Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev předsedy ODS Václava…

Projev předsedy ODS Václava Klause na republikovém shromáždění Unie svobody

Projevy a vystoupení, 26. 2. 2000

Pane předsedo, vážení delegáti, dámy a pánové,

děkuji za pozvání na Vaše dnešní důležité shromáždění, a to jak jménem svým, tak jménem ODS, kterou zde reprezentuji a která má v těchto chvílích v Plzni zasedání své Výkonné rady. Musím se tam co nejrychleji vrátit, ale chtěl bych předeslat, že jsem ani vteřinu neváhal, zda mám být právě teď tam nebo tady.

Měl jsem příležitost promluvit k Vám již před rokem a nezapomínám na to, že jsem byl pozorně vyslechnut. Od té doby se toho sice událo mnoho, padlo mnoho ostrých a nesmiřitelných výroků, nejednou se ozvalo i ono osudné či osudové „nikdy“, ale chtěl bych zdůraznit, že to nevidím tak beznadějně. Tam, kde nejde o demonstrativní ukazování síly, o pózu, o politikaření a taktizování, tam poslanci obou našich stran ukazují, že k sobě mají hodnotově a ideově blíže než ke komukoli jinému. Toho si je ODS velmi dobře vědoma a já věřím, že Vy jste si toho vědomi také.

Předpokládám i to, že i Vaše strana je přesvědčena o tom, že naše země musí přestat s přešlapováním na místě. My jsme se z tohoto stavu pokusili vykročit, ale marně. I když byla naše podzimní iniciativa ohledně supervelké koalice tak často karikována, i když jsme byli podezíráni z nejrůznějších úmyslů, o změnu jsme tehdy skutečně usilovali. Vím, že cesta v tomto směru dnes už neexistuje. Důsledkem této naší iniciativy a reakcí na ni však bylo jediné možné a jediné v té chvíli uskutečnitelné řešení naší politické situace, kterým se stal tzv. „toleranční patent“ vůči dnešní socialistické vládě. Tímto postupem jsme se pokusili ovlivnit chování ČSSD tak, aby nemohla uskutečnit změnu samotných základů společenského uspořádání v naší zemi.

Bylo v tom ale i něco navíc. Pochopili jsme i to, že naše země a její občané už nechtějí být pasivními svědky dalších a dalších rozhádaných politických hrátek, že už nechtějí vidět politického protivníka jako nepřítele, že se jím nelíbí neschopnost některých politiků domluvit se a hlavně pozitivně vyřešit problémy, kterými lidé žijí. Při jednání s demokratickými politickými stranami jsme proto z našeho uvažování vyškrtli pojem „nepřítel“ ve pospěch pojmu „soupeř“.

Chtěl bych ale zdůraznit to, že ve Vaší straně dokonce nechceme ani vidět soupeře, ale partnera. Blízkost našich programů a podobné vidění světa a svobodného člověka v něm nás k tomu přímo vybízejí. Nejsme nepřátelé, ač si to mnozí kolem nás úpěnlivě přejí. Jsme přesvědčeni, že se dříve či později musíme stát partnery. A bylo by lepší, kdyby se tak stalo raději dříve, protože „později“ někdy může být příliš „pozdě“.

Před rokem jsem Vám řekl, že nevolám po laciném padání si do náručí, ani po neupřímném zapomenutí na některé věci minulé, a proto ani dnes nechci lámat věci přes koleno a slepě ignorovat aktuální politický kontext, ve kterém se právě nacházíme. Ale pokud dokážeme překonat – spíše emocionální – reminiscence z minula a s chladnými hlavami, ale i s vědomím našich nesporných odlišností, začneme hledat společné postoje, nemůže se stát nic jiného, než že by příští vláda mohla být sestavena právě ze zástupců našich politických stran. Jsem přesvědčen o tom, že v jakékoli jiné sestavě by šlo o pokračování dnešního, více méně socialistického experimentu.

Alternativou takovéto spolupráce může být jen oslabení pozic demokratické pravice v naší zemi. A to by byla velká škoda, protože po zkušenostech voličů s chaotickou vládou socialistů má u nás pravice v příštích volbách velkou šanci na úspěch.

Nepřišel jsem za Vámi s žádnými námluvami. Na to jsem až příliš realistickým člověkem. Vidíte-li perspektivnější cestu jinde a jindy, bezpochyby po ní – ve své svobodné volbě – vykročíte. Nechci také nic tlačit rychleji, než odpovídá přirozenému běhu věcí. Postačí mi, když budu odjíždět s pocitem, že se chápeme jako potenciální partneři pro chvíli, kdy vznikne reálná příležitost změnit dnešní směřování naší země.

Václav Klaus, Brno, 26. února 2000