Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: O důležité…

Jiří Weigl: O důležité zkoušce a účtech bez hostinského

Jinýma očima, 22. 12. 2025

Staronový premiér Andrej Babiš vzbudil ve veřejnosti velká očekávání slibem radikálního rozchodu s politickou praxí bývalé Fialovy neúspěšné vlády, jejíž očividná lhostejnost k zájmům a potřebám velké většiny občanů bila do očí. Ve volbách Babiš přesvědčil rekordní počet voličů a získal nezpochybnitelný mandát k sestavení nové vlády, přesto však u mnoha pozorovatelů přetrvávaly pochybnosti ohledně odhodlání nového premiéra vyhlašované změny skutečně uskutečnit. V paměti zůstávaly zkušenosti s jeho dřívějším působením na čele vlády, které se vyznačovalo absencí jasné politické linie a ochotou akceptovat priority liberálně-progresivistického evropského mainstreamu . Covidová krize byla toho jasným příkladem.

Dnes stál na samém počátku před Andrejem Babišem jasný zásadní politický test, který mohl sloužit jako přeobraz chování nové vlády v celém jejím nadcházejícím funkčním období. Byla to Evropská rada 18. – 19. prosince 2025 v Bruselu, která měla na svém programu několik klíčových bodů. Z nich nejdůležitější byl problém dalšího financování Ukrajiny pokračující v boji proti ruské agresi.

V ukrajinské válce nejde pouze o budoucnost této těžce zkoušené východoevropské země, ale tento konflikt se stal katalyzátorem budoucnosti celého Západu tak, jak jsme ho znali doposud. Trumpova administrativa dává jasně najevo, že v dnešním multipolárním světě další americké angažmá ve vzdálených válečných konfliktech neodpovídá národním zájmům USA, a má zájem na jejich co nejrychlejším ukončení. Rychlé skončení války na Ukrajině je nepochybně i zásadním národním zájmem České republiky, stejně jako udržení ukrajinské státnosti a její samostatnosti. Udržování válečného ohniska schopného přerůst v globální konfrontaci nemůže být v žádném případě naším zájmem a cílem, neboť představuje vážné riziko pro stabilitu a perspektivy celého regionu. Proto jsou snahy prezidenta Trumpa zprostředkovat kompromisní mír mezi Ruskem a Ukrajinou i v bytostném českém zájmu.

Trumpova politika navíc představuje zásadní rozchod s agresivním levicovým progresivismem, který ovládl EU a představuje zásadní ohrožení svobody, demokracie, tradic a hodnot, na nichž je založena naše společnost. Bruselská netolerantní aktivistická politická praxe, kterou stále více zažíváme na vlastní kůži a která irituje a vede k nesouhlasu většinu české společnosti, byla příčinou volební porážky Fialovy koalice, jež před ní kapitulovala, a důvodem Babišova volebního vítězství.

Brusel pod tlakem Merzova Německa velmi silně prosazoval přijetí tzv. reparační půjčky, tj. faktické krádeže aktiv ruské centrální banky zmražených především v Belgii a na jejich darování Ukrajině, čímž se mělo zajistit její pokračování ve válce. Krádež ruských aktiv vedoucí k další eskalaci konfliktu by současně torpédovala Trumpovy šance na dojednání jakéhokoliv mírového řešení války. Proto proti tomuto záměru americká diplomacie aktivně vystupovala a odrazovala od něho jednotlivé členy EU.

Tlak EU a Německa na Belgii, odmítající být sama vtažena do vyhrocené konfrontace s Ruskem a pak ponechána v riziku potencionálního bankrotu v případě soudní prohry, byl enormní, stejně jako rizika pro evropský finanční systém a euro jako takové. Belgie v důsledku toho požadovala záruky celé EU.

Andrej Babiš před summitem jakékoliv české záruky za financování Ukrajiny odmítl a tento závazek dodržel. I v důsledku jeho postoje bezprecedentní záměr ukrást ruská aktiva zkrachoval a dosavadní mezinárodní řád a pravidla tak stále platí a budoucí generace našich občanů nebyly zatíženy splácením desítek miliard hozených do bezedné jámy dnešní rozvrácené Ukrajiny. Je totiž jasné, že půjčka, kterou si EU hodlá vzít, ručená jejími 24 členskými státy, nebude nikdy splacena, tudíž jde o dar.

Jeho smyslem je namísto tlaku na Ukrajinu k urychlenému přijetí potřebného kompromisu snaha konflikt maximálně prodloužit. To jde přímo proti americké politice a ve skutečnosti i proti šancím Ukrajiny na uhájení její maximální teritoriální integrity a dokonce i státní existence, protože bez americké podpory a účasti se její šance na bojišti dramaticky zmenšují. Čím déle konflikt potrvá, tím hůře pro Ukrajinu a její suverenitu. To však nezajímá evropskou zbrojařskou lobby, která na válce neskutečně profituje, stejně jako zkorumpované ukrajinské vedení, které se snaží za každou cenu držet co nejdéle u moci.

Aliance těchto dvou skupin stojí za torpédováním mírových rozhovorů neustálými evropskými příspěvky do připravovaných mírových dohod, které mají ve skutečnosti zabránit jakémukoliv kompromisu a zastavení bojů. Neberou ohled na situaci na frontách ani na poměr sil válčících stran a vnášejí do jednání nerealistické požadavky a ukrajinská zbožná přání, která vnucují americké straně. Tváří se, jako by Rusko bylo poraženo, kapitulovalo a bylo by mu možno podmínky diktovat. Situace je však právě opačná. Je to Ukrajina, kdo opravdu potřebuje mír za každou cenu co možná nejdříve. USA v ukrajinském válčení pokračovat nechtějí a bez nich lze těžko zvítězit. Dělat v politice účty bez hostinského se zkrátka nevyplácí.

Protiamerická politika EU v režii von der Leyenové a kancléře Merze jednoznačně staví pod otazník i budoucnost NATO, které bez USA ztrácí smysl a věrohodnost. Ukrajina nepotřebuje lití dalších miliard do bezedné díry, Ukrajina potřebuje realismus a zodpovědnou politiku, kterou dlouhodobě postrádá. Babiš udělal v Bruselu dobře, že se postavil na americkou stranu. Prokázal tím, že své předvolební sliby a prohlášení myslí vážně a je ochoten je naplnit. Svou první velkou zkoušku v tomto období na mezinárodní scéně úspěšně složil a potvrzením toho mu může být nářek všech zkrachovalých domácích pravdoláskařů, kteří nám nestydatě lžou, že si lze bezpečnost, šťastnou budoucnost a mezinárodní prestiž koupit litím dalších nekonečných miliard do kapes zkorumpovaného „Timura a jeho party“ na Ukrajině.

Do nového roku si lze jenom přát, aby vláda své předvolební sliby držela tak , jako v tomto bruselském případě, a nepřešla jí odvaha postavit se evropské vrchnosti, která svou neschopnost a pomýlenost už tolikrát prokázala.

Jiří Weigl, 22. 12. 2025