Hlavní strana » Články a eseje » Co očekávám od nové vlády?

Co očekávám od nové vlády?

Články a eseje, 27. 7. 2004

Dnešní vládní krize, způsobená katastrofálním neúspěchem stran vládní koalice v tzv. evropských volbách, se pomalu blíží ke konci. I když voliči minulou vládní koalici potrestali tím, že jí zvolili do evropského parlamentu jen 4 poslance (z celkového počtu 24), přichází staronová vláda, a navíc na bázi nezměněné vládní koalice. Všichni bývalí ministři v ní sice asi nezůstanou, ale žádný z nich nebude jako neúspěšný exemplárně „vyhozen“. Jediným viníkem všeho (a obětním beránkem za všechny) je bývalý předseda vlády, který ovšem bude povýšen, a to na evropského komisaře, což je za ztroskotání vlády odměna téměř unikátní.

Svůj názor na to, že je jakékoli rozumné řešení u nás dlouhodobě blokováno nevhodným volebním zákonem a absencí rozumného mechanismu vyvolání předčasných voleb, jsem snad dostatečně jasně vysvětlil ve svém článku „Širší souvislosti naší vládní krize“ (MF Dnes, 15. 7. 2004) a tomuto tématu se proto znovu věnovat nebudu.

Jde mně o něco jiného. Snad každému myslícímu člověku je zřejmé, že není možné pouze pokračovat. Že není možné tvářit se, jako by se nic nestalo. Jako by vzniklá vládní krize byla jenom nepodstatnou epizodou. Jako by nebyla vážným varováním. Bylo vůbec možné vyslat ještě silnější voličský, občanský signál, než jakým byly červnové evropské volby?

Musím předpokládat, že představitelé vládní koalice tento signál slyšeli. Navíc je výhodou to, že dva z nich jsou jako předsedové úplně noví a že ten třetí je ve funkci jen několik měsíců, čili žádný z nich nevedl svou stranu v posledních parlamentních volbách. Musím proto očekávat, že přijdou se zřetelnou změnou, že se pokusí veřejnost zaujmout a překvapit a že se budou snažit získat její důvěru. Důvěra veřejnosti je tou nejdůležitější, i když se zdá, že potřebnou parlamentní důvěru svými 101 podpisy pravděpodobně již mají.

Na své, právě ukončené týdenní dovolené v Rakousku jsem absolvoval řadu zajímavých setkání a tím i rozhovorů. Mimo jiné o Německu, kde má vládní koalice obdobné problémy jako měla ta naše, i když pro ni evropské volby tak katastrofálně nedopadly. Všichni tam ale vědí, že se něco musí stát. Ředitel jedné velké mezinárodní pojišťovny mi řekl: v Německu musí nastat „Paradigmawechsel“, tedy změna paradigmatu, změna způsobu uvažování, změna pohledu na svět, jinak se situace nezlepší!

Jiná možnost není ani u nás. Není možné pokračovat v čekání na spásu třeba od Evropské unie. Není možné i nadále předstírat, že na nic není čas, protože vedeme přístupová jednání (to už je passé!). Není možné neřešit deficity veřejných rozpočtů (a nechat vládu v demisi sestavovat státní rozpočet na příští rok!), když je naprosto zřejmé, že již v roce 2002 měla vláda předstoupit před parlament se střednědobým konsolidačním finančním programem. Dnes je už v této věci dávno po dvanácté. Není možné neřešit zdravotnictví, školství, penzijní systém. Není možné do nekonečna přidávat další a další úřady a další metody regulace lidské aktivity.

Prezidentovi nepřísluší vypracovávat návrhy těchto změn, ale přísluší mu žádat, aby se něco zásadního začalo dělat a aby dnešní vláda nebyla vládou udržovací (do voleb v roce 2006) a aby – ač politická - nebyla de facto vládou úřednickou.

To vyžaduje odvahu, to vyžaduje koncepci, to vyžaduje vizi. Nejmladší koalice v historii naší země – průměrný věk pánů Grosse, Kalouska a Němce je neuvěřitelných 37 let (oproti koalici Klaus, Benda, Kalvoda, Lux na počátku devadesátých let nebo oproti koalici Špidla, Mareš, Svoboda na počátku tohoto desetiletí) – musí přijít s něčím mladickým, nemůže hrát malou domů, musí riskovat. Doufám, že si toho jsou reprezentanti těchto politických stran vědomi, že nehledají jenom věcné a procedurální kompromisy, ale témata a jejich odvážná řešení. Musí nastat ona změna paradigmatu. Pro ty, kteří nemají rádi cizí slova, raději řeknu, že musí nastat změna zásadní, všem srozumitelná, jasně viditelná. Jinak nás opakování vládní krize nemine.

Václav Klaus, MF Dnes, 27.7.2004