V Praze dne 7. ledna 2010

Vážená paní Medková,

se zármutkem se přidávám k těm, kteří Vám v těchto chvílích vyjadřují svou účast nad odchodem Vašeho manžela Ivana Medka.

Jsem mezi těmi, kteří pana Ivana Medka budou vždy považovat za výraznou osobnost české společnosti poslední doby. I když se v mládí připravoval na úplně jinou profesi a jinou kariéru, v duchu rodinných tradic neváhal ve chvílích největšího ohrožení a popření svobody a národní suverenity naší vlasti věnovat veškeré své úsilí boji za návrat demokracie, byť z nuceného exilu.

Pro mnoho našich občanů byl jeho hlas, zaznívající denně z Vídně prostřednictvím našich rozhlasových přijímačů, hlasem svobody, hlasem naděje, poslem toho, že zdaleka ne všichni rezignovali.

Po vítězném návratu svobody a demokracie do naší republiky se Ivan Medek plně zapojil do veřejného dění a byl i zde velmi slyšitelným a viditelným účastníkem společenské debaty.

Ať Vám ve Vašem zármutku je útěchou to, že nebudete zdaleka sama, kdo na Ivana Medka bude dlouho vzpomínat.

S projevy soustrasti

Václav Klaus