Hlavní strana » Rozhovory » Boj o Českou televizi -…

Boj o Českou televizi - rozhovor ČRo 1 - Radiožurnálu s Václavem Klausem

Rozhovory, 21. 12. 2000

K VĚCI

Pavla KVAPILOVÁ, moderátorka
--------------------
Předvánoční klid letos narušil boj o Českou televizi. Všechno odstartovala Rada České televize, která minulý týden odvolala Dušana Chmelíčka. Rada pak dokázala to, co nedokážou ani světové personální agentury - najít ve výběrovém řízení nového šéfa za jeden týden. Právě to vyvolalo ostré protesty a začala televizní revoluce. Zaměstnanci tohoto veřejnoprávního média vytvořili krizový štáb a žádají nového ředitele Jiřího Hodače, aby funkci odmítnul. Žádají také to, aby byl změněn zákon o České televizi. Právě ten vede ke stávajícímu stavu, kdy podle lidí z iniciativy Česká televize - Věc veřejná dění na Kavčích Horách výrazně ovlivňují politici a radní jsou tak jen loutkami v jejich rukou. Předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus ale má řešení - chtěl by televizi privatizovat. Dobré odpoledne, pane předsedo.

Václav KLAUS, předseda Poslanecké sněmovny a ODS
--------------------
Dobré odpoledne.

Otázka:

Proč by to podle vás bylo lepší?

Odpověď:

Tak, podívejte, já za prvé bych musel polemizovat s tím způsobem, jak jste uvedla celou tuto debatu. Používáme-li takové nadsázky jako boj o Českou televizi, televizní revoluce, krizový výbor zaměstnanců, apod....

Otázka:
To jsou všechno věci, které se objevují.

Odpověď:
Že se objevují, to ale...

Otázka:
Mluví tak o tom samotní propagonisté, proto je používá,.

Odpověď

Mluví ne tolik propagonisté, mluví o tom výrazná skupina militantních zaměstnanců České televize a různí lidé, kteří jsou různou formou napojeni na finance České televize. Oni zkoušejí nátlakovým způsobem něčeho docílit, to znamená, v naší zemi je celá řada jiných ještě lidí, kteří o tom mluví také jiným způsobem, takže by bylo dobré...

Otázka:
Ale vy mi teď odpovídáte na něco jiného. Můžete prosím se vrátit k té otázce, proč by bylo podle vás dobré televizi privatizovat? O tom jsme chtěli hlavně mluvit s námi.

Odpověď:
Tak například, paní redaktorko, proto, aby už vy sama jste nikdy nemohla říci slovo televizní revoluce a boj o Českou televizi, protože to je věc, která je zbytečná. Já myslím, že my to nepotřebujeme. Není sebemenší důvod, aby někdo o televizi bojoval. Já bych byl velmi rád, kdyby byl jasný vlastník, komu ta televize patří a on konec konců si mohl zvolit, nebo nezvolit, ředitele k obrazu svému. A proto to při takové podivnosti, jako je veřejnoprávní instituce a nad ní nějaká podivná rada, ve vzduchoprázdnu se vznášející, tak tyto slova možná vůbec mohou vznikat, mohou se objevovat. Já bych byl velmi rád, kdyby tomu tak už v budoucnu nebylo. Já také musím velmi protestovat, že politici ovlivňují tyto věci. Já říkám zodpovědně po X-té, a někdo to chce a nechce slyšet, že jsem se o odvolání bývalého generálního ředitele dozvěděl ze zprávy České tiskové kanceláře, stejně tak jsem se dozvěděl pípnutím na mobilním telefonu, na SMS s ČTK o tom, že byl zvolen nový, čili politici to neovlivňují.

Otázka:
K tomu se ještě dostaneme určitě. Já bych pokračovala v tom, co jsme začali, v té privatizaci. Vy jste mluvil o tom, že byste byl rád, aby byl jasný vlastník, majitel, který by si zvolil, jak jste říkal, třeba svého ředitele, který by prosazoval tam svoje vlastní zájmy. Nemyslíte ale, že to tak trochu nejde, protože tohle je samozřejmě věc známa z ekonomické praxe, z businessu, kdy vlastník firmy prosazuje své zájmy, ale samozřejmě jeho hlavní cíl je co nejvíce vydělat. Vydělat co nejvíce peněz, a to se každopádně může rozcházet s tím, co by mělo dělat veřejnoprávní médium, protože ne vždycky to jsou věci komerčně zajímavé. To nejde moc dohromady podle mě.

Odpověď:
Paní redaktorko, já s vámi nemůžu souhlasit. Náhodou ten businessman, který peče ty rohlíky každý den, ten pekař, ten to dělá také samozřejmě, aby neprodělal, aby do toho nedodával peníze ze svých úspor, nebo ze svého dědictví po babičce. Ten také potřebuje vydělat, ale on peče ty rohlíky tím nejlepším možným způsobem, aby to lidi uspokojilo a já bych si velmi přál, aby Český rozhlas například a Česká televize také pekly dobře.

Otázka:
Nevím, jestli všichni vlastníci dělají to, že ten svůj produkt snaží se mít co nejlepší. Myslím, že ten prvotní cíl skutečně, když se podíváme na ekonomickou teorii, tak je maximalizace zisku.

Odpověď:

To samozřejmě, ale maximalizace zisku určitým prostřednictvím a určitou cestou. Když budou péci špatně ty rohlíky, tak si budete kupovat rohlíky v jiné pekárně a na jiné straně ulice. Takže nedávejme do toho...

Otázka:
Pokud vím, tak třeba sám pan Železný říká, že vlastně kdyby bylo po jeho, tak by zprávy vůbec na Nově nemusely být, protože novináři stojí moc peněz, a to zpravodajství v podstatě jim snižuje zisk.

Odpověď:
O tom já nediskutuji a nijak tady nemám důvod, abych tady obhajoval pana Železného, ten se jistě může, chce-li, obhajovat sám, ale já si opravdu myslím, že to, co se dneska tady děje jenom podtrhává tu absurdnost té situace, protože já si myslím, že řada těch, ten tzv. krizový výbor zaměstnanců, si trošku opravdu popletl dobu a má pocit, že jsme v revoluci a zkouší nás znovu do revoluční doby vrátit. Podívejte, já...

Otázka:
Pan předsedo, nezlobte se, ale vysvětlete mi, pořád ještě jste mi nevysvětlil, jak byste si představoval tu privatizaci. Komu by se to mělo prodat? To by musela být určitá silná finanční skupina. Těch u nás tolik není. Není to proto, že by vlastně asi vy politici jste se snáze dohodli s nějakým takovým vlastníkem, že byste mohli lehce udělat nějakou dohodu a ne složitě to dělat přes radu.

Odpověď:
Já přeruším rozhovor jednostranně s vámi, že vy bojujete...

Otázka:

Ale vy neodpovídáte.

Odpověď:
Ještě řekněte jedno slovo a já položím ten mikrofon, protože buď jednáte vážným, normálním způsobem před vašimi posluchači s někým, kdo je politikem v této zemi, anebo vnucujete svůj zaslepený levičácký, téměř bolševický názor. Já ho prostě přijmout nemohu a tohle slovo bolševický názor je namístě, abych vám tady v tuto chvíli řekl.

Odpověď:

To není bolševický názor. Pane předsedo, nezlobte se, ale veřejnoprávní médium skutečně musí vysílat určité věci, musí vysílat určitou formou zpravodajství a to, o čem vy mluvíte - ta privatizace by podle mého názoru, já bych jenom chtěla, abyste vysvětlil, jak by to šlo jinak, vedla k tomu, že by to nebylo nezávislé zpravodajství.

Odpověď:
Podívejte, já si myslím, že ve světě existují kdejaké noviny, kdejaké rozhlasové stanice, kdejaké televize, které se slůvkem neuchopitelným, nekontrolovatelným, slůvkem veřejnoprávní, nemají nic společného. Já neznám žádné veřejnoprávní noviny v České republice, a jestli vy byste teď osočila všechny své kolegy, všechny novináře, všechny redaktory, všechny šéfredaktory, všechny majitele novin, že dávají nezodpovědné zpravodajství ve všech novinách, to bych velmi rád slyšel, co by vám říkali na...

Otázka:
Ne, já nechci osočovat ostatní...

Odpověď:
Syndikátu novinářů. Pozor, vy jste řekla, že musí být pro správnost zpravodajství veřejnoprávní instituce. Já si myslím, že nic takového z definice neplyne a není to nezbytně nutné. Úplně jinou věcí je, nakolik unese soukromé rádio velký symfonický orchestr, nakolik on bude hrát opery a takovéhle různé vzdělávací projekty. Tam je úvaha veřejnoprávní, chce-li stát, aby něco takového dělal, tak tam je úvaha docela, docela jasná a o tom bychom mohli diskutovat.

Otázka:
Pane předsedo, vy jste řekl, že neznáte žádné třeba veřejnoprávní noviny. Já zase můžu namítnout, že neznám jedinou televizi tady v okolí, v Evropě, která by byla privatizovaná.

Odpověď:
Já znám tedy, vážená slečno nebo paní, to prosím vás si vezměte, země, snad s výjimkou Rakouska, všechny kolem nás a podívejte se, jaký je podíl veřejnoprávních televizí v dnešní Evropě, o Americe vůbec ani nemluvě. Mluvíme-li zrovna náhodou o Americe, tak tam by nikoho přeci ani ve snu nenapadlo mít veřejnoprávní televizi.

Otázka:
Amerika je jiný případ, já jsem mluvila o Evropě, a tady ve Francii, v Británii, v Německu jsou rady, které kontrolují přeci média veřejnoprávní.

Odpověď:
Vy nediktujete mé názory, jestli já mluvím o Americe, nebo o něčem. Nezlobte se, připusťte, že mám právo mluvit normálním způsobem v tomto vašem veřejnoprávním médiu. Já jsem náhodou občany této země zvolen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny veřejnoprávně tedy, takže pozor, já jsem se do toho nevnutil, do této funkce. Dejme si na tato slova pozor.

Otázka:
Ne, to respektuji samozřejmě, ale já jsem mluvila o Evropě a vy jste začal argumentovat Spojenými státy. To jenom, necháme toho, já si myslím, že o to teď tady nejde. Pane předsedo, jenom ještě se vás zeptám na další věc ohledně pana Hodače, který byl tedy zvolen teď novým ředitelem České televize. Objevovaly se takové spekulace, že vlastně on měl být mluvčím ODS, už se o tom několikrát mluvilo i v našem vysílání. Můžete vysvětlit, jak to vůbec bylo, jestli je to člověk blízký ODS?

Odpověď:

Prosím vás, kdybyste náhodou sledovala veřejnoprávní média, což je Česká tisková kancelář, tak jsem tři dny po sobě vydal já prohlášení, že je to naprostý nesmysl, že pan Hodač ani vteřinu, říkám teď ani vteřinu, mohl bych říci minutu, ale já říkám ani vteřinu, nebyl uvažován, že by se stal mluvčím Občanské demokratické strany. Je to člověk, který žil, pokud vím, kdysi v Anglii, byl v BBC a prostě s námi je jeho kontakt nulový. Já bych moc prosil, aby spravedlivé veřejnoprávní rádio Český rozhlas toto opakovalo vašim posluchačům.

Otázka:
Dáváme vám příležitost.

Odpověď:
Od rána do večera, nulový, zodpovědně říkám, že ani vteřinu nebyl uvažován, že by do této funkce nastoupil a netuším, jestli jeho někdy napadlo, že to udělal. To samozřejmě do jeho duše nevidím, ale já vám říkám za nás, že nás to nikdy v životě nenapadlo.

Otázka:
Pane předsedo, děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Odpověď:
Na shledanou.

21.12.2000 ČRo 1 - Radiožurnál - 16:00 Odpolední blok hod.