Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Širší kontext naší dnešní…


Širší kontext naší dnešní politické krize

Články a eseje, 18. 9. 2002

Mediální pozorovatelé naší politické scény v těchto chvílích komentují převážně jednotlivosti minulý pátek vypuknuvší vládní či politické krize. Ty jsou nesporně zajímavé a po dlouhé době je v politice o čem psát, ale neměly by vést k tomu, že nám unikají hlubší souvislosti.

V jistém slova smyslu by se totiž dalo říci, že nastává další fáze již řadu let trvajícího pokusu o zvrat, v našich dějinách mimořádně vzácného směřování České republiky doprava, které bylo umožněno a nastartováno listopadem 1989 a tehdejším zprofanováním socialismu všeho druhu. Levici a jejím vědomým či nevědomým společníkům v tzv. nezávislých strukturách občanské společnosti (a i v některých středových stranách) se od té doby až dosud nepodařilo u nás znovu nastolit socialistické poměry, ač se o to velmi snažili.

Nepodařilo se jim to provést při prvním velkém pokusu v roce 1997, ale ani v letech po roce 1998, kdy to znemožnil politický tah zvaný Opoziční smlouva. Cíl jejich dlouhodobého úsilí byl a je však více než zřejmý: provést zásadní politický obrat a do dominantní pozice v zemi postavit levici, tedy ČSSD a komunisty. 

Dnešní „daňová“ krize je proto pouhou zástěrkou tohoto širšího úsilí. ČSSD, resp. Vladimír Špidla, tuto krizi vyvolala nepochybně vědomě, protože její pomocí chtěla totálně zdiskreditovat své koaliční partnery. Zatím se jí to podařilo vůči Unii svobody, protože ta k tomu ČSSD poskytla dobrou záminku.  

Nejedná se však jen o produkt činnosti českých socialistů. Velký podíl na dosavadním průběhu tohoto scénáře má hradní politika a její, dlouhá léta neúnavně organizované iniciativy, které se sice následně většinou obracejí proti těm, kteří se na ně nechají nachytat, ale vznikají stále nové.

Je zcela příznačné, že Vladimír Špidla okamžitě po neúspěšném hlasování o daňovém balíčku žádal o podporu vůdce KSČM. Neméně příznačné je to, že proti tomu neprotestovala ani KDU-ČSL, ani Unie svobody, ani pan prezident. Na poplach nebijí ani naši mediální strážci demokracie. Nikomu to zdánlivě nevadí. Celé 4 roky jsme ze všech stran poslouchali permanentní osočování, že největší myslitelný politický zločin byla Opoziční smlouva. Kdyby o tom tehdy někteří z těchto lidí více přemýšleli, věřím, že by dospěli k závěru, že se ve skutečnosti touto cestou podařilo základní směřování našeho státu zachránit. Dnes bude vláda vládnout díky toleranci KSČM, díky toleranci neveřejné, upečené – na rozdíl od Opoziční smlouvy – za zády veřejnosti. Tak má vypadat ta dělná, slušná a hlavně proevropská vláda? 

Může se stát i to, že se Václav Havel nevyhne tragickému osudu svých prezidentských předchůdců. Tak jako Edvard Beneš přijal všechny návrhy, které mu Gottwald předložil, tak jako Gustav Husák v posledních minutách své kariéry jmenoval vládu, která měla za cíl skoncovat s režimem, který on celá desetiletí reprezentoval, tak i dnešní prezident bude na konci svého mandátu asistovat rekonstrukci vlády, která bude záviset na podpoře komunistů, za jejichž odpůrce se tak rád doma, a především ve světě, vždy označoval.

Zkusme se nad tím vším zamýšlet v širším kontextu a nepodléhejme jen a výlučně prchavým událostem těchto dnů. 

Václav Klaus, MfD, 18. 9. 2002

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu