Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev předsedy Poslanecké…

Projev předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause na VI. Sněmu Svazu měst a obcí ČR

Projevy a vystoupení, 29. 4. 1999

Vážení představitelé našeho komunálního života,

děkuji za pozvání na toto Vaše významné setkání. Mám zkušenost, že se při setkáních tohoto typu diskuse většinou soustřeďuje na problém přerozdělování peněz a pravomocí mezi centrem a regiony a na problém míry finanční soběstačnosti obcí. Tato témata považuji za důležité i já. Vhodnou konstrukcí těchto proporcí lze stimulovat nebo naopak brzdit rozvoj obcí a regionů. V případě, že zvolené parametry způsobují odchýlení hospodaření v obcích od celkového tepu ekonomiky (použiji-li oblíbený obrat: pokud obce nedýchají společně s celou ekonomikou), pak dochází buď k omezení prostoru pro komunální politiku, nebo naopak k projevům obecního socialismu, k žití nad poměry a k neefektivnímu používání velmi vzácných prostředků daňových poplatníků.

Dnes se soustředím na okruh jiný. Jsem přesvědčen, že aktuální vývoj národního hospodářství před nás staví jiné priority a že i Vám, představitelům měst a obcí, v této chvíli leží více na srdci celkový stav naší ekonomiky než debata o parametrech přerozdělování. Není-li co přerozdělovat, stává se prioritním tématem tvorba zdrojů.

Současný propad naší ekonomiky nedává pro nejbližší budoucnost příliš příznivé vyhlídky. Již téměř dva roky se naše hospodářství potýká s vážnými problémy a problémy se prohlubují, aniž by docházelo k jejich překonávání.

Před dvěma-třemi lety byla hlavním problémem ekonomiky vnější nerovnováha, která byla doprovodným jevem nadměrně vysokého hospodářského růstu. To nebyl a není žádný unikátní český problém a dříve či později postihl nebo postihuje většinu transformujících se ekonomik. Příčinou naší dnešní krize je bohužel ten fakt, že se pokus o korekci vnější nerovnováhy v České republice – na rozdíl od např. Maďarska – nezdařil a že hospodářství v loňském roce upadlo do uměle vyvolané recese, která, jak se ukazuje, bude značně dlouhá.

Vedle makroekonomických dat, jako je pokles hrubého domácího produktu, pád průmyslové výroby a stavebnictví, pokles spotřebitelské poptávky a investic, má krize velmi konkrétní projevy, s nimiž se Vy, jako představitelé obecních samospráv, denně potýkáte – patří mezi ně rychlý růst nezaměstnanosti, krachy podniků, kritická situace nemalého počtu podnikatelů ve Vašich městech a obcích.

Řada účastníků dnešních diskusí a sporů v naší zemi vidí hlavní či dokonce jedinou příčinu ekonomických problémů ve špatných zákonech a ve špatném fungování takových institucí, jako je soudnictví, kapitálový trh, apod. V mnoha ohledech mají pravdu. Budovat tržní ekonomiku jsme – před necelými deseti lety – začali od nuly a nikde neexistoval žádný návod, ani žádná jednoduchá metoda jak rychle vytvořit dokonale fungující instituce s kompetentními a kvalifikovanými odborníky v oblastech, o nichž u nás před několika lety neměl nikdo ani tušení. Neexistovaly žádné snadné cesty, jak vytvořit dokonalou legislativu, která by předvídala všechny bouřlivé změny v životě naší společnosti a fungování ekonomiky. Samospasitelná, rychlá a zázračná řešení nebyla a nečekám je ani teď. Zkušenost východního Německa, kterému historie umožnila luxus převzít hotovou legislativu a instituce jedné z nejvyspělejších zemí světa, ukazuje, že ani tyto výjimečné podmínky nezabránily vzniku závažných ekonomických problémů, které pokračují do dnešního dne. Úsilí o zlepšování zákonů a práce jednotlivých institucí je proto trvalým úkolem pro všechny vlády a nikdy nebude chvíle, kdy bychom mohli být spokojeni.

Hlavní příčinu dnešních problémů vidím v tom, že hospodářská politika, především v loňském roce, odmítla vzít realitu naší země v úvahu. Tato realita mimo jiné znamená, že převážná většina podnikatelů nejsou kapitálově silné firmy, ale společnosti či jednotlivci, kteří začínali z ničeho, kteří se většinou zadlužili a kteří mají šanci své podnikání ustát pouze tehdy, pokud jim bude dopřáno několik příznivých let s přijatelnou úrovní poptávky a s přiměřeným přístupem k financování.

Centrální banka v minulých letech vytyčila jako svou hlavní prioritu výrazné snížení inflace a bez ohledu na reálné možnosti a potřeby ekonomiky zpřísnila měnovou politiku, což se – spolu se skokovým zpřísněním požadavků na obezřetné podnikání bank – projevilo v odříznutí podnikové sféry od bankovních úvěrů. To všechno eskalovalo problém platební neschopnosti, v bilancích komerčních bank začaly dramaticky narůstat špatné úvěry a řada firem se dostala do mimořádně obtížné situace. Vzhledem k nedostatkům v bankrotové legislativě a v práci soudů však pro věřitele i dlužníky neexistuje schůdná cesta z problémů a proto došlo ke svéráznému zablokování celé ekonomiky. Restrukturalizace podnikové sféry za těchto podmínek neprobíhá a převažují procesy likvidační, projevující se uzavíráním výrob a propouštěním, které v některých regionech vyhnalo míru nezaměstnanosti do alarmujících výšek.

Touto jednostrannou a od reality odtrženou politikou jsme se dostali do situace, kde neexistují žádná snadná a rychlá řešení. Pro překonání krize je nezbytné, aby se rozhodující státní instituce – vláda, parlament a centrální banka - shodly na prioritách a postupu řešení. Jsem přesvědčen, že jedinou smysluplnou prioritou dnešních dnů je a musí být zastavení pádu ekonomiky a obnovení růstu. V tom se můj názor shoduje s názorem vlády i s nedávným názorem takových mezinárodních institucí, jako je např. Mezinárodní měnový fond. Považuji proto za nezbytné, aby došlo k dalšímu uvolnění měnové politiky. Jen to může přinést – v krátkodobém horizontu – pozitivní obrat.

Toto uvolnění musí být doprovázeno urychleným přijetím potřebných změn legislativy a realizací dalších opatření ke zlepšení fungování institucí majících vliv na podnikatelské prostředí. Efekt těchto kroků je však až dlouhodobý. Mnoho v této oblasti může vykonat i místní samospráva, která má ve vztahu k podnikatelskému sektoru rozsáhlé pravomoci a která může pružným a nebyrokratickým přístupem buď výrazně usnadnit nebo opačným přístupem naopak zkomplikovat podmínky pro podnikání v jednotlivých obcích a regionech.

Souběžně musí pokračovat proces privatizace, především bank, ale i dalších společností v majetku státu, případně reprivatizace krachujících podniků, jejichž dosavadní majitelé selhali, kapitálově silným vlastníkům. Ani v této oblasti nelze očekávat rychlý efekt, jde však o nezbytnou podmínku pro dlouhodobý růst. Stejně tak je třeba připravit program další deregulace a liberalizace cen a podnikání vůbec.

Jsem přesvědčen, že u nás existuje široká shoda v tom, v jakých oblastech podniknout potřebné kroky. Zásadní spor však běží o jejich časovou dimenzi, či spíše o vhodné řazení těchto kroků.

Trvám na tom, že se nám nepodaří vyřešit krizi české ekonomiky, pokud se neshodneme na základní prioritě, kterou musí být zastavení jejího propadu. Nechceme-li zbytečně utopit další miliardy z veřejných prostředků na pomoc podnikům, musíme změkčením měnové politiky umožnit podnikům dýchat. Pak má smysl pokoušet se o revitalizaci, pak mohou být bankroty cestou k řešení podnikových problémů, nikoliv pouhou likvidací.

Jedině oživení ekonomiky může také přinést nové prostředky do obecních rozpočtů a zlepšit podmínky pro rozvoj samosprávy. Posílení odpovědnosti obcí a regionů za vlastní rozvoj je potřebné. Dnešní, regionálně velmi diferencované problémy však ukazují i meze tohoto přístupu. Státu musí zůstat možnost pomoci tam, kde tvorba vlastních zdrojů v regionu neumožňuje vyrovnat se se vznikajícími požadavky a problémy.

Vážné ponaučení nám dávají dnešní problémy s fungováním institucí pro připravovanou reformu veřejné správy, spojenou s vytvořením VÚSC. Reforma nesmí vést k tomu, že bude mezi občana či podnikatele a stát vsunut další byrokratický stupeň, který veřejnou správu občanu nejen že nepřiblíží, ale který ani nebude schopen poskytovat kvalitu správy srovnatelnou s výkonností dnešních centralizovaných státních orgánů. Toto nebezpečí reálně hrozí, pokud nebude vytvoření VÚSC součástí takové komplexní reformy veřejné správy, která může ospravedlnit vytvoření dalšího správního stupně jejím zjednodušením a zlevněním a odstraněním existující byrokratické zátěže.

Mohu v této souvislosti jednoznačně prohlásit, že se budu všemi silami bránit všem tendencím budovat architekturu vyšších celků ze stavebního materiálu nenápadně odebraného Vám, obcím. Všichni se musíme snažit, aby pod záminkou decentralizace nedošlo jen k jinému typu centralizace, který se bude lišit od toho celostátního jen horší kontrolovatelností veřejností. Nedopusťme, aby do našeho života se zavedením dalšího stupně veřejné správy nepřišlo více regulace, více veřejného omezování soukromých iniciativ.

Jen bych se opakoval, kdybych tu dlouze mluvil o tom, že je zdravá obec základem zdravého státu. Zdravá obec však nemusí znamenat obec s co nejštědřejší pokladnou, ale obec, kde žijí prosperující lidé. Příliš ambiciózní komunální projekty mohou spontánní tvůrčí aktivity občanů tlumit, nikoli rozvíjet.

Obec nerovná se radnice. Obec je společenstvím svobodných lidí, kteří ke svému životu a práci nepotřebují dohled, pomoc či kontrolu erárního sektoru, ať už státního nebo obecního. Na to bychom my všichni v naší každodenní činnosti neměli zapomínat.

Václav Klaus, Praha, 29. 4. 1999