Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky k vystoupení na…

Poznámky k vystoupení na Filosofické fakultě 17.11. 1998

Projevy a vystoupení, 17. 11. 1998

9 let
- je to moc nebo málo?

- asi obojí, stále existuje pocit něčeho nového a nováčkovství, ale současně je komunistická éra dnes už zřetelně „epizodou“ minulosti (zejména pro generaci mých dnešních posluchačů);

- složité hodnocení dnešní doby

- mnoho věcí, dříve neexistujících, je považováno za samozřejmost, což je omyl, protože dějiny nám ukazují, že normální je absence svobody a blahobytu, nikoli jejich existence;

- vedle sebe soupeří o pozornost data, ukazující trendy, a výrazné jednotlivosti, navíc ještě zvětšené optikou médií s tím, že seriózní data prohrávají;

- došlo ke ztrátě prvotní jednoty v negaci (komunismu) a k značnému nárůstu rozdílnosti v pozitivním pohledu (což je přirozený výraz svobody);

- došlo k nárůstu nerovnosti, došlo k opouštění proslavené „české“ nivelizace, ale i k nárůstu iracionálních rozdílů – vedle nárůstu rozdílů zasloužených (Gini koeficient);

- existovala značná diskrepance mezi iluzemi a očekáváními občanů a reálnou možností jejich naplnění (můj E-R GAP).

To všechno jsou věci nezbytné, nevyhnutelné.

Něco jiného jsou věci „vyhnutelné“ nebo možná také nevyhnutelné, protože typicky české:

- nesmírná závist a nepřejícnost;

- dělení společnosti na „my a oni“;

- spoléhání se na „pečovatelský“ stát více než sám na sebe;

- zklamání dříve privilegovaných, ač též držených v nesvobodě, kteří o leccos přišli;

- neochota vlivných intelektuálů přijmout neosobní mechanismy trhu a díky tomu hlavně to, že mají „jen“ svou tržní sílu či váhu;

- nereálné ambice určitých skupin (a jednoho člověka zvláště) ovlivňovat chod země při neochotě k tvrdé a neokázalé práci.

V každém případě šlo u nás o unikátní, neopakovatelné období. Byla k dispozici spousta návodů jak má vypadat normální demokratická společnost a tržní ekonomika (to popisují standardní učebnice), byla spousta přesvědčivých důvodů odmítnout komunistickou éru, ale nebyl a ani být nemohl návod přechodové, transformační strategie.

Důvody pro jeho absenci jsou evidentní:

- nebyla u nás jednotná vize, kam chceme dojít, a taková vize není ani teď;

- nebyla jednotně přijatá strategie jak tam dojít (i u těch, kteří chtěli dojít na stejné místo);

- realizace této strategie byla uskutečňována prostřednictvím vysoce demokratického, pluralistického politického systému, nikoli diktátem jednotlivce či nějaké skupiny jednotlivců, proto nešlo o realizaci nějakého plánu v inženýrském slova smyslu.

Současně platí, že se to všechno událo za některých – mimo naši zemi - nových okolností, specifických pro devadesátá léta dvacátého století:

- současný trend mimořádné mediální agresivity, který samozřejmě má jiný dopad na stabilizovanou a nestabilizovanou (teprve rodící se) společnost;

- současné informační technologie, vedoucí k explozi informací a ke ztrátě společně sdíleného názorového „jádra“;

- úplně jiná role kapitálových a finančních trhů a pohybů, znamenající úplně jiné propojení ekonomik celého světa;

- míra domácí liberalizace v neznámé výši a hloubce (např. ve srovnání s poválečnou rekonstrukcí západní Evropy)

- nikdy v minulosti se neprováděla privatizace celé ekonomiky, atd.

Role studentů, absolventů i učitelů FF je unikátní. Měli by vykládat naši dobu na základě dat a racionálních teoretických konceptů, nikoli tak jak se to až příliš často děje v dnešní době.

Nepodléhat módám (intelektuálním), nepodléhat jisté názorové stádnosti. Využít šanci žití v přelomové době, umožňující nikoliv pouze přejímat intelektuální impulzy zvenku, ale sami jimi obohacovat jiné.

Václav Klaus, Praha, 17. listopadu 1998