Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Úvodní projev na konferenci …

Úvodní projev na konferenci "Informační technologie - módní vlna versus vážné úvahy"

Projevy a vystoupení, 9. 10. 2000

Vždy a všude odmítám jen jednu věc, a tou je fetišizace těch či oněch lidských aktivit či produktů a protože se domnívám, že se oblast informačních technologií (a informatiky vůbec) stala - ke své vlastní škodě - obětí takovéto fetišizace, měl jsem v minulosti a mívám i teď pocit, že je třeba na této módní vlně nejet, že se na ní nesmím "přiživovat". Vždycky se snažím zůstat u podstaty věci.

Nemohu si odpustit osobní poznámku. Když jsem byl po roce 1968 vyhozen z ČSAV, začal jsem pracovat v SBČS v tzv. Správě automatizace a mechanizace a byl jsem díky tomu zaměstnán na přípravě bankovního Automatizovaného informačního systému, realizovaného na počítači ICL (což je dnes pomalu předpotopní technika) pomocí celostátní, na tehdejší dobu poměrně sofistikované sítě sběru a přenosu dat. I tehdy mě jako ekonoma více zajímal obsah dat a závěry z nich plynoucí než technika jejich přenosu, ale placen jsem byl za to druhé, ne za to první.

Měl bych vysvětlit, kde začínají mé otázky či pochyby ohledně všech těchto věcí,  když je přece vstup informačních technologií (nebo jak to lépe souhrnně nazývat) do našich životů takovou nesporností, nezvratitelností a evidentní přínosností? Přestože to nesporné je, otázky jsou namístě. Z vlastní zkušenosti vím, že svět informačních technologií byl a je supply driven, neboli že je tlačen nabídkou a nikoli demand driven, že tedy není (nebo dlouho nebyl) tažen poptávkou. To je podle mého názoru první významná charakteristika. Byl to spíše supply-push, než demand-pull, co vytvořilo náš dnešek. Výsledkem této zvláštní situace byla - zejména v minulosti - nemalá problematičnost ekonomické efektivnosti investic do informačních technologií, se kterou se ostatně mnozí uživatelé potýkají dodnes. To říkám i s vědomím toho, že není sebemenšího sporu o tom, že efektivní zvládání IT vyžaduje nemalou přípravu a že nutně muselo trvat celou generaci, než k tomuto zvládnutí došlo. To výsledky efektivnosti výrazně ovlivnilo.

Stejně tak je zřejmé, že je skutečný efekt moderních IT až v jejich všeobecném používání, až v jejich síťovosti, až v rozsáhlém napojení se všech a všeho na tyto sítě. To dlouhou dobu nebylo, a zdá se mi, že teprve v dnešní době se uskutečňuje obrovský krok vpřed. Informační technologie začínají být skutečně efektivní až od určité velikosti, hustoty a obsahu sítě. Proto jsem například i já - s dobrou či špatnou kalkulací - v minulosti neučinil luxus investice svého velmi omezeného času do mého vlastního "internetování", protože by to pro mne nebyla produktivní investice. Náklady by přesahovaly výnosy, a připomínám, že náklady měřím výlučně implicitní cenou svého času. To, že tomuto postoji leckdo nechtěl rozumět, považuji za velmi signifikantní.

Nicméně, v posledních měsících jsem dospěl k závěru, že má i pro mne - at the margin - účast v síti dnes už smysl a proto oznamuji, že od dnešního dne funguje má webová stránka pod adresou www.klaus.cz.

Vraťme se však k obecnějším úvahám. Řada z Vás zcela legitimně usiluje o uplatnění svého produktu na trhu a používá k tomu techniky prodeje a reklamy, které považuje za vhodné a které maximalizují výnos Vaší firmy. To je naprosto v pořádku. Svůj produkt vychvalujete a i to dělá a dělat musí každý výrobce (a prodejce). Firmám z oblasti IT se však podařilo kolem svého produktu vytvořit mimořádnou aureolu, představu, že se jedná o inovace jiného, vyššího řádu než v jiných případech, o inovace, které radikálně mění měřitelné výsledky ekonomik. Národohospodář ve mně musí s touto tezí polemizovat, a to jak z důvodů teoretických, tak empirických. Nedomnívám se, že je možné tvrdit, že tyto technologie, resp. jejich použití akceleruje ekonomický růst. Empirická analýza není průkazná. V ekonomii je velmi obtížné při empirické analýze zajistit platnost podmínky ceteris paribus. Jedná se - na rozdíl od přírodních a technických věd - o mnohadimenzionální a mnohafaktorové procesy, kde je separace vlivu jednoho faktoru značně problematická. Nicméně, je evidentní, že se světová ekonomika ve čtvrtstoletí 1950 - 1975 (tedy před masovým vpádem informačních technologií moderního typu) pohybovala zřetelně rychleji než ve čtvrtstoletí 1975 - 2000. To samozřejmě samo o sobě nic nedokazuje, ale v žádném případě by neměla být tato nesporná empirická evidence používána v opačném směru argumentace. Bohužel se tak leckdy děje.

Za velmi sporné a nepřesvědčivé považuji i úvahy o tom, že moderní informační technologie způsobily mimořádný růst americké ekonomiky devadesátých let, dnešní sílu dolaru proti euru a podobné věci. Ekonomie má pro tyto jevy banálnější vysvětlení. V Evropě neproběhla Reaganova supply-side revolution, Evropa nemá Allana Greenspana, Evropa má přetěžkou pracovní legislativu, brzdící mobilitu pracovních sil, Evropa má vysoký podíl pracovníků v odborech, Evropa má příliš košatý pečovatelský stát tzv. blahobytu, Evropa si místo důsledné liberalizace svého ekonomického a sociálního systému zvolila náhradní program evropské unifikace, který tolik potřebné změny odsouvá na vedlejší kolej.

Často se vyskytující otázkou je i to, zda soudobé informační technologie mění či nemění ekonomický mechanismus, zda znamenají něco nového ohledně transakčních nákladů toho či onoho ekonomického uspořádání, zda říkají něco radikálně jiného do vztahu státu a trhu, či zda eventuálně dosud známá ekonomická uspořádání mění či nahrazují. Na tyto otázky odpovídám slůvkem nikoli. Je sice naprosto evidentní, že existuje velmi odlišná informační náročnost těch či oněch ekonomických uspořádání a že proto informační technologie svůj vliv mají. Všichni si jistě ještě vzpomínáme, že jsme říkali, že je centrálně plánovaná ekonomika nesmírně informačně náročná a že je naopak trh informačně nenáročný. Opakuji, že ve mně známém ekonomickém pohledu na svět nemohu nalézt žádnou hypotézu či teorii o tom, že by vstup informačních technologií měnil ekonomický mechanismus. Proto musím chápat dnes tak nadužívaná slova jako digitální nebo síťová ekonomika, stejně jako termín informační společnost za nadsázky, zdůrazňující jen dílčí prvky či aspekty daleko obecnějších věcí.

Víra některých vizionářů v to, že přijdou nové informační technologie a že díky tomu standardní ekonomický problém zmizí, že trh nebude potřeba, a že ho tyto technologie a s nimi spojené doprovodné systémy nahradí, ekonomie nikdy nepřijala. A ani nemohla. Naopak, ekonomové rakouské školy kolem Friedricha von Hayeka přišli s důrazem na význam fenoménu rozptýlených či roztroušených informací, tedy informací neshluknutelných do jakéhokoliv centrálního mozku či databáze bez ohledu na to, jak geniální informační technologie budeme mít. Já bych přijal argumentaci, že internet není systémem s centrálním mozkem, že je spíše - svou decentralizací - podobný trhu, že se na něm odehrává na ekvivalentním principu založená výměna informací. To ale říká jenom to, že se mění forma tržiště. Relevantní ekonomické informace jsou a budou i nadále neoddělitelně spojeny s časem a místem jejich vzniku. Jejich přenášení kamkoli a jejich eventuální skladování tyto informace natolik poškozuje, že se míra jejich relevantnosti prudce snižuje.

Něco úplně jiného než tato systémová úvaha je zásah těchto technologií do mikrosféry, do podnikové ekonomiky a to ve třech rovinách:

1.    Je naprosto evidentní, že moderní informační technologie a jejich "síťování" postupně a neodvratně potlačují nejrůznější zprostředkovatelské funkce, které měly v dosavadní ekonomice tak velký význam. To se týká zejména terciární sféry, obchodu, atd. To si vyžádá velké změny, které v naší zemi podniky a podnikatelé buď pružně udělají nebo je zmeškají.

2.    Stejně tak je pro mne evidentní, že moderní informační technologie vyvolávají zásadní změny ve struktuře podniku, kde se v poslední době začíná bortit klasická hierarchická struktura a vzniká úplně jiné uspořádání.

3.    Výrazně se mění i velikost firem. Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1991 dostal za svůj přínos k teorii firmy Ronald Coase. Vysvětlil nám, že firma vzniká (a vlastně má své opodstatnění) jen díky vysokým transakčním nákladům na tržní směnu přímo mezi jednotlivci. Soustředění jednotlivců do firmy (neboli pod jednu střechu a pod jednoho šéfa) tyto transakční náklady snižuje. Nové informační technologie nepochybně umožňují snižování těchto transakčních nákladů i bez sezení pod jednou střechou a to bude vést (a vidíme, že už dnes vede) k desintegraci velkých firem směrem k firmám daleko menším. Ony známé "výhody z rozsahu" (returns to scale) by proto mohly začít hrát menší roli než "výhody z pružnosti"  a to by mohlo ekonomiku pozitivně ovlivňovat.

Tyto nové technologie mají využití nejen v ekonomice. Znamenají i další významný rozvojový stupeň v lidské komunikaci, který kdysi zahájil vynález písma, pak knihtisku, telegrafu, telefonu, rádia, televize, a který dnes vrcholí mobilním telefonem a počítačovou obrazovkou (pomocí e-mailů a internetu). Vždy se tím mnohé získalo, ale přitom i leccos ztratilo. Přeměna lidské komunikace z fyzického kontaktu v písemnou formu a nakonec ve formu elektronickou znamená i ztrátu jisté bezprostřednosti, ztrátu toho, že se už komunikují pouze informace, ne pocity, výrazy tváře, zabarvení hlasu. Je-li to pouze aditivní komunikativní prostředek (navíc ke komunikaci fyzické), je to plus. Je-li to komunikační prostředek substituční, je to minus, je to ztráta, je to ochuzení. Za to sice výrobci moderních informačních technologií nemohou, ale jejich boj o zákazníka k tomu občas přispívá.

Moderní informační technologie jsou pro mne - a to současně - integračním i desintegračním prvkem lidské společnosti. Vedou k větší hustotě kontaktů na straně jedné, ale i k větší izolovanosti lidí "sedících u svých počítačů" na straně druhé. Která z těchto tendencí zvítězí, je jedině na nás.

Václav Klaus, Brno, 9.10.2000