Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky k projevu na…

Poznámky k projevu na konferenci „10 let poté“

Projevy a vystoupení, 18. 11. 1999

- všichni dnes hodnotí, přemítají, někteří na základě dat, jiní na základě pocitů, někteří férově, jiní méně, někteří na základě nespokojenosti se společností, jiní na základě nespokojenosti se sebou samým, někteří dosáhli svého, jiní nikoli;

- několik mých tezí jak o sféře politické, tak o sféře ekonomické;

- velmi rychle byla vytvořena otevřená, pluralistická, demokratická společnost, nechtělo to moc – stačilo zrušit určité zákazy, kdysi jsem to nazval pasivní transformační opatření, nebylo třeba nic vytvořit;

- mělo to několik důsledků:

1. všechno se dělo „demokraticky“ (alespoň u nás), nikdo to nedirigoval shora, nebyli žádní autokratičtí politikové;

2. šlo o evoluční proces, mixáž záměrů a spontánního vývoje, o věci zamýšlené, chtěné i nezamýšlené a nechtěné;

3. pozor na kritiku – odlišme kritiku projektu (a jeho realizace) od kritiky evolučního a nikým bezprostředně nekontrolovaného vývoje;

4. co mají dělat politikové

- neobhajuji hypotézu o nulové roli politiků;
- museli rehabilitovat úlohu politických stran (korelace mezi existencí stran a úspěchem transformace);
- museli bojovat s romantickými sny o tom, že

• při změně systému je možné vytvořit novou utopii;
• transformace má nulové náklady;

5. existence E-R gapu;

6. gradualismus vs. šoková terapie (řada rozhodnutí, křižovatek, bodů obratu, nikoli jedno rozhodnutí pro vždy);

7. lidská volba vs. vědecká znalost (human action vs. human design);

8. vztah demokracie a role nátlakových skupin;

9. vztah formálních a neformálních pravidel, aneb konstanty chování (návyky chování);

ekonomická část: jaké byly hlavní cíle?

1. transformace nikoli anarchie, chaos, bod nula a nový začátek. Zrovna tak nebylo cílem vyřešení zvnějšku (ať už ve verzi absolutní – východní Německo, nebo ve verzi měkčí – mimořádná role vnějších poradců, investorů, programu mezinárodních institucí, rozsáhlých půjček, atd.). Neboli transformace musela mít dominantní domácí participaci.

Proto:

- minimalizace ekonomické ztráty;
- zabránění rychlé inflaci či hyperinflaci;
- zabránění vnějšího zadlužení a hluboké nerovnováhy;
- udržení elementární sociální koheze;

2. Vyžadovalo to:

- deregulovat trhy, i když byly nedokonalé;
- privatizovat, i při nedostatku domácího kapitálu;
- vytvářet jisté „transformační polštáře“;
- nedopustit vznik „spirál“, kumulativních, degenerativních procesů;

3. Náklady a výnosy transformace v ekonomickém smyslu:

a) první fáze, N > V, ale E ~ R
- ekonomický pokles + jednorázová inflace;

b) druhá fáze N ~ V, ale E > R
- obnovení růstu + vznik vnější nerovnováhy;

c) třetí fáze, N > V, současně E » R
- nezvládnutí zastavení vnější nerovnováhy, hard landing;

d) vstupujeme do čtvrté fáze, oživení (neděláme-li další hrubé chyby), mírné vyrovnání E a R.

Závěr: česká zvláštnost, mimořádná politická stabilita 1990-1997, žádná střídání vlád a premiérů, snadnost nalezení „transformačního obětního beránka“.

Václav Klaus, Pražský hrad, 18. 11. 1999