Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky k vystoupení v…

Poznámky k vystoupení v Poslanecké sněmovně k Programovému prohlášení vlády

Projevy a vystoupení, 7. 8. 2002

Vyslechli jsme vystoupení předsedy vlády, které v plné nahotě předvedlo postoje a přístupy, před kterými jsme – nebo alespoň někteří z nás – dlouho varovali. Tato varování vyslyšena nebyla a proto jsme je slyšeli nejen v populismu volebních kampaní, ale – což je daleko vážnější – i dnes ve vládním prohlášení. Nevím, jestli je občané tehdy poslouchali dobře, ale dnes je úkolem tohoto slovutného shromáždění, aby je vyslechlo velmi pozorně a aby zvážilo svou podporu takto koncipovanému experimentu s českým státem, s jeho občany a vzhledem k dlouhodobosti účinků a důsledků navrhovaných přístupů i s potomky dnes žijících občanů. Každý, kdo pro tento program eventuálně zdvihne ruku, by měl vědět, že za něj ponese svou spoluvinu. Předem prohlašuji, že se toho ani já, ani poslanci za ODS, reprezentující zodpovědnou část českých voličů, účastnit nebudeme a že důvěru vládě – na základě tohoto vládního prohlášení – nedáme.

V poměrně dlouhém vládním prohlášení je sice obsaženo mnoho zdánlivě věcných a odborných  slov a tezí, ale jeho základní logika je velmi prostá. Je založena na schovávání se za vstup do Evropské Unie, který je interpretován jako čestná vstupenka do ráje (ve kterém se o nás někdo jiný postará), na masivním přerozdělování toho, co si lidé svou prací a svou zásluhou vydělají, na slibování všeho všem bez ohledu na to, kolik to stojí, na vyhýbání se nastolit a řešit skutečné problémy země, na víře v moudrost státu a politiků, kteří ho ztělesňují, na poručníkování svéprávných občanů a zejména na půjčování si z budoucnosti.

Brát si z budoucnosti nekrytý úvěr je pro naše socialisty jediný známý a osvědčený způsob jak krátkodobě, než se bude úvěr splácet, financovat současné fungování státu. Již dnes vidí snad všichni, že při těchto postojích nebudeme počítat dluhy naší země v miliardách, ale v biliónech, že – podle předběžných čísel vládního návrhu rozpočtu – za jediný rok 2003 vytvoří naši socialisté a jejich koalice dluh rovnající se státnímu dluhu, který jsme zdědili po celé komunistické éře (!), že za rok vlády premiéra Špidly bude mít naše země rozpočtový deficit celého Zemanova čtyřletého vládnutí (které bylo svazováno a brzděno Opoziční smlouvou a Tolerančním patentem a dnešní vláda už nebude omezována ničím). Za zmínku stojí i to, že každá pátá či šestá koruna, kterou chce stát vydávat, bude vypůjčená. K tomu snad není co dodávat, rozpočtová politika vlády je evidentně sebevražedná.

Vláda radikálně obrací vztah jedince a státu. Hned v úvodu připouští – cituji – „omezení vládní politiky, vyplývající ze svobodné individuální činnosti občanů“. To je děsivá formulace, ze které vyplývá, že je vláda omezována občany, nikoli opačně.

ODS bude – oproti těmto pokusům – bránit každý kousek svobody jedince oproti státu a spolu s tím prosperitu všech, protože program této vlády není programem svobody a prosperity. Je programem "trvale udržitelné chudoby", abych použil jednoho z nejčastěji používaných obratů tohoto textu, je programem pokračování a posilování u nás dlouhodobě pěstované závisti, nepřejícnosti, rovnostářství, invaze státu do soukromí jednotlivce, kontrol a  regulací všeho druhu. A to je něco, s čím se nikdy nemůžeme a nesmíme smířit.

Programové prohlášení vlády nepředstavuje program umírněné levostředové koalice, za jaký se chce vydávat, nýbrž vysoce dogmatický levicový dokument. Používané termíny – jako odcizená společnost, společnost spoluúčasti, optimální využívání lidských i materiálních zdrojů, rozšíření počtu nositelů inovací, humanizace společenských vztahů – jsou převzaty z evidentně marxistického slovníku.

Vláda se velmi sebevědomě tváří jako zástupce všech pozitivních demokratických a proevropských sil v zemi a opozici se snaží vykreslit ne jako legitimní alternativu ke svému programu, ale jako nepřijatelný extremismus na okraji politického spektra. Ani s tím se nikdy nesmíříme. Extremistické postoje předvádí sama vláda, a to zejména v oblasti sociální politiky.

Tzv. sociální stát, na který spoléhá a který nám chce vnutit, je nebezpečnou pastí. Navrhovaná sociální politika je výrazně demotivující a další změkčování pracovního práva a velmi extenzivní distribuce sociálních dávek povede k podvázání tvůrčích aktivit lidí, dá obrovskou moc byrokracii a zesílí korupci.

Nemenším rizikem jsou navrhované zásahy do rodiny a rodičovství. Na nepříznivý demografický vývoj, jehož trendová složka má své hluboké a aktuální politikou neovlivnitelné příčiny a jehož složka střednědobých výkyvů má příčiny právě v minulých necitlivých zásazích státu, reaguje vláda dalšími umělými zásahy téhož typu. Příspěvek na dítě, školský příspěvek, rodičovský příspěvek, fondové zabezpečení potřeb rodin a daňové výhody jsou jasnými projevy svévolného sociálního inženýrství. Pokud by tato politika krátkodobě dokonce zafungovala, přirozený vývoj věkové struktury by byl na celé generace opět nepříznivě vychýlen. Oprávnění státu vměšovat se rodinám do jejich rozhodnutí o tak intimních věcech je pro nás zcela nepřijatelné.

Dokument bohužel naznačuje i pokus o zásadní systémovou změnu. Vláda chce vést naši společnost od parlamentní demokracie ke korporativismu a k moci zájmových skupin, nekontrolovatelných širokou veřejností. Chce, cituji, „novou právní úpravu vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, mezi výrobci a spotřebiteli a mezi majiteli domů a nájemníky, zabezpečující jejich vyvážené řešení“. To je něco úplně jiného než svobodná lidská společnost, parlamentní demokracie a tržní ekonomika.

Podzimní volby budou první příležitostí jak zahájit tolik potřebnou změnu a jak alespoň částečně vyvážit hrozivě narušenou společenskou, politickou, sociální a ekonomickou rovnováhu, tak zřetelně avizovanou právě předloženým vládním prohlášením. Teď zbývá jen jediná možnost - hlasovat proti tomuto vládnímu prohlášení a proti vyslovení důvěry vládě.

Václav Klaus, vystoupení v PSP ČR, 7.8.2002