Pithart svá slova?

Jinýma očima, 13. 1. 2026

Veřejnoprávní Český rozhlas odvysílal v prvním týdnu letošního ledna rozhovor Petra Pitharta. Bývalý politik a předseda Vlády České republiky ze začátku devadesátých let se v něm zamýšlel nad příčinami porážky Fialovy vlády i nad tím, jaká vláda naši zemi po podzimních parlamentních volbách čeká.

Pithartovy názory vcelku nijak nepřekvapující nebyly. Známe to Veřejnoprávní hoto politika celá desetiletí a docela přesně umíme odhadnout, jaké pozice bude při komentování dějů ve společnosti zastávat. A přesto v jistém okamžiku svého dumání nad jejím stavem překvapil, když vyjádřil svůj podiv nad některými politiky, které výsledky voleb vynesly do sněmovny. Řekl: „Asi mám malou fantazii, protože některé typy jsem si jako členy nedovedl představit. Nechci jmenovat, ale je to zvláštní fenomén – byli jsme zvyklí na fašisty, od první republiky bylo několik takových skupin … ale jedno je fašismus, druhé nacismus. To je velký rozdíl. A teď to tady máme a je třeba se děsit a jednat podle toho.“

Pithartova slova jsou šokující. Skutečně si tento člověk myslí, že do české dolní komory se dostali nacisté nebo politici hlásající nacismus? Opravdu v našem parlamentu vidí lidi, kteří zastávají názor, že společnost se dělí na rasy, že germánská rasa je nadřazená, že zastávají kult militarismu, že je mezi nimi někdo, kdo chce válečnými prostředky hledat nový „lebensraum“, že se do parlamentní lavice dostal někdo, kdo je stoupencem antisemitismu a chce vyhladit Židy? Myslí to Pithart vážně? A pokud je o svém názoru tak přesvědčen (jinak by si jej snad netroufnul veřejně formulovat), proč není konkrétní? Proč se tajemně i alibisticky halí do mlhavého „nechci jmenovat, ale…“.

Do sněmovny se dostal leckdo a nad některými názory těchto lidí můžeme nevěřícně kroutit hlavou. Ale nacismus, tu hrůznou ideologickou směsici zvráceností, tam nikdo nezastává ani nereprezentuje. Česká společnost byla vůči nacismu vždy imunní, nikdy tyhle germánské běsy u nás nezakořenily. Proč to Pithart říká? Raději si, namísto žonglování s nacismem, mohl všimnout krajně levicových názorů českých antisystémových anarchistických pirátů, které – pokud by byly ve společnosti aplikovány – skutečnými hrozbami pro svobodnou a demokratickou společnost mohou být, ale ohánět se nacismem a vyzývat k „jednání podle toho“, je skutečně mimořádně odporné.

S nedomýšlením důsledků svých slov byl Petr Pithart přece vždy znám. I proto se například v poslední době znovu objevily v mediálním prostoru Pithartovy názory tvrdící, že „současné krajské uspořádání je slabé, jeho zřízení bylo největším omylem politického vývoje po roce 1989, … [což] by mělo být důvodem k návratu k zemskému státoprávnímu uspořádání“. Tato slova měl Pithart pronést na jakési své přednášce v Brně a na této myšlenkové bázi i obhajovat obnovení moravského zemského zřízení. 

Když se na začátku devadesátých let řešil velmi vážný česko – slovenský problém (k němuž Petr Pithart svojí nerozhodností, zmateností, hledáním konfederací a blouznění o „dvojdomcích“ nemalou měrou negativně přispěl), svoje „nároky“ začali na Moravě tehdejší „moravisté“ také formulovat. „Moravismus“ nebyl samozřejmě tak silný, aby se prosadil tak rozhodně, jak to tehdy učinil slovenský zájem, ale vždy existoval a na Moravě své zastánce stále má (ostatně pozvání Sudetoněmeckého landsmašftu letos do Brna prý přichází i od sil, které za své „hlavní město“ považují Brno, ne Prahu). 

Pithartovo „rozfoukávání ohně“ proto není možné podceňovat. Pohráváním si s moravským zemským uspořádáním jako „silnějším“ uspořádáním státoprávním může Pithart probudit démony, které zvládnout by bylo posléze velmi obtížné. Politické zkušenosti s podobnými myšlenkovými proudy tento politik má. Když už je neuměl tehdy vyřešit, což za něho a za nemalých politických i osobních nákladů museli posléze učinit jiní, tak se z onoho vývoje měl alespoň poučit.

Básnění o „nacismu“ v českém parlamentu a blouznění o novém zemském státoprávním uspořádání jsou dva konkrétní příklady, kterými Petr Pithart potvrzuje, že domýšlet důsledky svých slov mu nešlo tehdy a nejde mu to ani „na stará politická kolena“. 

Ivo Strejček, 13. 1. 2026