Hlavní strana » Rozhovory » PŘEDSEDA SNĚMOVNY A ODS…

PŘEDSEDA SNĚMOVNY A ODS VÁCLAV KLAUS: Pilip by měl poslancům vysvětlit svou verzi cesty na Kubu

Rozhovory, 9. 2. 2001

Jak se dnes, po obědě s Petrem Pithartem, díváte na užitečnost jeho kubánské mise?

I když jsme o tom podrobně nehovořili, myslím, že není potřeba dnes podrobně rozpitvávat, kolika procenty kdo zabodoval. Nemám sebemenší zájem se do spekulací tohoto typu pouštět. Zodpovědně prohlašuji, že o tomto na obědě nepadlo ani slovo.

Nenapadlo vás někdy ani na chvilku, že byste se mohl v případě věznění Pilipa a Bubeníka nějak angažovat?

Myslím, že by to možné bylo. Ale tím, že jsem náhodou byl pět dní v USA a organizační výbor rozhodl vyslat delegaci poslanců, tak by taková aktivita šla asi mimo. Nevidím to jako zásadní spor. Kdybych byl v té době v republice, možná se delegace skládala jinak, ale nepovažuji to za dominantní.

Budete nyní jako šéf Sněmovny žádat po Pilipovi vysvětlení účelu jeho cesty?

Zdá se mi nemožné, aby se něco takového nestalo. Ale v mediálním klimatu, který u nás převládá, si nejsem jist, zda mohu vydělávat na tom, že to budu já, kdo tuto kartu zahraje. Považoval bych za naprosto logické, aby poslanec Pilip vystoupil se svou verzí situace buď ve Sněmovně, nebo v příslušném sněmovním orgánu. Ale opakuji, že v žádném případě to nebudu já, kdo to bude navrhovat.

Před dvěma dny jste se omluvil Pithartovi za svůj výrok o jeho cestě, dá se to vnímat jako obrat české politiky ke slušnosti?

Moc bych si přál, aby se politici, například i vůči mně, chovali způsobem úplně jiným, než se chovají. Proto nepřijímám myšlenku, že by tímto došlo k nějakému průlomu, že by mým gestem nastalo období slušnosti.

Nicméně vaše gesto, stejně jako Pithartova mise, může být svým způsobem začátkem prezidentské kampaně, byť o tom nechcete hovořit. Je to tak?

Vím, že nás média nepřetržitě vmanévrovávají do této věci, do tohoto sporu. Nemohou s tím ale tak bezprostředně souhlasit. My jsme se ve čtvrtek kvůli tomu nesešli. Chtěli bychom překlenout období jistého nemluvení politiků mezi sebou a doufám, že se nám to podařilo. Opakuji, že nemáme prezidentský systém, přímou volbu prezidenta, hlavu státu volí politické strany. Proto jakákoli prezidentská kampaň je protimluv a prázdné slovo, jehož naplnění si dost dobře neumím představit. Pokud by byla přímá volba prezidenta, kterou ovšem - a prosím, aby to jasně zaznělo - nežádám, pak by měla smysl slova prezidentská kampaň. Ale v opačném případě je naprosto evidentní, že rozhodující jsou kampaně do parlamentních voleb, což znamená jaro a podzim 2002. To jsou rozhodující kroky k tomu, kdo eventuálně v lednu 2003 bude novým českým prezidentem.

Přesto ale chování politiků občané vnímají, byť prezidenta sami nevolí, a mohou jeho volbu tudíž ovlivňovat nepřímo.

Určitě. V tomto smyslu máte pravdu. Ale je to velmi nepřímé působení.

Umíte si představit, že by Sněmovna a Senát zvolily prezidenta, který je pro veřejnost zcela nepřijatelný?

Dovedu si to velmi živě představit. Sněmovna a Senát již udělaly spoustu věcí, které nebyly v souladu s dominantním, populárním postojem veřejnosti. Ale to je, v systému zastupitelské demokracie, podle mého, úkolem zákonodárců. Protože nejsou jen součtem nálad veřejnosti, nýbrž mají i jistou roli tyto nálady spoluvytvářet.

Takže odmítáte, že by vaše gesto bylo znamením změny stylu a tím pádem i snahou o pozitivní vnímání vaší osoby jako případného prezidenta?

Stále mě tlačíte do něčeho, co není podle mého názoru relevantní. Diskutovat o tom je možné po volbách v roce 2002.

Hodláte se tedy o prezidentský úřad po těchto volbách ucházet, nebo ne?

S předsedou Pithartem jsme se domluvili na jedné věci: politik je politikem, a proto se má chovat jako politik. Nemá hrát falešné divadélko, že žádné politické ambice nemá. Nemá říkat, že být v politice je strašná otrava, nemá říkat, že ho funkce prezidentská, premiérská, parlamentní uráží, ponižuje, zatěžuje, nebaví, znemožňuje mu dělat jiné aktivity, které by strašně rád provozoval. To je falešné, jsou to gesta. A myslím, že každý rozumný člověk skrz tato gesta vidí přesný opak. Shodli jsme se s panem předsedou Pithartem, že toto není metoda, kterou my volíme. Jsme-li v politice, pak to platí, neodcházíme z ní a také nebudeme dva tři roky před tím říkat, že odejdeme. Pokud se k tomu člověk rozhodne, má to učinit rychle, rezolutně, nekompromisně a ne hrát divadélko s veřejností.

Před pár dny jste ve Sněmovně v souvislosti s vězněním Pilipa a Bubeníka prohlásil, že by se více mělo diskutovat o soukromých cestách poslanců. Myslíte, že pro tuto myšlenku najdete podporu?

Nevím, nemám jistotu. Ve čtvrtek jsem prožil další kolo schvalování zahraničních cest poslanců v organizačním výboru. Vidím přitom, jak každý z poslanců i senátorů má pocit, že je samostatnou entitou, ústavním činitelem s obrovskými právy a považuje za velmi složité, aby mu bylo sáhnuto na jeho právo cestování. Takže nemám jistotu, že můj názor - poněkud ostřejší sledování těchto cest - má šanci na souhlas většiny.

V případě souhlasu byste ale musel i vy sám diskutovat o mnohých vašich zahraničních cestách, kam nejezdíte jako šéf Sněmovny, ale jako přednášející Václav Klaus.

Mé cesty jsou podrobovány diskusi dnes a denně. Když před třemi týdny byl - shodou okolností v mé nepřítomnosti - předložen do organizačního výboru návrh na mou cestu do Davosu na Světové fórum, kde se setkávám s elitou světových politiků, nebyl schválen. Výbor tuto mou cestu schválil až o týden později. Neboli mé cesty takovou diskusí procházejí. Možná, že to bude pro někoho překvapení.

Naďa Adamičková, Marie Königová, titulní strana deníku Právo, 9.2.2001