Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Teze projevu na mimořádné…

Teze projevu na mimořádné schůzi PS

Projevy a vystoupení, 5. 1. 2001

Dovolte mi říci pár slov k tématu dnešní mimořádné schůze, a to jak k obecně-politických souvislostem, tak k vlastní otázce České televize.

Jsem zcela jednoznačně a nezvratně přesvědčen o tom, že krize kolem České televize je umělým konfliktem, ve kterém se již poněkolikáté opakuje stejný, mnohým z nás dobře známý scénář. Najde se mediálně zajímavá záminka a kolem ní se – zdánlivě spontánně a s co možná největším využitím známých osobností – vyvolá společenská krize, vlna demonstrací a pokud možno i nepokojů. Cíl je zřejmý. Touto cestou má být docíleno změn na politické scéně, a to ve prospěch organizátorů této akce.

Přesto je zde tentokráte něco nového. Zatímco dříve bývala Česká televize „pouze“ hlavním propagátorem těchto akcí, dnes je již přímo jejich aktérem.

Je naprosto evidentní, že v tomto schématu nejde o ředitele televize. O těch dosavadních těžko může někdo říci, že byli dobří. Ten poslední z nich ale k normální práci nedostal sebemenší příležitost, takže debatovat dnes o jeho kompetentnosti či nekompetentnosti je zbytečné. O kompetentnost tu vůbec nejde.

Každý, aspoň trochu pozorný pozorovatel těchto událostí od počátku ví, že kdosi má zájem na maximální eskalaci této krize. Proto se zcela záměrně vylučuje jakékoli jednání či jakékoli hledání kompromisu jako metoda řešení tohoto sporu. Proto se vše hraje na ostří nože, proto se vše hraje tak, aby se vytvořilo co největší společenské napětí a aby to bylo – pokud možno – co nejvíce viditelné pro veřejnost. Tomu, bohužel, některými svými neobratnými kroky nahrál i nový ředitel.

Přesto není vůbec jasné co tento člověk učinil tak hrozného, že je třeba vytáhnout do ulic bránit svobodu slova. Z čeho kdo usoudil, že je právě jeho jednáním ohrožena svoboda slova? Kdo a proč přišel na to, že je spojen s ODS? Stačilo, že o něm kdosi řekl, že jeho jméno padlo při hledání tiskového mluvčího ODS? Není to samozřejmě pravda, ale tento člověk byl okamžitě diskvalifikován.  Opakuji již po tisící, že pan Hodač spojen s ODS nebyl a není. To je evidentní.

Nicméně, dochází ještě k další, daleko podstatnější a nebezpečnější věci. Uměle se u nás vytváří a veřejnosti vnucuje pocit, že členství v politické straně je něco nečistého. Nastávají snahy znovu u nás zavést jakýsi „berufsverbot“ pro členy politických stran a pro osoby, které k nim mají blízko. A to je nepřijatelné. Zde ústavní garance, kterými se leckteří tolik ohánějí, neplatí. Naši samozvaní bojovníci za svobodu jsou – jak se ukazuje – velmi zkušenými kádrováky.

Souhlasím s řadou dnešních kritiků zákona o České televizi, že dosavadní legislativa nezabránila politickému zneužití televize, i když to vidím úplně jinak, než jak je to dnes u nás dominantně interpretováno. V dnešní krizi se jasně ukázalo, že je televizní rada bezmocný orgán, který na faktický chod televize a na ochranu její nezávislosti nemá žádný vliv, bez ohledu na to, jaké bylo, je či bude jeho odborné či politické složení. Nevěřím, že by se někdo odvážil tvrdit, že zpravodajství a publicistika ČT byly v posledních letech vyvážené. To si jistě netroufnou tvrdit ani ta média, která vzpouře televizních zaměstnanců tolik fandí. Zpravodajství ČT bylo v minulosti politicky nevyvážené a rozhodně to nebylo ve prospěch ODS či ve prospěch těch politických sil, které mají dnes v Poslanecké sněmovně převahu. Žádné televizní rady s tím nic nenadělaly a ani nedělaly. A ani v dnešní krizi nezabránily politickému zneužití televize (a dalších veřejnoprávních médií) jednou, jasně definovanou skupinou politiků.

Televizní rady byly dlouho neschopné vybrat kompetentního ředitele ČT. Nebylo to tím, že by je někdo politicky tlačil nebo že by jim vnucoval své špatné kandidáty. Jsem přesvědčen, že příčina není ani politická, ani osobní, ani osobnostní. Příčinou je systémová vada.  Tzv. veřejnoprávnost dává z definice managementu a pracovníkům maximální pravomoce bez skutečné odpovědnosti. To je umožněno existencí onoho vlastníka-nevlastníka, tj. Rady ČT. Vlastnicky nezainteresovaná a pouze nominálně motivovaná kontrolní instituce nemůže být účinným kontrolním orgánem pro byznys, v němž se točí více než 5 mld. Kč ročně.

Je veřejným tajemstvím, že je ČT neprůhledný moloch, kde se plýtvá prostředky, kde vládnou kliky kamarádů a kde se peníze podivně přelévají neprůhledným dodavatelům. Toto nezlomí žádná Rada ČT, přijmeme-li falešnou hru na obranu svobody slova a dáme-li majetek, patřící všem, do rukou těch, kdo s ním pracují. Přesně to je však dnešní situace. Kompetentní kontrolu a řízení z úrovně Rady nezajistí ani to, že je někdo uznávaným umělcem, spisovatelem, scénáristou nebo pedagogem. Zalekneme-li se, a dáme-li navrhovanou změnou zákona lobbystům do rukou takovou moc jakou chtějí, zbaví se pokaždé každého, kdo bude křížit jejich plány přesně tak, jako se to děje nyní. Důvěřivých, naivních a neinformovaných, kteří se nechají zmanipulovat a kteří za ně budou na ulicích demonstrovat, se najde vždycky dost.

Velmi bych si přál, abychom sdíleli názor, že je třeba stabilizovat ČT a vrátit jí důvěru, kterou pozbyla. To nejde bez jisté vzájemné vstřícnosti a kompromisu. Pro naši zemi není nic horšího, než vítězství zaměstnanecké vzpoury, byť demagogicky schované za boj o svobodu slova. Odmítám představu novinářů a umělců, že jsou něco více než ostatní, že oni zákony respektovat nemusejí. 

Ti, kteří dnes tak lehkomyslně vypouštějí z láhve džina neúcty k zákonům a k institucím demokratického státu, by se měli ve své touze po moci a ve své nenávisti k politickým soupeřům zastavit a zamyslet. Z toho, co dnes sejí, vzejde velmi neblahá úroda a nebudou to oni, kdo ji bude sklízet. Ti, kdo ve své zaslepenosti chtějí za každou cenu u nás vybudovat Výmarskou republiku, kde se bude politika odehrávat na ulicích, kde budou demokratické strany veřejností pouze haněny a kde se bude očekávat – nebesy seslaná – nezávislá osobnost, která nás spasí, ti se, obávám se, dočkají. Půjde-li to takhle dál.

Naší povinností je tomu zabránit. Apeluji proto na všechny parlamentní strany, aby začaly spolupracovat na vyřešení krize, aby hledaly možné a schůdné kompromisy a to, co nás spojuje a aby měly na paměti zájmy země a ne pouze krátkozraké zájmy své.

K užší otázce ČT bych nyní zopakoval jen to, že veřejnoprávní hybrid představuje velmi nejasnou a špatně definovanou konstrukci. Nepatřím k těm, kteří by chtěli tento hybrid třetích cest chtěli vychýlit směrem k zestátnění ČT. Patřím naopak mezi ty, kteří by ji privatizovat. Dovedu si představit 3 základní varianty:

-          klasickou privatizaci obou kanálů;

-          privatizaci jednoho kanálu a ponechání druhého pro přesněji definovanou reprezentaci veřejného zájmu;

-          převedení neuchopitelné, v každém případě politicky volené Rady veřejnoprávní televize v „koncesionářskou společnost“, ve které zásadní rozhodnutí přijímá – vhodně reprezentovaná – platící veřejnost, koncesionáři.

Podrobná debata o těchto věcech by však byla vhodná na jiném fóru než je to dnešní. Dnes se pokusme alespoň o jednu věc. Vydat signál, že se Poslanecká sněmovna bude novelou zákona o České televizi velmi rychle a velmi pečlivě zabývat, aby bylo možné po příštím pátku co nejlepší variantu tohoto zákona předložit k projednání v Senátu.

Václav Klaus, PS PČR, 5.1.2001