Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor pro časopis “Redhot”

Rozhovor pro časopis “Redhot”

Rozhovory, 9. 7. 2001

Byl jste nazván populistou, jelikož jste se postavil proti obrovské, socialistické a byrokratické Evropské unii. Neobáváte se toho, že byste mohl příští rok ztratit potřebné hlasy?

Nejsem člověk, který vždy nejdříve zváží, kolik mu může některý výrok přinést hlasů, a pak se teprve rozhodne, zda ho pronese. Mou první motivací je vždy to, zda je výrok pravdivý a užitečný. To samozřejmě neznamená, že bych se nad efektem svých výroků, v podobě přízně či nepřízně veřejnosti, nezamýšlel, ale není to pro mě prioritou. Navíc jsem přesvědčen, že s přibývajícími informacemi o všech – i problematických – rysech evropské integrace bude veřejnost více a více oceňovat střízlivé, realistické a kritické postoje, které my zastáváme od samého začátku. Naivní a pokrytecké huráevropanství mohlo získávat laciné body jen v době, kdy naše veřejnost ve své většině tyto informace ještě neměla. Proto se ztráty hlasů nebojím.

Jak chcete obyvatele této země přesvědčit, že mají volit stranu, která jim říká, aby se postarali sami o sebe?

Nevím, jestli lze téma nadcházejících voleb takto zjednodušit, i když to základním ideovým tématem je. Stejně tak si nemyslím, že ODS lidem říká pouze to, aby se starali sami o sebe. Spíše by se lidé měli spoléhat na sebe, ale starat by se měli o všechny problémy svých bližních i celé společnosti. ODS také vždy tvrdila, že starat se musí i stát, ale jen o věci, které mu příslušejí. Bohužel nemám žádný nový kouzelný recept, jak o našich idejích a programu přesvědčit veřejnost. Věřím více kontinuitě a konzistentnosti postojů než konjunkturálním předvolebním trikům. Svou politiku děláme před očima veřejnosti celé léta. Věříme, že to voliči takto zhodnotí.

Velká byrokracie u nás blokuje podnikatelské snahy, dá se říci, že žijeme v “úřednické republice“. Co s tím uděláte?

Vliv byrokracie je dán především dvěma věcmi: mírou přerozdělování a stupněm regulace života a podnikání. Tyto dvě věci chceme omezit především, a také se o to dlouhodobě snažíme. Až třetí v řadě je přehlednost a průhlednost norem, protože příliš komplikované normy vliv byrokratů zvyšují také. I zde lze leccos udělat. Až na čtvrtém místě je kvalita úřednictva, systému státní správy a úroveň vnitřních pravidel pro práci úřadů včetně nástrojů kontroly. I zde máme své návrhy. Všemi těmito nástroji lze “vliv byrokracie“, jak tomu říkáte, omezit, ale důraz kladu na uvedené pořadí. Často totiž slyším pořadí opačné. Také bych ještě podotkl, že kvalitní byrokracii stát potřebuje, to není žádný plevel.

Unie Svobody spolupracuje s levicovou KDU-ČSL, ODS zase neříká, zda opět neuzavře opoziční smlouvu s ČSSD. Můžeme si být jisti, že pokud budeme volit pravicovou stranu, budeme mít skutečně také pravicovou vládu?

Tím si mohli být voliči jisti vždycky. Kdybychom poslední volby vyhráli my, vládli bychom s největší pravděpodobností my. Vyhráli je ale sociální demokraté a opoziční smlouva je “jen“ výrazem respektování tohoto faktu z naší strany v situaci, kdy se jak Unie svobody, tak KDU-ČSL odmítly účastnit jak pravé, tak levé vlády.

Může se nějak změnit veřejné mínění, když většina médií “vyobrazuje“ opoziční smlouvu jako příčinu všeho zla v České republice?

Je to dost těžké, zvláště pokud se opoziční smlouva přirovnává k pravolevé koalici. Zkuste opoziční smlouvu přirovnat k situaci po volbách v roce 1996. Tehdy rovněž vznikla menšinová vláda jen a jedině díky odchodu hlavní opoziční strany – tehdy ČSSD – ze sálu při hlasování o důvěře vlády. Tehdy také získala ČSSD za svůj postoj kontrolní parlamentní funkce včetně postu předsedy sněmovny pro Miloše Zemana. Mediální hodnocení těchto dvou velmi podobných kroků je ale diametrálně jiné. Je to asi tím, že v prvním případě to politikům s největším vlivem v médiích do vlády pomohlo, v druhém případě to stejným politikům vstup do vlády naopak zmařilo.

Mnoho z důležitých členů Unie svobody “přísahalo“, že s vámi nikdy spolupracovat nebude. Z čeho mají podle vás strach?

Ze ztráty tváře. Museli by sobě i veřejnosti vysvětlil své chování z konce roku devadesát sedm. Přesto si nemyslím, že je spolupráce těchto stran vyloučena. V praxi je to většinou tak, že ke spolupráci či nespolupráci “odsoudí“ politiky volič. Výsledky voleb namíchají karty, se kterými politici budou muset hrát. Doufám jen, že budou hrát férově a v duchu zásad svých programů.

Pokud po příštích volbách zůstane ODS opoziční stranou, budete i nadále hlavním kandidátem strany i v dalších volbách, kdy vám už bude 65 let?

Jste první, kdo se mě na to ptá. Ale já dnes opravdu netuším, co bude za pět let. Vím jen to, že pokud budu zdravý, na veřejné dění nezanevřu.

Myslíte si, že jsou čeští voliči dostatečně vyzrálí, aby si mohli sami zvolit svého prezidenta?

To s vyzrálostí voličů vůbec nesouvisí. Chcete tím snad naznačit, že je rakouský volič zralejší než například německý? Přímá či nepřímá volba souvisí s celým ústavním uspořádám státu, nikoli s vyzrálostí voličů.

Řekněme, že ODS získá v příštích volbách drtivou většinu hlasů. Ucházel byste se v tomto případě opět o post předsedy vlády nebo byste se v případě, že by vás o to požádali, ujal nejvyšší funkce na Hradě a předsednictví přenechal Ivanu Langerovi?

Představa takového vítězství je velmi příjemná, ale takové sny nemám. O co bych se ale osobně ucházel, to budu vědět, až se ukáže, nakolik bude tato představa blízká realitě.

Čím vším by měla Evropa projít (tedy co by se měla naučit), aby opustila princip levicového vládnutí?

Evropa stejně jako každá demokracie bude asi vždy kolísat zprava doleva a zpět. Jen doufám, že bude brzy schopna zhodnotit své vlastní zkušenosti s výsledky vládnutí socialistů a třeba i naše zkušenosti s komunismem a že se se socialismem vzor 70. léta v budoucnu nepotkáme.

Koho ze svých politických protivníků si opravdu vážíte a proč? Je pro vás naopak někdo typem člověka, kterého si nebudete vážit nikdy?

Nechci cejchovat své protivníky. Je ale pochopitelné, že si svých protivníků nemohu vážit pro jejich názory, jichž si nevážím a s nimiž bojuji. Pokud si některých svých protivníků vážím, tak je to pro poctivost, fundovanost, pracovitost, konzistentnost a elementární úctu k pravidlům politické soutěže.

Proč si myslíte, že jste oblíbeným terčem většiny novinářů?

Patřím k čelným výrazným politikům této země a jsem těsně spjat s polistopadovou transformací. Jedu na špičce pelotonu, neschovávám se kdesi uvnitř. Pro-to jsem přirozeně nápadný. Po-chopitelně tedy terčem být mu-sím. Do nenápadných a nevýrazných politiků se nikdo netrefuje.

Za jedenáct let vaší politické kariéry se vedle vás vystřídalo množství spolupracovníků. Většina z nich ale nakonec odpadla. Odešli proto, že je těžké udržet s vámi tempo a nebo jste vy zjistil, že jste se v nich zmýlil?

Obojí, ale nejčastějším důvodem zpravidla bylo, že jejich profesní dráha pokračovala dál svou vlastní cestou. Na tom nic není. A také bych neřekl, že jsou moji spolupracovníci ve své fluktuaci nějak nadprůměrní.

Zkuste se na sebe podívat očima svých spolupracovníků. Kdo je vlastně Václav Klaus?

Neumím se dívat jinýma očima. Zeptejte se jich.

Redhot, 9.7.2001
autor: Fabiano Golgo