Hlavní strana » Tisková sdělení » Prezident republiky Václav…

Prezident republiky Václav Klaus vetoval novelu zákona o střetu zájmů

Tisková sdělení, 10. 2. 2005

Prezident republiky Václav Klaus podle své pravomoci dané čl. 50 Ústavy České republiky dnes 10. února vrátil Poslanecké sněmovně zákon, kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), schválený Poslaneckou sněmovnou dne 24. listopadu 2004 a postoupený prezidentu republiky dne 28. ledna 2005.

Odůvodnění:

Zákon obsahuje přímou novelu zákona o volbách do obecních zastupitelstev a přímou novelu zákona do krajských zastupitelstev. Dne 28. ledna 2005 byl zamítnut Senátem. Podle článku 40 Ústavy je k přijetí volebního zákona třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou i Senátem.

Z vysvětlení, které prezident republiky dostal od předsedy Poslanecké sněmovny vyplývá, že Sněmovna považuje za volební zákon pouze zákon o volbách do Parlamentu. Z vyjádření předsedy Senátu, které prezident rovněž obdržel, naopak plyne, že Senát považuje za volební zákon každý zákon o volbách počínaje obecními volbami a konče volbami do Evropského parlamentu.

Poslanecká sněmovna je toho názoru, že zákon byl přijat uplynutím lhůty pro senátní projednávání, tedy 6. ledna 2005, a Senát je naopak toho názoru, že zákon přijat nebyl.

Prezident republiky chce předejít sporům o to, zda zákon byl nebo nebyl platně přijat, proto se rozhodl novelu zákona o střetu zájmů vrátit a umožnit tak Sněmovně hlasovat o ní znovu.

Ve svém stanovisku předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi prezident dále píše:

„Rozpor mezi oběma komorami spočívá ve výkladu slov „volební zákon“, uvedených v čl. 40 Ústavy.

Oba přístupy, sněmovní i senátní, pravděpodobně lze hájit. Přístup sněmovny se opírá o jednu možnou interpretaci důvodů, které vedly k uzákonění textu čl. 40 – a obdobně asi též čl. 33 odst. 2 – Ústavy. Představuje restriktivní výklad. Výklad Senátu vychází z logické interpretace, že články 40 a 33 Ústavy jsou zde ve skutečnosti nikoliv jen proto, aby chránily postavení jedné z komor Parlamentu proti komoře druhé, ale proto, aby ke změně veškerého volebního práva v České republice bylo vždy zapotřebí součinnosti obou komor.

Musím trvat i na tom, že v minulosti se sama Sněmovna nedržela tohoto „restriktivního“ výkladu, který nyní zastává, ale aplikovala výklad širší.

Dne 11. června 1998 Senát ve třicetidenní lhůtě zamítl novelu zákona o obecních volbách. Pokud by Sněmovna uplatnila svůj nynější výklad, o novele by musela znovu hlasovat. Dne 20. června se konaly sněmovní volby, ale ještě 18. června byla poslední schůze Sněmovny, kde se hlasovalo i o zákonech vrácených Senátem. O novele zákona o obecních volbách se však nehlasovalo, a hlasování ani nikdo nenavrhl. Tato novela nikdy nevstoupila v platnost proto, že Sněmovna tím uznala, že tento zákon vyžaduje souhlasu Senátu.

Dne 6. prosince 2002 Sněmovna postoupila Senátu návrh zákona o volbách do Evropského parlamentu. Senát jej projednal 9. ledna 2003 – tedy až po uplynutí třicetidenní lhůty – a 15. ledna jej s pozměňovacími návrhy vrátil Sněmovně. Podle výkladu čl. 40 Ústavy, jaký dnes Sněmovna zastává, měl tento zákon být považován za přijatý dnem 6. ledna 2003, a k senátním pozměňovacím návrhům se nemělo přihlížet. Přesto o něm Sněmovna znovu hlasovala a přijala jej ve znění senátních pozměňovacích návrhů.

Pokud jde o samotnou novelu zákona o střetu zájmů, považuji za významné, že se zástupci Sněmovny zúčastnili jejího projednávání v orgánech Senátu i po 6. lednu 2004, tedy poté, co podle právního názoru vyjádřeného ve Vašem dopise z 1. února by měl být již zákonem přijatým.

Nynější výklad Sněmovny je tedy zcela nový, a je zastáván poprvé právě ve vztahu k této novele. I to je důvodem mého vrácení zákona“.

V Praze dne 10. února 2005