Hlavní strana » Projevy a vystoupení » 28. říjen a dnešní doba

28. říjen a dnešní doba

Projevy a vystoupení, 28. 10. 1996

Vážení přítomní, vážení spoluobčané, dámy a pánové,

již posedmé oslavujeme den vzniku našeho novodobého státu - 28. říjen - ve svobodné a demokratické zemi. Připomínat si tento den je moc důležité, protože se musíme vracet ke kořenům našeho moderního státu, musíme navazovat na principy, na nichž vznikl a musíme hledat pro sebe, pro naši současnost i pro naši budoucnost z minulosti co největší poučení.

28. říjen je státním svátkem naší země právem. Přesně před 78 lety se naplnil staletí trvající sen našeho národa o samostatném státě. Tento úspěch byl výsledkem obrovského úsilí o národní emancipaci, kterého se zejména v minulém století zúčastnily téměř všechny složky tehdejší české společnosti. V poslední fázi byla rozhodující především nezměrná aktivita Tomáše Garrigue Masaryka a jeho spolupracovníků. Nesmírně důležité bylo i hrdinství tisíců českých legionářů, díky jejichž obětem získal náš národ a naše země mezinárodní uznání a prestiž a mohl po skončení první světové války stanout po boku jejích vítězů. Jim vděčíme za naši dnešní svobodu a těm nemnohým z nich, kteří se dnešních dnů dožili, i těm, kteří se jich nedožili, chci za nás za všechny vyjádřit naši úctu a naše poděkování.

K první československé republice se dnes vracíme jako k době, v níž se naše země řadila mezi nejrozvinutější evropské demokratické státy, jako k době, v níž česká společnost zaznamenala nebývalý rozkvět, v níž se otevřela světu a v níž mu v duchovní a materiální oblasti měla co nabídnout. Masarykovy demokratické a humanitní ideály, které byly položeny do samotných základů první republiky, dalekosáhle ovlivnily české politické myšlení. Vstoupily do nejhlubšího povědomí naší společnosti a na dlouhá desetiletí se staly zrcadlem, v němž se nemilosrdně odrážely pokřivené hodnoty totalitních poměrů následujících let.

Zamýšlíme-li se seriózně nad odkazem 28. října, je třeba říci i to, že první československá republika nebyla ztraceným rájem a že nebyla idylickou dobou blahobytu a občanské svornosti, v níž by se šťastně a bezproblémově žilo všem.

První československý stát vznikl v době poznamenané hlubokou poválečnou krizí hodnot, která připravila půdu pro nástup totalitních, kolektivistických, socialistických hnutí. Fašismus a komunismus uvrhly zanedlouho svět do nové válečné tragédie, která na celé další půlstoletí ovlivnila velkou část světa. Ve třicátých letech nastala světová hospodářská krize a i ta na obyvatele naší země těžce dolehla. Meziválečné Československo bylo zemí svobodnou a demokratickou, a proto muselo otevřeně zápasit s problémy, které doba přinášela - s národnostním napětím, s politickou nestabilitou, s politikařením politických stran, s korupčními skandály, s nemalými sociálními obtížemi. Mnoha lidem se postupem času začínalo zdát, že naděje, které 28. října 1918 vkládali v samostatný československý stát, přicházejí nazmar. Tyto nálady části naší tehdejší společnosti využily politické síly, které - jak dnes všichni dobře víme - sledovaly zcela jiné cíle než svobodu, demokracii a blahobyt.

Období první republiky bylo bohužel i dobou, v níž se drtivá většina našich tehdejších německých spoluobčanů zcela dobrovolně a spontánně odvrátila od demokratického státu a přijala za svůj Hitlerův nacistický program. Válečné rozčarování a oslabení pak napomohlo tomu, že významná část obyvatel naší země podlehla nenávistné komunistické propagandě a učinila z KSČ jednu z nejsilnějších stran země.

Tato setba přinesla naší zemi velmi trpké ovoce. Přinesla 50 let devastace a drancování, přinesla německou a ruskou okupaci a přinesla nezměrné škody v materiální i duchovní oblasti. Nebylo náhodou, že byl v této době odkaz 28. října zamlčován a překrucován. Že byl do našich hlav - jako karikatura první republiky - vtloukán obraz těch nedostatků a problémů tehdejší doby, o nichž jsem se před chvílí zmiňoval a jako nepodstatné bylo zamlčováno prosazení těch základních hodnot, na nichž náš první novodobý stát spočíval - hodnot demokracie a svobodného podnikání.

Dnes - s odstupem času - víme snad všichni, že právě tyto základní občanské, liberální hodnoty tvoří základ prosperity země i jejích jednotlivých občanů, že problémy, byť sebetěžší, jsou přechodné a druhotné, a že za žádnou cenu nemohou ospravedlnit zřeknutí se politické a hospodářské svobody.

V listopadu 1989 jsme ve vzácné shodě drtivé většiny národa znovu vykročili na cestu obnovení demokracie a tržní ekonomiky. Úkol, který před námi stál, byl obrovský, protože nikde na světě neexistoval hotový recept, jak rychle a bezbolestně překonat hospodářský a společenský rozvrat, který přinesl komunismus.

Za uplynulých sedm let se naše země nepochybně výrazně proměnila. Vytvořili jsme demokratický politický systém, otevřeli a liberalizovali ekonomiku, uskutečnili masovou privatizaci. Naše ekonomika přežila rozpad komunistického bloku a dosahuje rychlých temp ekonomického růstu. Naše měna je pevná a volně směnitelná, nezaměstnanost minimální, státní finance zdravé. Naše města a vesnice se vracejí ke své původní kráse, životní prostředí, v minulosti tak zdevastované, se postupně zlepšuje. Naše země, možná poprvé v historii, nemusí čelit žádnému bezprostřednímu vnějšímu ohrožení a je jedním z nejvážnějších kandidátů na členství v Evropské unii.

Je to hodně nebo málo?

Budeme-li se snažit o alespoň trochu objektivní posouzení věcí, musíme přiznat, že se mnohé podařilo. Dosáhli jsme úspěchů, ale tyto úspěchy měly a mají i své náklady a svou odvrácenou stranu. Ne vše se podařilo vyřešit tak, jak bychom chtěli. Transformace přinesla do života řady občanů i nemalé komplikace, ať již na počátku devadesátých let v podobě poklesu reálných příjmů nebo v nezbytnosti změnit zaměstnání, zvyky, často i způsob života. Svoboda odhalila mnoho negativních jevů, které v totalitním režimu zůstávaly skryty pod povrchem a přinesla i některé problémy nové. Výrazně stoupla kriminalita, a přestože její úroveň nepřesahuje hodnoty obvyklé v západoevropských zemích a přestože se již její růst zastavil, jde o závažný negativní jev, který právem vyvolává znepokojení občanů i vlády. Nemalé problémy musíme řešit i v oblasti veřejných služeb, především ve zdravotnictví. Tíživý je bytový problém. Veřejnost je oprávněně zneklidněna kolapsem několika menších bank. V mnoha oblastech veřejné správy přežívá byrokracie a malý zájem o problémy občanů.

Vláda o těchto problémech ví a je odhodlána je řešit. Jsem přesvědčen, že jsme schopni vyrovnat se s nimi stejně rozhodně a stejně kompetentně, jako jsme byli schopni úspěšně provést naši zemi obtížnými chvílemi, spojenými se zhroucením komunismu a s budováním základů tržní ekonomiky. Můj optimismus se opírá především o důvěru v občany naší země, jejichž iniciativě, schopnostem a realismu vděčíme za dosažené úspěchy. Chtěl bych za to právě dnes, při této příležitosti, všem poděkovat.

V současné době slyšíme od některých našich spoluobčanů a z úst některých politiků zcela jiné hodnocení naší současnosti. Hodnocení, které se velmi podobá tomu, jak komunisté před padesáti a více lety napadali první československou republiku. Hodnocení, které se vědomě dovolává těch horších stránek v povaze každého z nás - závisti, podezřívavosti, negativismu, nedůvěry v sebe, ve své síly a schopnosti. Hodnocení, které vyvolává podezření a strach z budoucnosti a které se snaží získávat podporu těmi nejlacinějšími sliby všeho všem. Slibuje malověrným, že se dá každému snadno a rychle zařídit splnění všech jeho přání. Jednomu laciný byt, druhému zdravé životní prostředí, třetímu likvidaci kriminality a daňových úniků, dalšímu zchudnutí bohatých, neboť určitě nezbohatli poctivě. Podnikům slibuje úspěšné vývozy, důchodcům vysoké penze, dotace těm i oněm, jak se to právě hodí a kdo zrovna poslouchá. Kde na to vzít, je otázkou, na kterou se neodpovídá.

Jsem přesvědčen, že této vlně negativismu nesmíme podlehnout. Nejsme stát zlodějů, ani prádelna špinavých peněz. Zloděje a podvodníky budeme pronásledovat a trestat se vší přísností a vláda k tomu přijímá rozhodná opatření. Budeme i nadále usilovat o zmírňování dopadů nezbytných změn na životní úroveň těch občanů, jejichž sociální situace vyžaduje společenskou solidaritu. Budeme usilovat o vytvoření podnikatelského prostředí, které zajistí rovné šance všem, v němž budou dodržovány všechny zákony a bude chráněna svoboda volby pro všechny.

Nabízíme politiku založenou na skutečných možnostech země, nikoli na nezodpovědných slibech a zbožných přáních. Nechceme žít na úkor budoucích generací, nechceme projídat budoucnost naší země. Svou důvěru v úspěch neopíráme o víru ve vlastní všemohoucnost, tak jako ti, kteří se odvažují tvrdit, že by jejich vláda vyřešila všechno a ihned. Svou víru v budoucnost čerpáme z důvěry ve schopnosti našich spoluobčanů. Jejich iniciativě chceme vytvořit ten nejširší prostor a jsme přesvědčeni, že je to jediná síla, která může naší zemi zajistit trvalou prosperitu.

Program této koalice a této vlády není programem líbivým. Je však programem reálným a poctivým. Problémy známe, existují a bohužel existovat budou, tak jako tomu bylo vždy, jen jejich závažnost či pořadí se budou měnit.

Připomínáme-li si dnes výročí 28. října, zamýšlíme se nejen nad pozitivním odkazem první československé republiky. Zamýšlíme se i nad osudem naší první demokracie a skrze něj i nad námi samými. Historie nám ukazuje, že je nezbytné problémy řešit a bojovat s nimi, ukazuje nám ale také, jak nebezpečný je populismus a demagogie a k jakým tragickým koncům mohou vést, pokud se jim otevřeně nepostavíme. Jsem rád, že mohu v tento den promlouvat právě k Vám. Právě Vaše generace zná cenu svobody, které si náš národ v tomto století příliš neužil. Věřím, že právě Vy jste nejméně náchylní věřit populistickým slibům. Po listopadu 1989 jsme dosáhli mnohé. Přesto však nemůžeme polevit, nemůžeme udělat další historickou chybu, musíme jít vpřed. Přemýšlejme o tom právě 28. října.

Václav Klaus, Panteon Národního muzea v Praze, 28. 10. 1996

Projev u příležitosti slavnostního shromáždění k 78. výročí 28. října 1918 pořádaného Českým svazem bojovníků za svobodu