Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta republiky v…

Projev prezidenta republiky v Berlíně

Projevy a vystoupení, 10. 4. 2003

Vážený pane prezidente, dámy a pánové,

dovolte mi, abych zahájil svým poděkováním za tak rychlé pozvání k návštěvě Německa. Svou dnešní cestu do Berlína nechápu pouze jako standardní seznamovací misi v sousední zemi po svém zvolení do funkce hlavy státu. Považuji ji za gesto přátelství mezi dvěma zeměmi, které pojí tisíciletá, ne vždy bezkonfliktní historie. Považuji ji za symbolický krok dvou zemí, které si z této historie vzaly poučení a které jsou odhodlány překonat ji budováním vzájemné důvěry a spoluprací v integrující se Evropě.

Česko-německé vztahy  jsou dnes nejlepší v historii. Jsme spojenci. Obě země jsou členy jedné obranné aliance – Severoatlantické smlouvy. Od příštího roku se sejdeme v Evropské unii. Spolková republika Německo je pro nás zdaleka nejvýznamnějším ekonomickým partnerem jak pokud jde o obrat vzájemného obchodu, tak o rozsah investic. Otevřené hranice mezi námi ale neslouží jen pohybu zboží či potřebám byznysu. Otevírají cestu pro milióny mezilidských kontaktů, které, a to si troufám říci, charakterizují úroveň česko-německých vztahů lépe než cokoli jiného. Věřím, že budoucnost v tomto ohledu nabízí ještě slibnější perspektivy.

Česká republika dnes stojí na prahu členství v Evropské unii a jsem více než přesvědčen, že samotná otázka našeho vstupu již přestala být politikem. Pro náš vstup do EU neexistuje alternativa. České země byly vždy srdcem kontinentu a je nepředstavitelné, že by vznikající mnohonárodní organismus mohl být bez svého srdce, či samo srdce bez evropského těla. Hodláme do Unie vstoupit, i když víme, že to není vstupenka ani do ráje, ani do charitativní organizace. Náklady vstupu cítíme již řadu let a víme, že ještě řadu let po našem vstupu pro nás nebude bilance nákladů a přínosů příznivá. Přesto vstup do EU našim spoluobčanům doporučujeme. 

Pokud bude budoucí Evropa založena na respektování různorodosti zemí, které jí tvoří, a pokud budou vytvořeny podmínky pro svobodnou individuální iniciativu a pro svobodnou výměnu materiálních i duchovních hodnot mezi zeměmi i jednotlivci, nemáme se čeho obávat. Proto mne více zajímá to, co bude po našem vstupu. Zda nás čeká pokus o vybudování celokontinentálního státu s ambicí vládnout Evropě z jednoho centra, nebo zda budeme vycházet z přirozených entit s vlastní identitou – národních států – a dáme přednost mravenčí práci na poli rozšiřování vzájemných kontaktů a vazeb. To je podle mého názoru jediná cesta jak vytvořit společnou, občany našich zemí sdílenou evropskou identitu. Toto považuji za hlavní dilema dnešní Evropy, nikoliv její rozšíření. 

Na křižovatce však nestojí pouze Evropa. Především dnešní irácká krize ukázala, jak naivní byly iluze, které po pádu železné opony a krachu komunismu očekávaly konec dějin a harmonické mezinárodní vztahy. Hrozba mezinárodního terorismu, existence různých diktátorských režimů, šíření zbraní hromadného ničení – to jsou nové výzvy naší současnosti a zatím neexistuje mezinárodní konsensus, jak proti nim optimálně bojovat. 

Česká republika zaujala ve věci Iráku jasný postoj, daný usnesením českého parlamentu. Je odhodlána angažovat se při odvracení případné humanitární katastrofy, není však součástí bojující koalice. Otázka ale pro nás nestojí tak, zda v iráckém konfliktu Česká republika je na straně USA, či na straně Francie nebo Německa. Ve vztahu k irácké krizi zastáváme stanovisko české a náš postoj je zcela jasný. Chceme zmírnit utrpení obyvatel Iráku na straně jedné, a zabránit rozdělení Evropy či oslabení transatlantické vazby na straně druhé. Myslím, že v tomto ohledu jsou naše pohledy na mezinárodní dění blízké.

Vážený pane prezidente, dámy a pánové. Moje první návštěva Německa ve funkci prezidenta České republiky je velmi krátká – trvá necelý jeden den. Krátká může být proto, že přes ohromný rozsah současných česko-německých vztahů mezi námi neexistují žádné zásadní problémy. Hlavně si však přeji, aby byla impulsem k dalším, obdobně pracovně zaměřeným kontaktům na dalších úrovních.

Chci Vám, pane prezidente, jménem svým i jménem české delegace ještě jednou poděkovat za srdečné přijetí a za Vaši pohostinnost. Dovolte mi, abych připil na Vaše zdraví a na úspěchy Vaší země, abych připil na přátelství, partnerství a dobré sousedství mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo.

Václav Klaus, projev při obědě podávaném prezidentem Rauem, Berlín, zámek Bellevue, 10.4.2003