Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Manifest srdce a rozumu

Manifest srdce a rozumu

Projevy a vystoupení, 15. 10. 2000

Milí přátelé!

Obracím se na Vás ve chvíli, kdy opět stojíme před důležitou volbou. Je to chvíle, kdy – abych parafrázoval naše volební heslo – nestačí vzít rozum do hrsti, ale kdy je třeba zeptat se i svého srdce.

Občan naší země je již příliš dlouhou dobu vystavován jednostranným pohledům médií, poněkud zvláštním výsledkům průzkumů veřejného mínění (vytvářených často na průhlednou objednávku) a velmi zavádějícím názorům populistických politiků. I díky tomu si často nevěří a začíná ztrácet naději, že se všechno brzy v dobré obrátí.

S tím se ODS nechce a nemůže smířit. Bohužel je jen málo těch, kteří jsou – stejně jako my a spolu s námi – ochotni, připraveni a konec konců i kvalifikováni převládající negativistické schéma výkladu naší doby a jejich problémů narušit. A ještě méně je těch, kteří jsou schopni a odhodláni za skutečné zájmy svých spoluobčanů bojovat a nastavit za ně svou vlastní kůži. My Vám to nabízíme.

V naší zemi bylo vždy dost těch, kteří se chovají jako vyvolení, jako povolaní, jako neomylní. Kteří se prezentují jako nám ostatním nadřazení vizionáři, kteří vědí, jak má dnes, zítra či v příštích desetiletích a staletích fungovat svět. Jsou to lidé, jejichž nejsladší odměnou je to, když jim někdo ve světě zatleská. Jsou to lidé, kteří se tváří, že vědí, co bychom měli dělat, jak bychom měli žít, co bychom měli jíst, jak bychom se měli chovat, co je pro nás dobré a co špatné. Určit, předepsat, omezit, přikázat, dirigovat – to jsou slova, která používají.

Na otevřené politické scéně je najdeme obvykle nalevo. Jsou to nejen naši dobře známí socialisté a komunisté. Jsou to i naši levicoví liberálové a v neposlední řadě i naši křesťanští socialisté. Někteří z nich ale mají raději zátiší a příšeří, tedy neotevřenou politickou scénu. Odtud pronášejí své teorie, plné ušlechtile znějících slov a frází. Spojují se se spřátelenými médii, s malými, ale o to ambicióznějšími politickými stranami a uskupeními, ale na skutečný politický střet, prověřený zápasem ve volbách, si netroufají. Jejich záměrem je získat politickou a výkonnou moc pomocí prostředků, které ve svém konečném důsledku vedou k oslabení svobody jednotlivce i celého národa. Smutné je to, že na jejich líbivá slova část naší veřejnosti slyší. Přicházejí s řadou příslibů, které nabízejí zdarma a s obecnými, nikdy a nikým nezpochybňovanými pravdami. Ty se však nedají zavést tím, že je budeme stále znovu opakovat (a sami se podle nich často neřídit). Tito lidé to vědí a proto mluví, ale nepracují. My ano.

Rozumný a zodpovědný člověk ví, že v lidském životě není nic zadarmo a jen tak. Že bez úsilí, bez námahy, bez rizik, bez vědomé formulace vlastních zájmů a bez střetávání se při jejich prosazování nelze získat nic. Nejméně pak právě ty či ony slibované jistoty a nezávazně proklamované obecné pravdy. Je to stejně tak samozřejmé jako osvědčená životní zkušenost většiny z nás, která nám říká, že největší jistotu má člověk sám v sobě, ve své rodině, ve svých přátelích, v lidských seskupeních, která si dobrovolně vybírá – a především v nejbezpečnějším kompasu, který má stále při sobě: ve zdravém lidském úsudku. Složité dějiny našeho národa nás naučily na zdravý rozum spoléhat a důvěřovat mu. Mnozí se mu posmívají, zesměšňují ho, spílají mu, ale to je také všechno, co proti němu mohou dělat. Rozum převážné většiny našich lidí je svéhlavý. A právě tomuto našemu zdravému rozumu vděčíme za to, že jsme jako národ dnes ještě zde.

Máme své zvyky, tradice, způsob života, kulturní projevy. Ty nám odpovídají a ty nám vyhovují. Chceme žít co nejlépe. Chceme žít podle měřítek, která jsou našimi měřítky. Chceme žít podle hodnot, které jsou našimi hodnotami. Chceme si svou zemi řídit sami a o těch, na které přenášíme odpovědnost za správu věcí veřejných, chceme rozhodovat svobodně, svými hlasy ve volbách. A protože jsme před dalšími důležitými volbami, opět přichází ta pravá chvíle, abychom zájmy, které nám náš rozum předkládá, hájili a obhajovali. A abychom je uhájili a obhájili. Ne slovy, ale prací.

Klademe si spolu s Vámi velmi prosté otázky. Ptáme se, proč máme zadlužovat budoucnost našich dětí a vnuků, když víme, že to není nezbytné? Ptáme se, proč musíme z každé námi vydělané koruny dávat téměř polovinu státu, aby se nám vracela zpět v podobě služeb, které bychom si sami uměli vybrat jinak, lépe a levněji? Ptáme se, proč máme platit neslýchaně drahý benzín, který je na úrovni cen v zahraničí, když jsou naše příjmy zřetelně menší než jejich příjmy? Ptáme se, proč mají být důchodci vděční státu za své důchody, když jim je ve skutečnosti – jen prostřednictvím státu – platí jejich děti a vnukové? Ptáme se, proč nám někdo určuje jaký má být směr rozvoje našeho regionu, kraje, obce, když jsme přesvědčeni, že v místě, kde žijeme, chceme být pány svých osudů? Nechceme čekat, kolik nám „moudrá vláda“ přidělí peněz na zvelebování našich obcí a měst (a to z peněz, které svou prací sami vytváříme).

Takových otázek je mnoho. Některé jsou nám všem společné, některé se liší místo od místa, region od regionu. Mají svou konkrétní náplň, konkrétní podobu, konkrétní obsah. Tyto otázky jsou zde a my máme znovu příležitost svobodně rozhodnout komu dáme důvěru, aby naše otázky řešil a aby naše konkrétní zájmy tam, kde jsme doma, hájil. Za pár dní v těchto volbách. Ve volbách do krajských zastupitelstev. Ve volbách do Senátu.

Jde o závažné rozhodnutí, které v mnohém zasáhne naše životy. Je to chvíle, kdy se musíme zeptat i svého srdce. Hledat vědomí odpovědnosti za naše životy a za budoucnost našich dětí a vnuků, kterým chceme zemi předat svobodnou a plnou příležitostí pro život, který si oni sami vyberou – to je úkol pro naše srdce. Zajistit každému z nás možnost jednat podle vlastního rozumu – i to je úkol pro naše srdce.

V naší svobodné zemi je právem každého, aby se rozhodl podle svého. Aby se rozhodl podle svých zájmů, podle svých potřeb, podle své důvěry v politickou sílu, která je mu nejbližší. V zásadě je ale toto rozhodování poměrně jednoduché, neboť se zužuje na dvě alternativy:

-          uvěřit vznešeným slibům, které na nás v těchto chvílích – zabalené do vznešených frází – padají ze všech stran;

-          spolehnout se na vlastní zdravý úsudek a na svou hlavu.

Jsem přesvědčen, že jen s druhou alternativou můžeme jít – s odvážným srdcem, pevně a beze strachu – za svým cílem, za svobodným životem v prosperujícím regionu, v kraji, v naší vlasti.

Pro Vaše rozhodování, koho volit, připomínám, čím ODS je a čím není:
ODS není stranou populistů a laciných slibů. Není stranou, která se schovává za bezobsažné věty o vznešeném politickém stylu a o vizích pro třetí tisíciletí. Není stranou elitářů, mentorujících zbytek společnosti. Není stranou, která chce každý vzniklý problém řešit spletí nových zákonů a státního dirigismu. Není stranou, slepenou pro nejbližší volby, není stranou pro jedno použití. Není stranou, podléhající módním vlnám a líbivým, rádoby novým tématům. Není stranou arogantní a nebojuje o moc pro moc. Není stranou lidí, jednou nohou vězících ve starém režimu. Není stranou tlachalů, kteří mají daleko k činům.

ODS je stranou aktivních lidí, kteří jsou ve svém nejbližším okolí známí jako výrazné a činorodé osobnosti. Je stranou optimistickou. Je stranou zdravě netrpělivou, ale dlouhodobě uvažující. Je stranou, která věří ve schopnost lidí být tvůrci svých životů. Je stranou, která si váží jedinečnosti každého člověka. Je stranou, která veřejnost nevidí jako „široké masy“ či jako jakýsi dav „obyčejných lidí“. Je stranou, která ví, že svoboda něco stojí, ale svobody se nebojí. Je stranou, která lidem věří a která necítí potřebu vnucovat jim „dobro“ proti jejich vůli. Je stranou do nepohody. Je stranou, která se umí zvednout i po tvrdých úderech a která se nepitvá ve vlastních bolístkách. Je stranou, která si cení moudrosti těch velikánů světové historie, kteří odhalili falešnost kolektivistických utopií. Je stranou, která na jejich myšlenky soustavně a cílevědomě navazuje. Je stranou každodenní poctivé a tvrdé práce na společné věci.

Milí přátelé,
apeluji na Váš zdravý rozum a na Vaše srdce na pravém místě. V krajích i Senátu budeme hájit zájmy nás všech, kteří dáváme přednost rozumu a odpovědnosti. Jsme strana zdravého rozumu českých lidí.

Stojíme před důležitou volbou. Především rozum nám musí dát odpověď, jak se rozhodnout.

Pak volme srdcem!

Václav Klaus, předseda Občanské demokratické strany, Plzeň, 15.10.2000