Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Pár slov o mých některých…


Pár slov o mých některých prezidentských aktivitách

Články a eseje, 14. 5. 2003

Již dva měsíce dělám spoustu standardních prezidentských aktivit, z nichž část je tak či onak reportována médii. Na jejich nezájem si stěžovat nemohu, i když bych pár slov k činnosti či spíše nečinnosti např. ČTK i ČT říci uměl. Ale o to mi teď opravdu nejde. Trápím se spíše nad interpretací některých mých kroků a uvedu pár příkladů. 

Jednou jedinou větou jsem se zeptal na jazykové předpoklady nového, mnou jmenovaného ministra – hlavního úředníka státu v oboru zahraničního obchodu. I když – a o tom jsem přesvědčen – se mnou každý rozumný člověk určitě souhlasí v tom, že je pro tuto funkci schopnost suverénní komunikace alespoň v jednom světovém jazyce naprostou nezbytností, stalo se to záminkou pro mé okřikování. To považuji za velmi nefér. 

Když jsem se – i pod vlivem informací o tom, že bych byl jediným prezidentem státu přistupujícího k EU, který by to neudělal a pod vlivem dotazů novinářů, proč nejedu – rozhodl do Atén jet a podepsat tam za naši zemi přístupovou smlouvu k Evropské unii, velmi se nahněval náš pan ministr zahraničí a ve spřízněných médiích se mnou rozehrál nepříjemný, politiky a politiku v očích veřejnosti zbytečně deklasující souboj. Důvodem evidentně nebylo nic jiného, než mé rozhodnutí jet do Atén, ač právo podepsat tuto smlouvu nejenom mám, ale navíc by kdokoli jiný, kdo by tuto smlouvu podepisoval, musel mít moje výslovné zmocnění. Jak by to asi vypadalo, kdybych tam nejel? Mám pocit, že bych byl atakován daleko více, a navíc v podstatě oprávněně. 

V Aténách (i jinde) jsem hájil víceméně jen dvě jednoduché teze, které ostatně - bez jakékoli zásadní změny - hlásám celé desetiletí: první je ta, že vstup do EU je a musí být racionálním (analýze podléhajícím), nikoli neanalyzovatelným krokem a proto říkám, že jde o „sňatek z rozumu spíše než z lásky“, druhá je ta, že preferuji nelikvidaci evropských států a tudíž udržení primárně mezistátního charakteru EU před vytvořením evropského superstátu. Respektuji, že má na tyto věci někdo názor jiný, ale trvám na tom, že tento názor říkat smím, a to jak jako občan, tak i jako prezident. Je si někdo navíc jist tím, že ví, co si o tom myslí naši spoluobčané? Byla někdy o této věci vedena celonárodní diskuse? Byly o tom volby? Bylo o tom referendum?

 postojích k válce v Iráku jsem velmi důsledně zastával postoj české vlády a českého parlamentu a bránil jsem ho – i před některými méně zodpovědnými členy vlády či parlamentu - aby nezačal být nedemokraticky měněn k obrazu jinému a jiných. Jestli jsem k tomu něco přidával, pak to byly jen a jedině mé vlastní argumenty k obhajobě tohoto postoje, určitě ne argumenty k jeho posunu v tom či onom směru. Je toto populismus, jak psali někteří nebo antiamerikanismus, jak říkali někteří jiní? Nevím, ale já jsem to z žádných populistických nebo antiamerických důvodů nedělal. Za populismus považuji naopak některé naše dnešní hříčky v Iráku. I za antiamerikanismus považuji něco jiného. Určitě nikoli své, s drtivou většinou amerických postojů se ztotožňující postoje a názory.

Dlouhodobě mám velmi hezké osobní vztahy s prezidenty našich čtyř sousedních zemí (které se mými nedávnými návštěvami jen posílily) a myslím, že mám v těchto zemích i poměrně dobré postavení a autoritu. Proč se u nás někteří snaží tyto věci popřít a desinterpretovat? V zájmu koho a čeho vystupují? Proč to dělají? 

V Mnichově jsem nečekaně dostal otázku o amerických základnách v naší zemi. Odpověděl jsem doslova toto: „Po celou dobu, od roku 1989 až po dnešek, toto téma u nás nehrálo žádnou roli. Nikdo o něm veřejně nediskutoval. Nikoho v mém rodinném ani přátelském kruhu nenapadlo na toto téma mluvit. Toto téma je pro nás absolutně nové. Na základě naší historie jsme velmi citliví na příchod cizích vojenských jednotek na naše teritorium. Myslím si, že znovuumístění cizích vojenských jednotek by nebylo vítáno. A skutečně nerozumím tomu, jaký vojenský smysl by tyto základny měly mít.“ Je to další antiamerické stanovisko? Je to zásadní stanovisko země? Je to předurčení postojů parlamentu nebo vlády? Je to kritika USA? Opět si myslím, že by to chtělo trochu více přemýšlet.

Na schůzku do Lán jsem pozval nejvyšší ústavní činitele země (předsedu senátu, poslanecké sněmovny a vlády) a předsedy všech pěti politických stran, zastoupených v parlamentu. Šlo o vážné věci naší budoucnosti, šlo o konzultaci, šlo o možnost slyšet autentické, médii netransformované postoje této vrcholné politické sestavy naší země. Zhruba stejné schůzky se v minulých letech se stejnou sestavou (bez prezidenta republiky) odehrávaly na ministerstvu zahraničí. Vždy se jich – s panem Cyrilem Svobodou a tehdy s Hanou Marvanovou – zúčastňoval i pan Grebeníček. Přesto teď někteří diskutují jen a jedině o mém pozvání komunistů. Je to fér? Nebo to je evidentní schizofrénie některých komentátorů, kteří nechtějí přistoupit na některé prvky naší společenské reality?

Mohl bych takto pokračoval. Byl bych ale radši, kdyby to nebylo třeba.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 14.5.2003

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu