Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor s prezidentem o…

Rozhovor s prezidentem o problémech Evropské unie i o tom, zda doporučí schválit novou euroústavu

Rozhovory, 1. 11. 2003

MfD: Pane prezidente, i když v případě Evropské unie léta opakujete stejné myšlenky jenom za použití nových slov, jste stále kritizován za tyto své postoje. Nezavdáváte k tomu příčinu sám? Třeba jste odmítl říci, jak jste hlasoval v referendu o vstupu země do EU.

Vytahování úvahy o tom, jak jsem hlasoval v referendu, je dnes irelevantní.

MfD: To asi jenom z vašeho pohledu.

Já vám mohu jenom něco avizovat. Jakkoli každé referendum je soukromým hlasováním každého člověka, tak říkám, že až bude referendum o evropské ústavě v té dnešní podobě, tak veřejně řeknu, co občanům této země doporučuji.

MfD: Podle toho, co říkáte o ústavě, to znamená, že doporučíte ne?

Nezkoušejte to na deset tahů dopředu.

MfD: Já nic nezkouším, já s vámi vedu rozhovor. Co tedy doporučíte? Já si to překládám jako ne.

To je už tak silná formulace, že ji zbytečně nezesilujte. Nechte ji tak.

MfD: Návrh evropské ústavy je pro normálního občana téměř nesrozumitelným textem. Vy jste před vznikem něčeho takového kdysi varoval v jednom svém článku. Vy sám jste četl podrobně celý návrh?

Každou řádku neznám, ale četl jsem řadu důležitých částí. Není to v ničem zajímavý a obohacující text. Záměrem bylo vytvořit jednoduchý dokument a zamýšlet se nad tím, co zbytečně přešlo z národních států do bruselského centra. Tak to říká deklarace z Laekenu, kde se o tom jednalo. Ale nic takového v ústavě nenajdete.

MfD: V dubnu při návštěvě Berlína jste na večeři řekl: "... jsem více než přesvědčen, že sama otázka našeho vstupu již přestala být politikou... vstup do EU našim spoluobčanům doporučujeme." Není to v rozporu s tím, co někdy hlásáte a píšete?

Mluvím-li o vyhlídkách, nakolik se Evropa udrží jako svébytná entita, pak si myslím, že slova eurooptimismus či europesimismus nejsou v mém případě vůbec na místě a já bych je nezužoval na institucionální uspořádání dnešní EU a na věci, které jsou s tím spojené. To daleko více souvisí s tím, jestli bude udržen v Evropě původní klasický, liberální, politický, sociální a ekonomický řád a systém. Jestli nepropadneme módním - ismům politické korektnosti, jestli nepropadneme módním multikulturálním tendencím. Mluvím-li o otaznících, tak o tom, jestli je správná politika a záměr vytvářet v Evropě umělý nadnárodní útvar, který je zaměřen na hluboké ponížení role jednotlivých národních států nebo kolem národů budovaných států, jestli je ten proces rozumný, žádoucí, k něčemu přispívající. Na to je moje odpověď radikální a absolutní: nikoli.

MfD: A kdo podle vás podobné projekty v Evropě vytváří? To je projekt kosmopolitních levicových intelektuálů, kteří se chtějí osamostatnit od standardních politických mechanismů, kteří chtějí uniknout demokratickým mechanismům uvnitř zemí vázaných na volební systémy. Byl jsem před několika dny ve Slovinsku a tam se ukazuje jedna věc: země bývalé Jugoslávie se staly obětí umělého pokusu vytvořit nadnárodní stát, který dějiny nepřečkal. A že měl takový nešťastný konec, je druhá věc. Takže já bych o tom diskutoval takhle.

MfD: Sám jste však kdysi použil slova eurooptimista, co se týče pozitivního dopadu integrace, a eurorealista, pokud jde o možnost sjednotit Evropu pod jedním ideologickým praporem. To jste řekl na konferenci britských konzervativců v roce 1995.

O tom nebudu polemizovat. Ale jestli za minulých čtrnáct let napíšete desítky či stovky článků na toto téma, tak možná v těch tisících řádcích najdete formulace, které nezpochybňuji, ale teď si je nevybavuji.

MfD: Ta citovaná slova a článek vyšly ve vaší knize Evropa pohledem politika, pohledem ekonoma.

Je to možné. Vcelku je můj názor na unii konzistentní, a budete-li citovat z mých starých textů, tak to tam najdete. Já ale k tomu řeknu toto: evropská integrace je pro mě objektivně existujícím procesem, vůči kterému já jsem nikdy ještě neřekl ani jedno jediné slovo. Já žiju v ekonomickém paradigmatu. Já si vybavuji článek nestora politické ekonomie Kindlebergera, který někdy kolem roku 1970 napsal pro mě kanonický text. Ten historicky vysvětluje, jak v průběhu času docházelo k přechodu od rodinného hospodářství k hospodářství, kdy se vytvářely obce či města, jak došlo k integraci uvnitř tohoto města. Pak v nějaké chvíli nastalo integrování do státu a ukázalo se, že státní hranice se stala brzdou pokroku a vyžaduje další otevírání, integrování. To je alfa a omega mého uvažování. Proto pro mě debata o otevírání se Evropě vůči sobě navzájem, o liberalizování všech možných kontaktů, vztahů, peněz, lidí, zboží a všeho, myšlenek po celé Evropě je východisko liberálního uvažování a já nemám, co bych k němu dodal.

MfD: Jenže dodáváte dost často, například, že už nejde o integraci.

Vývoj Evropské unie v posledních skoro dvou desetiletích - a zúžil bych to velmi cíleně na nástup Jacquesa Delorse do čela EU - už vůbec není o evropském integrování. Slovo evropské integrování je nepatřičný výrok na vývoj EU od roku 1985. Tam už jde o centralizaci, tam jde o pokus regulovat Evropu z jakéhosi centra, shodou okolností z Bruselu, tam jde o pokus sjednocovat nejrůznější podmínky platné v jednotlivých státech.

MfD: Můžete být konkrétnější? To jsou příliš obecné formulace.

Objevil jsem teď neuvěřitelnou story: Evropská komise rozhodla, že v každém podniku, a já nevím, jak podnik v tomto případě definovat, musí být místo, které oni nazývají modlitebna. Pro zaměstnance jakéhokoli náboženství je každý zaměstnavatel povinen vytvořit prostor, kde se člověk nejrůznějšího vyznání může věnovat modlitbě.

MfD: To jsem zvědav, kde ji zřídíte zde na Pražském hradě.

My ještě nejsme členem, tak tohle budeme zřizovat až od prvního května... Ale vážně, to přece s myšlenkou evropského integrování nemá vůbec nic společného. Já nediskutuji o tom, abych bez jakýchkoli komplikací mohl jet do Finska a Portugalska nebo jestli má zboží putovat z Irska do Řecka bez komplikace. To je pro mě integrační proces, který nesmírně vítám. Ale to, aby mně někdo řekl, že v každém podniku musí být modlitebna pro zástupce jakéhokoli náboženství, jestli o to ti zaměstnanci požádají, tak to je můj boj s Evropskou unií a ten bude trvat věčně, do konce světa.

MfD: Přes kritiku některých procesů v EU souhlasíte s tím, že mnohé předpisy, normy a zákony unie lidem u nás zjednoduší život, nastaví lepší životní standardy, že to pomůže ekonomice, že budeme moci studovat, kde chceme, a cestovat, kam chceme?

To je ta první půlka, proto já ve svých článcích a projevech někdy hovořím o tom, že dnešní evropský proces je něco, co má takzvanou janusovskou tvář. Janus, tento římský bůžek, který byl nad každým římským domem, měl dvě odlišné tváře. Jedna je přívětivě milá a druhá nenávistně zlostná. Já v evropském procesu, který probíhá posledního půlstoletí, vidím janusovskou tvář: usměvavou, která umožňuje, abyste bez jakékoli komplikace dojel na nejjižnější konec Evropy a koupil si noviny z kteréhokoli evropského státu, ale současně tam vidím tu druhou tvář, která mi říká, že musí být v každém podniku povinně modlitebna nebo že mají být banány tak a tak velké a zakřivené.

MfD: Proč však o unii nehovoří podobným způsobem daleko více významných evropských politiků, kteří jsou ve vašem postavení?

Já si myslím, že těch lidí je strašně moc. Ani u nás, ani v Evropě se ovšem nepodařila vysvětlit jedna zásadní věc. Celá naše sametová revoluce byla založena na myšlence "zpět do Evropy". Myslím, že se nepodařilo vysvětlit, že je odlišný slogan "zpět do Evropy"od sloganu "kupředu do Evropské unie". To jsou jiné koncepty a projekty.

MfD: Ministr zahraničí Cyril Svoboda mi před vaším zvolením prezidentem v únoru v rozhovoru říkal, že pokud se stanete hlavou státu, tak že se budete lišit právě v pohledu na Evropskou unii a probíhající integraci. Také to tak cítíte?

Já hloubku jeho pohledu v tomto případě neznám. Znám jednoduchá mediální vyjádření, která se nedotýkají skutečné podstaty problému, a co si on sám myslí, to já si netroufám naznačovat. Myslím, že si o tom musí myslet něco více, než co veřejně předvádí. Vidím v jeho názoru silný odraz křesťanskodemokratických tendencí a církevních pohledů v dnešní Evropě a v tomto smyslu mohu odhadovat, kde je ten jeho hlubší názor. Ale podrobně jsem s ním o tom nikdy nehovořil.

MfD: O projevu Václava Havla před poslanci Evropského parlamentu při Radě Evropy v únoru 2000 jste napsal, že by měl přednášet nikoli své osobní vize, ale že by měl reprezentovat oficiální postoj státu. Jenže právě váš názor na unii je v rozporu s tím, co hlásá současná vláda.

Jenže můj názor reflektuje nemalou část pohledů občanů na tuto věc, i těch, kteří reprezentují stojedničkovou koalici. Pečlivě volím slova, podle toho, kde hovořím jako reprezentant českého státu, a kde jsem třeba na volnější konferenci akademického typu. Václav Havel v tom projevu mimo jiné navrhoval evropský dvoukomorový parlament. To byla myšlenka spadlá z nebe. To nebyla myšlenka žádné relevantní české politické struktury. To byl názor jednoho člověka. Moje myšlenky jsou odrazem názoru části české veřejnosti. Můžeme diskutovat o tom, zda reprezentuji většinový názor. Proto si dávám pozor, kde ho mám, či nemám vyslovit.

MfD: Vy jste podal přihlášku do EU v lednu 1996, letos jste podepsal v Aténách dohodu o přistoupení Česka k Evropské unii. Nechtěl byste být někdy evropským prezidentem?

To skutečně není můj nápad. Naším úkolem je být v Evropské unii, ale snažit se ji modifikovat způsobem, který by umožnil, aby kontinent zůstal svobodnou oblastí, a to je obrovský úkol, ale určitě ne pro prezidenta Evropy.

Viliam Buchert, MF Dnes, 1.11.2003