Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…


Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro deník Mladá fronta Dnes

Rozhovory, 29. 9. 2007

Václav Klaus ještě ani nepromluvil na pondělní konferenci OSN v New Yorku o globálním oteplování, a už dopředu vyvolal v Česku velké vášně. Byl obviněn zejména z toho, že poškozuje zájmy země a že hovoří pouze a pouze za sebe. A jak to nakonec v Americe dopadlo? Jaké byly reakce? A co ještě řekl v dalším projevu o reformě OSN a naší kandidatuře do Rady bezpečnosti? Prezident na to odpověděl v rozhovoru pro MF DNES z New Yorku.

Pane prezidente, 4. září vydal známý a dnes už i slavný dánský statistik Bjorn Lomborg novou knihu, jejíž název by se dal přeložit jako "Zchlaďte to: průvodce skeptického environmentalisty po globálním oteplování". Kromě jiného tam píše, že "samo počasí znamená méně než to, jak na ně reagují lidé". I když environmentalisty kritizujete, s touto jeho větou souhlasíte?

Novou knihu pana Lomborga jsem neviděl. Ale řada věcí, které říká, je obdobná tomu, co říkám já. Řada je naopak zcela rozdílná. V úterý jsem měl v NewYorku ještě jeden daleko delší projev na podobné téma, a když jsem přemýšlel, co máme my lidé v tomto případě udělat, tak jsem Američanům citoval Haškovo švejkovské: To chce klid! Pokoušeli jsme se u toho nalézt adekvátní anglický výraz a nacházeli jsme samé zajímavé: Buďme klidní. Buďme normální. Neblázněme. To je jedno důležité poselství, které jsem chtěl v Americe zanechat, pokud jde o změny klimatu.

Jenže u nás se pořád říká, že vy tím jenom provokujete. Že jde o čirou ideologii, že nepoužíváte odborné argumenty.

Mnoho lidí v New Yorku včetně těch na půdě OSN naopak dobře rozumí tomu, co říkám. Jenže mnozí naskočili na jeden vagon, jedou jedním směrem a papouškují po ostatních některé věty.

Takže jste se nesetkal v Americe s vážnější kritikou?

Byl jsem až frustrován tím, že jdu po chodbách OSN po velké večeři pořádané generálním tajemníkem a lidé z různých zemí světa vstávají z křesel, jdou ke mně a říkají: Strašně děkujeme za váš projev.

Ale z Prahy či jiných míst Česka to tak vůbec nevypadá. Jste si toho vědom?

Ti lidé mi vysvětlovali, že bylo potřeba, aby to někdo řekl. Namítal jsem: Máte to říci nahlas i vy. Hlasy, které mi to říkají, se už ale v médiích neobjevují, protože je to z kuloárů. Kladu si pak ovšem otázky: To to nikdo nevidí? To se nikdo na to nedívá tak racionálně?

Kdo vám říkal v New Yorku ta pochvalná slova?

Například vedoucí delegace jedné velké země.

Řekněte mi jeho jméno.

Každý snad chápe, že nemám nárok prozrazovat jméno politika ze soukromého rozhovoru. Ten člověk mi ale vysvětloval, že mnoho lidí si myslí to samé co já, jen nemají odvahu to nahlas vyslovit. Že se hádá jedna skupina vědců s druhou, to je koneckonců jedno, ale politická obava, strach vybočit z proudu, to je strašlivě smutná věc a je to až deprimující.

Jenže o problému globálního oteplování nehovoří pouze politici, ale i široká veřejnost. BBC tento týden zveřejnila rozsáhlý průzkum, v němž odpovídalo 22 tisíc lidí z 21 zemí světa. A devadesát procent z nich by uvítalo opatření proti klimatickým změnám. Vypadá to, že lidé skutečně mají obavy ze současného vývoje.

To, co získáte z podobného průzkumu, je výsledek šílení jednoho a půl desetiletí. Lidi jsou nepřetržitě klamáni a manipulováni. Každodenně si o tom čtou v médiích. Nepřekvapují mě pak takové výsledky.

Považujete tedy diskusi o globálním oteplování za zcela nevěrohodnou a nesprávnou?

V srpnovém čísle amerického měsíčníku Science jsem četl úvahu. Kdyby se mělo deset procent veškeré energie v Americe vyrábět z obnovitelných zdrojů, to znamená z biomasy, musely by se takové plodiny pěstovat na 43 procentech orné půdy. Ukázal to vážný propočet vědců. Položil bych proto lidem i jiné otázky. Když se jich zeptáte, zda chtějí opatření proti globálnímu oteplování, každý musí přece odpovědět, že je určitě chce. Kdybych se jich ale dotázal, zda si přejí osít 43 procent celé Ameriky šťovíkem, nebo jak se všechny ty biomasové plodiny jmenují, tak stoprocentně vím, že 99 procent lidí by si jen ťukalo na čelo.

S tím oséváním se už začalo také u nás.

To jsou doprovodné důsledky té nesprávně vedené diskuse, před kterou neustále varuji. Jeden z nejgeniálnějších ekonomů lidstva, Francouz Frédéric Bastiat, před více než 150 lety napsal jednu krásnou esej, která se jmenuje Co je vidět a co není vidět. Popisuje a upozorňuje tam právě na to, co je vidět a co už vidět není. Je to nesmírně poučné, dá se to aplikovat na problém globálního oteplování. Ať si to každý přečte. Ať to Mladá fronta tiskne úplně celý rok. Na to by se určitě našli nějací sponzoři, když se najdou na různé kosmetické prostředky.

Zazněly na konferenci o klimatu v New Yorku konkrétní návrhy na řešení?

Většina prezidentů a předsedů vlád vystoupila s projevem, který jim připravilo jejich ministerstvo životního prostředí. Lidí, kteří o tom přemýšleli a psali to jako já měsíc, je strašlivě málo. Proto tam zní úřednické litanie, které postrádají myšlenky. Pokud podobný text nemá autora, tak nemá ani posluchače. Takové texty se nedají poslouchat.

Rakouský deník Kurier napsal, že to byl skutečně většinou jen sled desítek velmi nudných projevů a velkým štěstím bylo, že ty proslovy byly časově omezeny.

To mají pravdu. Co bych měl k tomu dodávat? Mně jde o to, že i když je člověk v menšině, měl by se ozvat. Jenže muselo by se o tom i férově referovat.

Co tím přesně myslíte? Že se nereferuje férově?

I ve vašich novinách v úterý vyšlo několik vět, které se nevěnovaly tomu zásadnímu z konference o klimatu. Například se objevilo, že jsem prý dával už při vstupu do budovy OSN najevo, že vstupuju na nepřátelskou půdu. Nic takového jsem najevo nedával. Pak jsem prý vystál frontu na průkazku a prý to bylo kvůli tomu, že mi to dělají naschvál. Na nic jsem tam nestál. To je pořád stejné pootáčení nejrůznějších věcí nežádoucím směrem.

V noci na čtvrtek našeho času jste měl v New Yorku další projev, a to v rozpravě Valného shromáždění OSN. Tam jste říkal, že tato světová organizace potřebuje reformy, po nichž bude "více odrážet současnou situaci ve světě než situaci v období, kdy bylo OSN založeno". Myslel jste tím, že Japonsko, Německo, Indie či Brazílie by se měly stát stálými členy Rady bezpečnosti?

Například. Ale žádnou zemi jsem konkrétně nejmenoval, k tomu podobný projev není určený. Jsem ale stoprocentně přesvědčen, že Rada bezpečnosti OSN roku 2007 není světem roku 1945. Mapa světa změnila a je naprosto nepatřičné před tím zakrývat oči.

Vyjednával jste u jiných prezidentů podporu pro Česko, které se chce stát v letech 2008 a 2009 nestálým členem Rady bezpečnosti?

Hovořil jsem s mnoha. Například s brazilským prezidentem Lulou. Mimochodem jsem s ním navázal celkem dobrý kontakt. Je ochoten přijet k nám. Do očí jsem mu řekl, že jedna velká latinskoamerická země by měla být nastálo zastoupena v Radě bezpečnosti OSN. Jistěže to nebude Ekvádor, Paraguay, Uruguay, Kolumbie či Bolívie, ale určitě to míří na Brazílii. O tom jsem přesvědčen. A u těch všech jednání jsem samozřejmě lobboval za naše členství v Radě bezpečnosti.

Ale na starém kontinentu a někdy u nás se hovoří o tom, že v Radě bezpečnosti by měla být zastoupena Evropská unie jako jeden celek. Co o tom myslíte?

Nechci pošťuchovat Brity nebo Němce, a navíc jsem známý kritik politické unifikace. K nadměrné, extrémní a stálé unifikaci nemá docházet. Na druhé straně, pokud už k ní došlo, a ať si nikdo nenamlouvá, že k ní nedošlo, tak souhlasím s tím, ať si tam vystupuje EU jako jeden celek.

Touto odpovědí mě překvapujete. To myslíte spíše jen v nadsázce, že?

Evropská unie by pak měla poslat i jedno mužstvo na mistrovství světa ve fotbale.

To už by se asi nikomu v Evropě nelíbilo.

A jedna reprezentace by mohla jet také na olympiádu. Pokud by se to někomu nelíbilo, že by nás reprezentovalo jedno evropské mužstvo ve fotbale, tak bych ho moc prosil, aby domýšlel tisíc jedna věcí, které se odehrávají v Evropě a které se odehrály na summitu Evropské unie v červnu v Bruselu. Jinak by se tito lidé dali obvinit z naprosté nekonzistence názorů.

Vaši čeští kritici už před odjezdem do Spojených států říkali, že projev o globálním oteplování by mohl ohrozit naši kandidaturu na toho nestálého člena Rady bezpečnosti. Ale v projevu na Valném shromáždění jste vyjadřoval názory vlády. Dokonce si myslím, že jste vyjadřoval i názory bývalých vlád. Měl jste při jednáních s cizími politiky pocit, že jste je svým projevem proti globálnímu oteplování vylekal, a snížil tím naše šance v OSN?

To je jenom hra některých našich pánů komentátorů a pana Bursíka. Opravdu jsem vůbec nic takového nezaznamenal.

Takže jste měl z těch jednání dojem, že by se nám mohlo podařit porazit Chorvatsko a stát se opět členem Rady bezpečnosti?

Měl jsem tam desítky jednání. Podívejte se na moji webovou stránku, napsal jsem tam text, jak to při cestě do OSN chodí.

Díval jsem se. Proč mi to říkáte?

Protože jsme jako Česká republika dělali například velkou recepci. Bylo zajímavé, kdo ve středu odpoledne na tuto akci přišel. A nejde o desítky lidí typu druhého tajemníka nějaké mise. Přitom se tam odehrávalo současně mnoho recepcí probíhala i rozprava na Valném shromáždění. Přesto přišli polský, litevský či kolumbijský prezident, aby mi řekli, že podporují naše snahy v OSN. Za velmi přátelské gesto považuji, že přišel i rakouský kancléř Alfred Gusenbauer. Tím demonstroval postoj k nám.

Šéf zelených Martin Bursík po vašem projevu na konferenci o oteplování řekl, že jste ho "naštěstí zmírnil" a že předpokládané škody nebudou nakonec tak vysoké. Pan Bursík ten projev znal dopředu?

Ale, ale... To jsou jen takové průpovídky.

Znamená to, že v tomto případě blufoval?

Měsíc jsem si s tím projevem hrál, pitval slovíčka, detaily. Z naprosté většiny jsem ho ale napsal už v polovině srpna. Žádné podstatné úpravy jsem pak v něm nedělal. Ani jsem ho vůbec nemírnil. Ani bych neměl důvod ho měnit. Já nemám z čeho ustupovat.

Pak nechápu, jak přišel pan Bursík na to, že jste ho zmírnil.

Proti jeho původnímu očekávání možná nebyl takový, jak si on sám myslel. Vytvořil si předem nějaký umělý svět a pak byl překvapený, že to tak nebylo. To vypovídá o něm, nikoli o mně.

Ve svém druhém projevu jste kromě jiného říkal, že OSN musí respektovat názory svých jednotlivých členů bez ohledu na jejich velikost a že klíčové je, aby ta každá země měla rovnocenné postavení. Ona v OSN skutečně existuje tendence, že názory zejména menších zemí jsou potlačovány?

Řekl bych to jinak. V rámci podobného projevu musíte mít několik témat, aby nebyla řeč beztvará. Mimochodem jsem jako jeden mála dodržel patnáctiminutový limit, který byl určený na přednesení. Za to mi tajemnice generálního tajemníka OSN poděkovala. Trval jen 13 a půl minuty. Já jsem lobboval za naši kandidaturu do Rady bezpečnosti, pak jsem se zamýšlel nad podstatou koncepce OSN. Také jsem hovořil o takzvané "globální vládě světa". Samozřejmě, že při něčem takovém se musí hledat východisko nejrůznějších stanovisek, což je odpověď na vaši otázku. Byla to debata v širším kontextu o problémech globálního vládnutí.

O vás se však léta říká, že jezdíte po celém světě a prezentujete pouze svoje soukromé názory, i když jste prezident země. Konzultoval jste ten druhý projev v OSN s představiteli české vlády?

Samozřejmě. Například s ministrem zahraničí. Dokonce jsem si jeho úřadu po konzultacích do projevu i několik větiček vypůjčil.

Takže ani neočekáváte, že za něj budete doma kritizován?

Trvám na tom, že můj letošní projev na Valném shromáždění OSN byl bližší postoji vlády České republiky, než byl kterýkoli dosud jiný projev českého prezidenta za poslední léta. To před deseti patnácti lety zněly projevy, které byly postojům tehdejších vlád daleko vzdálenější.

Vy jste skutečně nezaznamenal připomínky, že nereprezentujete USA názory vlády, ale pouze svoje?

Jsou to nesmysly a už to nehodlám vůbec komentovat. Víte, co je naprosto fascinující?

Nevím. Co?

Že všichni dělají komentáře ještě před těmi projevy. Bez toho, že je vůbec četli. Byl bych strašně rád, kdyby si tito lidé mé projevy nejdříve přečetli, podtrhávali si v nich, dělali vlnovky, otazníky, souhlasné či nesouhlasné vykřičníky. A pak o tom můžeme mluvit.

Viliam Buchert, Mladá fronta Dnes, 29.9.2007

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu