Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Naše pozice před Kodaní


Naše pozice před Kodaní

Články a eseje, 29. 11. 2002

Měl jsem neobvyklou příležitost prožít 3 dny ve Štrasburku v Evropském parlamentu, dva dny na konferenci o rozšíření Evropy v Benátkách a necelé 2 dny v Bruselu na zasedání Parlamentního výboru přidružení ČR-EU. To všechno od pondělí jednoho týdne do úterý týdne druhého.

Všude jsou spousty úředníků a překladatelů, všude platí Euro, všude vládne velmi neosobní evropské kamarádění se, všude jsou zapálení proevropané a jen občas zazní i realistický tón. Přesto mám pocit, že se jedná o určitý skleníkový svět, kde se reálný život neodehrává.

Věřím, že většina čtenářů tohoto deníku přijme následující postuláty – realismus, svoboda, prosperita – jako užitečnou strukturalizaci našeho evropského problému.

Žijme v reálném světě. Myšlenka evropské integrace a vstupu do EU nám byla v celém minulém desetiletí bohužel prodávána a některými mezi námi nekriticky propagována jako vstupenka do ráje, jako snadný způsob jak získat finanční (i jinou) pomoc, jako cesta jak dosáhnout reálnou konvergenci naší země se zeměmi západní Evropy. Nalijme si však čistého vína: dnešní debata v EU je jen a jedině o tom, jak zařídit, aby alespoň v prvních letech po vstupu Česká republika neplatila do rozpočtu EU více, než kolik z tohoto rozpočtu bude dostávat. Vždycky jsem sice říkal, že se nesmí stát, abychom do EU vstupovali kvůli penězům (leckteří naši údajní idealisté si při tom ale ťukali na čelo), ale že by to mělo dopadnout opačně, to jsem si nemyslel ani já. Vždy jsem zdůrazňoval, že reálné náklady vynaložené z naší strany budou po mnoho let vyšší než reálné efekty, které ze vstupu do EU budeme získávat, ale o finančních transferech (jako o jedné, menší složce celkových nákladů a výnosů) jsem si myslel opak. Tuto věc by naši občané měli znát.

Preferujme svobodu. Chtějme od EU zrušení hranic, bariér, předsudků, omezení – fyzických i psychologických. Hledejme nezbytné minimum společné právní, legislativní základny, která by garantovala nezneužívání tohoto integrovaného prostoru některými ze zúčastněných, ale nedopusťme obrácení gardu, nedopusťme maximalizaci harmonizace právního systému a navíc převahu regulace nad svobodou. V Evropském parlamentu však vidím jednoznačné tendence jít daleko za „bezbariérovou“ Evropu, vidím odmítání toho, že je EU konsensuálním politickým, proto nutně kompromisním projektem (klubem svého druhu) a trvám na tom, že se stává realizací aprioristické filozofické ideje jakéhosi vyššího řádu, která se neodehrává ve sféře kompromisu, ale „zjevené pravdy“. Kdo je pro ni, je v pořádku, kdo je proti ní, je s ním něco v nepořádku. To pro mne není – a jistě nejen pro mne – světem svobody.

Hledejme prosperitu, která ale není možná bez racionality ekonomického uspořádání. Ekonomové obvykle důrazně připomínají neekonomům, že každá věc něco stojí, že nic není zadarmo. Neekonomové to sice karikují jako hokynářské vidění světa, ale ono jde „pouze“ o vidění souvislostí. Není nic nehokynářského na abstrahování od nákladů věcí. Každý ekonomický parametr něco způsobuje, je-li na nevhodné úrovni, něco stojí, každý prvek legislativy něco blokuje či prodlužuje, každý odpovídá (nebo neodpovídá) ekonomické vyspělosti země. Představitelé EU se tváří, že parametry (libovolného typu, včetně legislativy), které povinně přebíráme, jsou bez nákladů, že nesnižují naši konkurenční schopnost, že jsou pro nás jednoznačným dobrem. Podobně to interpretují i někteří naši politikové a novináři. Tuto debatu bychom však u nás doma otevřít měli. Je přeci snad každému zřejmé, že některé parametry jsou „dobré“, zatímco jiné „špatné“ samy o sobě (tedy kdykoli a kdekoli) a že jiné vyhovují či nevyhovují jen někdy a někde. Zamlčovat tyto okolnosti nemůže být pro nikoho výhrou.

Buďme realisté, úzkostlivě chraňme těžce vydobytou svobodu, vytvářejme podmínky pro prosperitu. Jen a jedině o tom je náš vstup do EU a celý kodaňský summit.

Václav Klaus, Mladá Fronta Dnes, 29.11.2002

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu