---

Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro MF Dnes:…

---

Václav Klaus pro MF Dnes: Prezident Pavel se pokouší radikálně měnit ústavní systém

Rozhovory, 14. 11. 2025

Dnes je to přesně šest týdnů od voleb do Sněmovny, po kterých ještě nemáme vládu. Je to dlouhá, anebo stále krátká doba?

No, to je otázka, jestli jenom, nebo už šest týdnů. Když to porovnáváme s tím, jak se absurdním způsobem vytvářejí vlády v našich sousedních zemích – v Rakousku a v Německu – tak je to doba krátká. Tam jim to trvá vždy nejméně půl roku. U nás to bývalo vždy kratší. Myslím, že v dnešní době a dnešním světě je to normální doba.

Vítěz voleb Andrej Babiš se ve středu setkal s prezidentem Petrem Pavlem. Ze strany hlavy státu tam padlo několik podmínek pro Babišovo jmenování premiérem a ustavení jeho kabinetu. Co jste tomu říkal?

Byl jsem naprosto šokován, že se vůbec ta středeční akce uskutečnila. A že se uskutečnila v takové podobě, jak ji známe z médií. Zdůrazňuji, že opravdu nemám žádné doplňkové neveřejné informace. Je to něco, co považuji za naprosto nepřijatelné. Je to naprostá změna všech tendencí, které u nás kdy vznikly.

Nevybavuji si, že by někdy vláda posílala vládní prohlášení prezidentům dopředu. A to jsem byl čtvrt století v obou rolích – jak prezidenta, tak ministerského předsedy. Prostě to je novinka a je to naprosto nepochopitelné. My nejsme prezidentský systém, jsme navýsost parlamentní systém. Kde – v dobrém – hlavním úředníkem země je ministerský předseda, nikoli prezident. Neboli to považuji za pokus o radikální změnu našeho ústavního pořádku a systému. Nemohu to vydýchat.

Počkejte, každý z minulých prezidentů včetně vás měl přece nejrůznější požadavky, každý si třeba zval na „grilování“ ministerské kandidáty. Vždy se u toho používala okřídlená věta Václava Havla: Prezident přece není stroj na podpisy. Neplatí tahle slova stále?

To je samozřejmě pravda. Ale stroj na podpisy versus diktování jednotlivých bodů vládního prohlášení je něco úplně jiného. Takže tento příměr není možné přijímat. Jestli byl prezident Václav Havel šťastný z mého vládního prohlášení, které jsem mu přinášel, to myslím, že nebyl. Ale myšlenka, že by se explicitně diskutovaly jednotlivé body vládního prohlášení, to jsem nikdy nezažil ani jako ministerský předseda, ani jako prezident.

První výhrada prezidenta Pavla zveřejněná v prohlášení Hradu se týká Babišova střetu zájmů. Cituji: „... proto chce, aby bylo zřetelné, jakým konkrétním způsobem Andrej Babiš splní své ústavní a zákonné povinnosti. V opačném případě by už jmenováním vznikalo podezření, že prezident zakládá neústavní stav“. Co vy na to?

Mně na tom vadí jiná věc. Jestli si dobře vzpomínám, tak jedna z vět, které mne nejvíc znepokojily, byla, že prezident nechce, aby vyřešení střetu zájmů bylo vysvětlováno jemu, ale že to má být vysvětlováno české veřejnosti. To považuji za úsměvnou tezi. Je přece naprosto jasné, že není žádná metoda, jak by mohl předseda vlády něco vysvětlovat veřejnosti. Jakou cestou by to udělal?

Přece o tom, že předseda vlády něco vysvětluje veřejnosti, jsou parlamentní volby. Ty proběhly a veřejnost si určitě byla vědoma tohoto médii stále rozehrávaného problému. Čili veřejnost volila Andreje Babiše a tuto vládní koalici s plným vědomím tohoto problému. Já myslím, že žádná jiná cesta, jak to vysvětlovat veřejnosti, není.

Vy byste v roli hlavy státu od Babiše nechtěl vysvětlit, jak svůj střet zájmů s firmou Agrofert vyřeší? Jestli firmu prodá, převede ji do svěřenských fondů, anebo se k tomu postaví ještě jinak? Hrad tvrdí, že „nedostatečné vyřešení střetu zájmů by navíc mohlo ohrožovat budoucí čerpání evropských peněz pro celou naši zemi“. Vidíte to stejně?

To myslím, že jsou zase fráze o evropských penězích. Čerpání evropských peněz je velmi pružné podle toho, jestli se ta či ona vláda Evropské komisi líbí či nelíbí. Takže bych na žádnou spravedlnost čerpání evropských fondů nesázel. Předpokládám, že o tom prezident s premiérem mluvili. Opakuji, že pouze nevíme, jak o tom mluvili. Předpokládal jsem, že premiér něco prezidentovi řekl. Nedovedu si představit, že by tam přišel bez nějakého návrhu nebo konceptu. Já ho pouze neznám.

První schůzka na toto téma byla už před volbami. Babiš s několika tezemi přišel a Pavel poté prohlásil, že jsou všechny přijatelné a možné.

Je to nelehké téma, ale takové ty snadné představy o tom, že to premiér okamžitě prodá, jsou z říše snů. Myšlenka, že by bylo možné prodat takový konglomerát majetku v představitelné budoucnosti, ne v rámci procesu, který trvá léta, pro mě není vůbec myslitelná. Takže to prodání jako zítřejší řešení, myslím, že nepadá v úvahu.

Zdá se, že je teď situace zaseknutá ve dvou protichůdných tezích. Babiš říká: jmenujte mě premiérem a já to vyřeším. Naproti tomu prezident trvá na tom, že má šéf ANO nejprve oznámit jak, a pak ho teprve jmenuje. Jak z toho?

Nevím, jestli to takhle přesně je, jestli to Babiš takhle přesně řekl.

Další výtky prezidenta Pavla se týkají programového prohlášení. Opět cituji z dokumentu Hradu: „Konkrétně vznesl návrh o doplnění dokumentu o mezinárodněbezpečnostní situaci, ve které se ČR nachází, stejně jako o zmínku o postoji vlády k ruské válce proti Ukrajině. Podobně požaduje prezident zahrnutí závazku plnění spojeneckých povinností v rámci NATO a navyšování obranných výdajů.“ Má teď vznikající koalice programové prohlášení přepracovat?

Při mém čtení publikovaného dokumentu jsem si říkal: Ježíšmarjá, to přece není hotový dokument, to je nějaký návrh k dopracování. Z tisíce a jednoho důvodu. Ten dokument není hierarchizován, jednotlivé věci jsou tam řazeny vedle sebe, není tam provedena žádná posloupnost, není tam předvedena míra naléhavosti a podobně. Proto je to pro mě málo říkající dokument.

Samozřejmě platí všechny námitky, že tam nikde není uvedeno, kolik to bude stát a z čeho to bude vláda platit. Takže o tom se také nedá učinit žádný soud. Vládní prohlášení by nemělo být o jednotlivostech, ale koncepční, ukazující hlavní směry, priority. Zatímco tento dokument je napsán, že tam je všechno. Věty typu, že vláda zlepší vybavení výstroje hasičů. To přece nepatří do vládního prohlášení, není to ani úloha pro ministra. Maximálně tak pro jedno malé oddělení na ministerstvu. Nic takového ve vládním prohlášení být nemá.

Nicméně jsem několik vteřin s premiérem Babišem náhodně hovořil minulý týden na koncertu pořádaném slovenským velvyslanectvím v Obecním domě. Řekl jsem mu tyto výtky. A on mi řekl: Vím, že je to podrobné a v tomto smyslu dlouhé, ale sleduji tím, že se k tomu ti ministři zavážou a já budu mít v ruce papír, kterým je pak budu honit, aby ty věci plnili. Víc o tom nevím.

Nicméně jste mi utekl z otázky. Má prezident právo požadovat do programového prohlášení vlastní agendu a má mu vláda vyhovět?

Podívejte, kdybych byl prezidentem a chtěl, aby to vláda doplňovala, tak bych jim to dal napůl přepsat. Jenže my nežijeme v prezidentském systému. Nejsme v pozici Donalda Trumpa, který téměř nemá vládu. Jména řady jeho ministrů ani neznáme. To je ale prezidentský systém, tam je to absolutně namístě. U nás opravdu nikoli.

Prezident logicky může říct: Přečetl jsem si to a tyto tři věci tam vyčuhují, nemůžete se nad nimi zamyslet? Toto bych bral. Jestli jsem třeba někde zaslechl, že tam není slovo Rusko, tak to by tam možná být mělo. Ale to už bych začal pitvat vládní prohlášení svýma očima.

Dalšími možnými třecími plochami mohou být nominace některých ministrů. Kromě Jaromíra Zůny na obraně bude prezidentu Pavlovi nejspíš vadit i nominace čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka na ministerstvo zahraničí. Vy sám jste po zveřejnění jeho starých facebookových příspěvků řekl, že se na něj zlobíte a že ministrem nejspíš nebude. Vnímáte to pořád stejně? A má je prezident případně právo vetovat?

Nekonečný problém, který jsem zažíval v obou rolích předsedy vlády i prezidenta. Je pověstný můj výrok na navrženého ministra za ČSSD Milana Urbana na ministerstvo průmyslu. Řekl jsem, že si to vůbec nedovedu představit, protože ministr obchodu musí jezdit po celém světě a umět anglicky. A že tedy zkontroluji, jestli Urban mluví, či nemluví anglicky. To je ale tak maximum toho, co jsem měl pocit, že mám právo udělat. Pozdvihnout obočí a říct: No, tohle jméno snad ne. Kromě něj a Davida Ratha, později trestaného, jsme snad nikdy nikoho ani nezmiňovali.

Myslíte si stále, že se Turek nestane ministrem zahraničí?

Nevím. V první vyhrocené chvíli jsem si myslel, že ten atak byl tak obrovský, že by třeba bylo hledat alternativní řešení. Leckteří lidé, zejména oba moji synové, mě – v uvozovkách – nemilosrdně seřvali: Co, tati, blázníš, co se do toho pleteš. Nic takového jsi vůbec neměl vyslovit a podobně. Ano, jsme o pár týdnů dále a myslím, že za čas budeme ještě dále. Myslím, že všechno je už trochu jinak.

Takže už si Turka na zahraničí opět představit dokážete?

Já nejsem ani prezident, ani premiér, ani předseda politické strany, která Turka nominuje. To je pro mě neadekvátní otázka.

Jste přece občan a jako takový si o tom jistě něco myslíte, ne?

Jako občan Turka za poslední léta přece jenom trochu znám a opakovaně říkám, že se mi z kontaktu, který s ním mám, zdá jako mimořádně férový a rozumný člověk. Samozřejmě, že některé ty jeho minulostní výroky – aspoň tak, jak byly publikovány – nejsou něco, co bych já říkal. Tomu jsem se divil. Ale... Ale prostě nevím.

Případ Filipa Turka teď střídá „kauza“ údajné porno minulosti šéfa PRO Jindřicha Rajchla. V obou věcech hrají roli obskurní postavy spojené se stranami končící vládní koalice, většina se odehrává na internetu a politici je více či méně hloupě komentují. Co říkáte na nový způsob politického boje?

Pro mě je to absolutně nepřijatelné. Myslím, že politika má být o podstatě a o tom, kudy se má vyvíjet naše země. Tyto hrátky, které sem někdo přináší a zavádí, jsou pro mne opravdu nepřijatelné. Než jste přišel, dokončoval jsem německý text pro švýcarský týdeník Die Weltwoche, kde mě požádali, zda bych nenapsal krátký článek na téma Babiš a Evropa, Babiš a Ukrajina, Babiš a Rusko.

Ve Švýcarsku jsem byl celý minulý týden a nikoho ty věci, na které se ptáte, nenapadají. Jsou už trošku otužilí a zvyklí, že některá média a někteří aktivisté přijdou s nekonečně přestřelenými věcmi. Mě to až překvapilo. Myslím, že ani ti, kteří jsou ve Švýcarsku na druhé straně barikády, takové věci nedělají.

Mezitím, co se řeší Rajchl, se Fialova vláda po šesti týdnech rozhodla poslat do Sněmovny návrh rozpočtu. Ukazuje se, že v něm mezi 80 až 100 miliardami korun chybělo, takže deficit bude mnohem vyšší. Co tomu říkáte?

Podívejte, já byl ministrem financí, založil jsem na tom svoji politickou kariéru a bylo to místo, kterému jsem snad rozuměl. Pro mě je deficit navržený Fialovou vládou naprosto nezodpovědný, naprosto nepřijatelný. To, že v sobě ten deficit má pravděpodobně ještě díry, které byly před volbami záměrně zamlčeny, je věc úplně druhá. V každém případě špatná.

Myslím, že není žádná cesta, jak Fialovu vládu volat k zodpovědnosti. Ona byla volána k zodpovědnosti volbami a ty rozhodly v její neprospěch. Ale že nám tady zanechala rozvrat veřejných financí, to je naprosto evidentní a naprosto jasné. Nevím, jestli jsou vůbec připraveni si to brát sami před sebou na svědomí.

Volby také rozhodly, že se stal šéfem Sněmovny šéf SPD Tomio Okamura, což vyvolalo v řadách stran a příznivců končící vlády rozhořčení. Jedním z Okamurových prvních kroků bylo, že z budovy Sněmovny nechal sundat ukrajinskou vlajku. Co vy na to?

Neprožil jsem to autenticky, protože jsem ten skoro týden trávil na dvou konferencích ve Švýcarsku, takže to mám jen z médií. Ale já jsem ve Švýcarsku za ten týden ukrajinskou vlajku nikde neviděl. Předtím jsem byl na jiné konferenci v Bavorsku. Nikde v Bavorsku jsem ukrajinskou vlajku neviděl. Že se Fialova vláda stylizovala do vlády spíše ukrajinské než české, to už jsme říkali nahlas mnohokrát. Že tím asi chtěl Okamura – a nemluvil jsem s ním – demonstrovat, že máme zase hrát českou kartu a obhajovat české zájmy, to byl, myslím, z jeho strany docela logický krok.

Vím, že se po svém odchodu k dění v ODS nechcete moc vyjadřovat, nicméně, jak vnímáte její kandidáty na předsedu? Radima Ivana z Moravskoslezského kraje, Martina Kupku a mluví se i o Martinu Kubovi, který s kandidaturou váhá.

Opravdu to nesleduji, určitě méně než průměrný čtenář redakce iDNES. Pro mě jsou některá ta jména… Nevím, co mám říct. Úsměvná. Že vůbec mohou být zmíněna. Toho mladého z Ostravy neznám. Ale když vidím třeba totálně neexistujícího ministra kultury pana Baxu (místopředseda ODS – pozn. red.), který je významný jenom tím, že má motýlka, a nic jiného významného za celé ty roky ve vládě neudělal, tak jsem si řekl: To si snad dělají legraci, to přece nemůže myslet nikdo vážně. To je přece člověk, který nic politického, ideového, názorového nikdy neřekl. Aspoň ne tak, že by to ke mně alespoň došplouchlo. Tak nevím, jestli jsou ta jména vážná, nebo nevážná.

Osoba, která se má stát šéfem klíčové politické strany, musí uzrát, vyrůst, dlouho se na to připravovat, pracovat na sobě. Nikdy nemohu zapomenout na volbu prvního předsedy ODS, což jsem byl shodou okolností já, v Olomouci. Tam před volbou vystoupil Mirek Macek, velmi zásadní postava ODS, a řekl: Předseda se nevolí, předseda buď je, nebo není. Tento jeho slavný výrok se v ODS traduje, pro mne byl tehdy velmi lichotivý. Mluvím-li o tom tedy systémově, tak předseda musí být, ten nemůže být zvolen o tři hlasy náhodně seskupenou většinou delegátů. A nic takového v ODS nevidím.

Favorizovaný Martin Kupka podle vás tuto definici nesplňuje?

Teď nemluvím o tom, kdo by měl být předsedou ODS. Ale ten je pro mě totálně nepřijatelnou osobou.

Čím vám Kupka tak vadí?

Vším.

Začali jsme ustavováním vlády, tak jím i skončíme. Jak to podle vás mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem dopadne?

To se ptejte prognostiků typu Miloše Zemana, ne mne.

Rozhovor s Václavem Klausem vedl Petr Kolář.