Klaus.cz






Hlavní strana » Ekonomické texty » Absurdních 14 procent


Absurdních 14 procent

Ekonomické texty, 22. 10. 2002

Až dosud jsme se při diskusích prvního Špidlova a Sobotkova rozpočtu převážně věnovali téměř neskutečné a v historii nevídané velikosti rozpočtového deficitu (v zatím navrhované hodnotě 157 miliard korun) a pokoušeli jsme se vysvětlit – těm, kteří chtěli poslouchat – proč je to věc špatná. Argumentovali jsme hlavně zadlužováním budoucích generací, hrozbou nejen dlouhodobé, ale i střednědobé neudržitelnosti takto rozvrácených státních financí (a tím obtížností budoucích řešení, která budou stále neschůdnější) a vytlačováním soukromých výdajů a tím oslabováním soukromého sektoru.

Jde však ještě o něco jiného. Na okraji pozornosti zůstal hrozivý meziroční nárůst výdajů státu, který podle dnes známých dat bude činit absurdních 14%. Nechápu, že kolem toho není větší pokřik. Co na to říkají naši nezávislí analytici?

Musím jim připomenout, že se v ekonomické literatuře používají dvě základní kritéria, jedno přísnější a druhé o něco mírnější. První představuje podmínku, aby reálné výdaje státu (na hlavu) zůstávaly konstantní, aby stát „nebobtnal“. Znamená to udržet tempo růstu výdajů státu na úrovni míry inflace a míry růstu počtu obyvatel země. V našem případě pro rok 2003 očekáváme inflaci někde mezi 2 – 3% a demografické prognózy mluví o stagnaci nebo dokonce – jako v posledních letech – o mírném poklesu. Opakuji, že výdaje státu mají růst o 14%. To je o 11-12 bodů více, neboli výdaje státu vytlačují nestátní, tedy soukromé výdaje a to velmi dramatickým způsobem.

Druhá, měkčí podmínka bere v úvahu i ekonomický růst a proto připouští růst reálných výdajů státu, ale jen do výše tempa růstu ekonomiky. To bude v roce 2003 podle různých předpovědí činit maximálně 3% (spíše ale 2%), takže Špidlovy a Sobotkovy výdaje předbíhají i toto kritérium o 8-9 bodů a znamenají, že působení státu výrazně narůstá a že se doména rozhodování občanů snižuje.

Růst peněžních výdajů státu z rukou pánů Špidly a Sobotky o 14% za jeden jediný rok je samozřejmě daleko více než růst výdajů zbývajících 10 miliónů občanů České republiky. Je naprostou a nehoráznou lží, že „potřeby“ státu jsou velké a že státní fondy jsou malé. Růst toho, co bude stát rozdávat (o 14%) není v žádném případě malý. Znamená to něco jiného: neschopnost zvolit rozpočtové priority. Proto deficit, proto snahy zvýšit daně (tedy dostat do svých rukou více peněz).

Použitá technika klamání občanů je téměř neskutečná. Najde se jedna evidentní (nebo často i jen fiktivně evidentní) „potřeba“ typu nová dálnice, zvýšení platů učitelům, koupě toho či onoho drahého zařízení do nemocnice, vyslání roty vojáků do Bosny-Hercegoviny – všechno v řádu 1 mld. korun – a říká se buď zvýšit daně nebo zvýšit deficit. Neříká se, že jsou roční výdaje rozpočtu 840 miliard korun (!) a že je proto nezbytné vyměnit jednu miliardu za jinou, resp. vyměnit neprioritu či nižší prioritu za prioritu.

Je to zcela banální, ale je tomu tak. Konec konců to ve svém životě dělá, protože musí, každý z nás. Pánové Špidla a Sobotka by to měli dělat také tak. Nikdy jsem nebyl zastáncem referend. Nedávno jsem ale náhodou objevil, že v americkém státě Virginia organizují referendum, zda se mají zvýšit daně nebo nerealizovat určitý dálniční projekt. Možná, že by se to mohlo zkusit i u nás.

Václav Klaus, říjen 2002

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu