Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi Václava Klause na…

Odpovědi Václava Klause na otázky švýcarského deníku L'Agefi o imigraci a kvótách

Rozhovory, 21. 5. 2015

Pane presidente, můžete nám připomenout, jaké jsou Vaše vztahy se Švýcarskem?

Žádné specifické „vztahy“ se Švýcarskem, ani s žádnou jinou zemí světa nemám. Pravděpodobně chcete slyšet, že ve Švýcarsku od srpna 1968, tedy od okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy, žije moje sestra Alena se svou, dnes už rozvětvenou rodinou. Shodou okolností je právě teď na několik dní v Praze.

Jak se mohou bránit evropské země proti ilegální imigraci?

Bránit se představuje až druhý krok. Bránit se je možné, pokud se bránit chceme. O tom však nejsem přesvědčen. Bránit se možná chtějí jednotliví lidé v Evropě, ale bránit se nechtějí evropské elity. Ty jsou přesvědčenými multikulturalisty a kosmopolity. Prvním krokem by tedy bylo v Evropě prosadit názor, že imigraci, natož ilegální imigraci, Evropa nechce a nepotřebuje. Pokud tento názor není, pak žádná obrana není možná.

V současnosti se většina imigrantů z Afriky a Asie snaží dostat do Evropy pomocí politického azylu, přestože jejich důvody jsou spíše ekonomické. Domníváte se, že by se jim měla usnadnit imigrace z ekonomických důvodů?

Nevěřím, že jakkoli významná část imigrantů přichází z politických důvodů, alespoň v původním významu tohoto slova. Ten neznamenal, že je důvodem k emigraci to, že se tomu či onomu člověku nelíbí politický režim jeho vlastní země. To by mohl „politicky“ emigrovat na světě kdekdo. To by mohl být důvod odcházet i z České republiky právě teď, v její – z historického hlediska – unikátně svobodné a demokratické fázi.

Nemyslím si také, že je úplně přesný a výstižný výraz „důvody ekonomické“. Je to od těchto lidí v podstatě hledání lepšího, snazšího života díky výhodám, které Evropa nabízí. A nemalá část těchto výhod je dána evropskou paternalistickou sociální politikou, evropským „sociálním státem“.

Většina imigrantů, kteří se snaží získat azyl v Evropě, míří do Německa, Švédska, Francie a Itálie, málokdy do bývalých komunistických zemí. V roce 2014 dostala ČR asi 1 000 žádostí o azyl, zatímco Švédsko, které má méně obyvatel, jich obdrželo asi 80 000. Jak to vysvětlíte?

Vysvětlení je trojí:

- země tzv. „staré Evropy“, tzn. nikoli postkomunistické země, jsou bohatší;

- bývalé komunistické země ještě nejsou tak velkorysé ve své sociální politice, jak z toho důvodu, že jsou chudší než země západní Evropy, tak z toho důvodu, že mají díky své komunistické minulosti větší averzi proti pohodlné, bezzásluhové sociální politice;

- země tzv. „nové Evropy“ jsou v Africe a Asii přece jenom méně známé, nejsou to bývalé koloniální mocnosti.

Začátkem května předseda Evropské komise, Jean-Claude Juncker opět tlačil na imigrantské kvóty pro země Evropské unie. (To by znamenalo zvýšení počtu imigrantů pro ČR.) Co byste mu na to odpověděl?

Za první tři týdny května 2015 bruselský tlak na imigrantské kvóty prudce zesílil. Považuji je za špatnou cestu a jsem velmi rád, že se zatím i vláda České republiky tváří, že ji odmítá akceptovat. Bohužel nevěřím, že by přes své dnešní silácké výroky bruselský nátlak – až zesílí – vydržela.

Kvóty na uprchlíky (jak se tomu říká) nejsou obranou proti imigraci, jsou jejím pravým opakem. Potenciálním imigrantům se tím říká, že je masová imigrace, masové stěhování národů (které vždy v historii destabilizovalo svět), přijatelným jevem. A podle mého názoru povede k zesílení imigračních toků. Vnucování kvót na uprchlíky může však mít nechtěný efekt, může to Evropskou unii rozbít. Mně by to tolik nevadilo, ale pánové Juncker, Schulz a Tusk to určitě nechtějí.

Alimuddin Usmani, publikováno v ekonomickém deníku L’AGEFI, 21. května 2015.