Hlavní strana » Dokumenty » Předmluva Václava Klause ke…

Předmluva Václava Klause ke knize Lukáše Petříka „Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana“

Dokumenty, 14. 11. 2008

Odkaz idejí Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana je i po pádu reálného socialismu stále aktuální. Nemalá část veřejnosti i politiků u nás i v zahraničí se ze selhání komunismu a socialismu nepoučila a stále věří v to, že je správné jednotlivce řídit byrokratickými nařízeními shora a že je možné rozmanitým národům nadekretovat jednu vládu a jedna unifikující pravidla. I proto jsem rád, že vychází nová kniha historika a politologa Lukáše Petříka, která připomíná dílo obou velkých státníků dvacátého století.

Již téměř tři desetiletí uplynuly od doby, kdy se britská premiérka Margaret Thatcherová a americký prezident Ronald Reagan ujali svých úřadů a započali tím období takzvané konzervativní revoluce. 

Oba anglosaské politiky spojovalo to, že se sebevědomě postavili na obranu tradičních hodnot západní civilizace, jako jsou svoboda jednotlivce, vlastenectví, volné tržní hospodářství  a křesťanská etika, ačkoliv tehdejší politické a společenské trendy zcela  jednoznačně směřovaly k postmoderní relativizaci těchto hodnot prostřednictvím idejí nové levice a socialismu. A oba dokázali o těchto idejích opakovaně přesvědčit veřejnost ve svých zemích.

„Ronald Reagan vyhrál studenou válku, aniž by vypálil jediný výstřel,“ prohlásila o něm jednou Margaret Thatcherová. Reagan obnovil americkou ekonomiku rozvrácenou keynesiánskými experimenty a probudil v obyčejných Američanech znovu víru v americký sen a hrdost na svou zemi.

Thatcherová byla Reaganovou věrnou spojenkyní ve studené válce proti komunismu a můžeme jí být stejně jako Reaganovi vděčni za to, že uspíšila zhroucení komunistického bloku. V ekonomice musela Británie na rozdíl od USA zvládnout dědictví znárodňování a enormní moci odborů. Thatcherové se podobně jako Reaganovi nakonec podařilo zreformovat hospodářství a obnovit v Britech pocit tradičního vlastenectví. 

Nemohla se smířit ani s procesem unifikace Evropy. Evropa pro ni vždy byla společenstvím svobodných a suverénních států, spojených volným obchodem a zájmem o dobrovolnou, aktivní spolupráci. Na evropském kontinentu se však v osmdesátých letech prosadila myšlenka vytvořit z Evropy jakýsi „superstát“ či federaci. Byrokratizace evropských struktur, bujení „eurokracie“ i opouštění principů volného obchodu ji odrazovalo a odmítala se smířit s tím, že by Evropa měla být institucionalizovanou strukturou, která bude neustále modifikována podle nějakého abstraktního intelektuálního konceptu.

Na počátku devadesátých let jsem zakládal Občanskou demokratickou stranu i podle vzoru britských konzervativců a amerických republikánů. Politická filozofie těchto pravicových stran v sobě spojuje víru ve svobodu jednotlivce a ve volný trh s prosazováním národních zájmů a s odporem proti vnucování nadnárodní vlády. 

Poslední dobou jsou naneštěstí pravicové strany v Evropě mnohde skoro k nerozeznání od sociálních demokratů a někteří američtí republikáni začínají bohužel rovněž podléhat módním levicovým ideologiím, jako je například téměř náboženská víra v globální oteplování. I proto je dobré stále připomínat myšlenky obou těchto velikánů 20. století. Jejich aktuálnost minulým stoletím neskončila.

Václav Klaus

Vydalo: Centrum pro studium demokracie a kultury
Ediční řada: Politika a společnost
Formát: brožovaná vazba, 268 stran
ISBN: 978-80-7325-167-3
Rok vydání: 2008