Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky pro projev k…

Poznámky pro projev k odhalování Churchillova pomníku

Projevy a vystoupení, 17. 11. 1999

Dovolte mi nejprve poděkovat všem, kteří se o dnešní slavnostní chvíli zasloužili a mám pocit, že je třeba ocenit zejména iniciativu žižkovské radnice a Nadačního fondu pro postavení pomníku Winstona Churchilla.

Považuji za téměř symbolické, že Churchillův pomník odhalujeme v okamžiku desátého výročí sametové revoluce a konce komunismu v českých zemích. Za neméně symbolické považuji to, že je Churchillova socha umístěna v místě, kde bývala socha dělnického, komunistického prezidenta.

Za stejně symbolické považuji i to, že je v tento den s námi Margaret Thatcherová, kterou považujeme za jednoho z nejvýznamnějších politiků naší doby. Její důsledná politika v osmdesátých letech zásadně přispěla k pádu komunismu a její stejně důsledná politika v prvních letech po jeho pádu významně přispěla k tomu, že se přechod od komunismu ke svobodné společnosti podařil.

Dnes zde oslavujeme jednoho z nejvýznamnějších politiků Evropy první poloviny dvacátého století, jednoho z politiků, kteří byli mimořádně prozíraví a předvídaví a kteří svým jednáním ovlivnili svět a zejména Evropu, více než většina jejich vrstevníků.

My, ve střední Evropě, si Winstona Churchilla spojujeme nejvíce s obdobím II. světové války a s jeho úspěšným vedením obrany Velké Británie před Hitlerovým nebezpečím, s jeho známým projevem v americkém Fultonu, kterým burcoval svět před novým nebezpečím a s jeho neméně významným, více evropským projevem v Curychu. Ve všech těchto okamžicích předvedl neohroženost, nebojácnost, odvahu, rozhodnost. Předvedl i mimořádnou předvídavost a s velkou jasnozřivostí pochopil úkol své doby.

I teď jsme v Evropě, i v naší vlastní zemi, ve složité chvíli, i dnes bychom potřebovali Winstona Churchilla. Potřebovali bychom být stejně důslední jako on a vidět dopředu jako on. Churchill dopředu viděl. Viděl nebezpečí komunismu, volal k jednotě proti tomuto nebezpečí, volal k transatlantické spolupráci. To je něco, čemu – alespoň někteří z nás – velmi dobře rozumíme a právě proto klademe takový důraz na naše členství v NATO a na přetrvání NATO v dnešní podobě, bez jeho rozplynutí se ve strukturách typu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Churchill věděl, že transatlantické společenství nebylo o jednom konkrétním nepříteli, věděl, že bylo o společných idejích. Proto ve svém curyšském projevu tolik zdůrazňoval význam křesťanství a křesťanské etiky, proto tolik zdůrazňoval společné základy kultury, umění, filozofie a vědy na obou stranách Atlantiku.

Churchill volal i po evropské integraci, i když v poněkud jiné formě než v jaké je rozvíjena dnes, a zejména zdůrazňoval význam svobody a demokracie oproti všem ostatním cílům našeho snažení, které bohužel tak často dominují v dnešních evropských diskusích. Myslím, že právě my dovedeme význam svobody a demokracie ocenit, možná více než ti, kteří ji nikdy neztratili.

Za nezapomenutelnou považuji jeho známou větu (z curyšského projevu) „Is it the only lesson of history that mankind is unteachable?“). Věřím, že nikoli a věřím, že to platí a hlavně bude platit i pro naši zemi.

Václav Klaus, Praha – Žižkov, 17. listopadu 1999