Hlavní strana » Souhrnná odpověď (č. 7) na…

Souhrnná odpověď (č. 7) na Vaše reakce na Volební Manifest

Jsem velmi rád, že zveřejnění volebního Manifestu srdce a rozumu rozpoutalo tak širokou diskusi. Je to pro mě důkazem, že to není dokument prázdný, že oslovuje – ať už s pozitivními či negativními reakcemi – mnoho lidí.

Jiná věc je, že se v mnoha případech stal inspirací pro daleko širší názorový střet, který také mně připomíná, že se musím – byť často poněkolikáté – k některým tématům znovu vracet a objasňovat je. Pokusím se to ukázat na některých příkladech z naší společné diskuse.

Patří k nim třeba příspěvek pana Fialy, který je – jako mnozí moji odpůrci – poněkud rozčílen a přestože se sám pokládá za pravicově smýšlejícího člověka, doporučoval by vyrazit znovu do ulic s klíči, ale tentokráte „tříkilovými“, a – chápu-li jeho slova správně – všechno rozmlátit  a vyhnat, možná do Vltavy, jak svého času tvrdil jeden politický populista, jenž sám sebe také vydával za pravičáka. Jinými slovy, chce znovu revoluci. Jenže revoluce patří v demokratické zemi do arsenálu skupin rozhodně ne pravicových. My jsme pro evoluci, pro postupná, klidná, byť často razantní a odvážná řešení, která s emocemi, volajícími po násilných řešeních, nemají nic společného. On to pan Fiala ostatně vyjádřil nejlépe sám, když nejprve volá po tom, že v politice musí být věcné a tvrdé debaty nad skutečnými problémy s návrhy řešení, aby vzápětí sám doporučil to své: vzhůru do ulic s hasáky a hr na ně!

Považoval jsem za nutné se u tohoto postoje chvilku zastavit, neboť je dost typickým, opakujícím se fenoménem: ze spíše romantických než věcných a ideových důvodů se označím za pravicově smýšlejícího, abych vzápětí sám sebe představil jako revolučního bolševika. To je častý jev i mezi výkonnými politiky.

K této kategorii patří i všemožné výzvy, jako třeba slova pana Nováka s jeho „Odejděte, než budete vyhozen“. Navíc říkal, že si to jistě myslí obrovská většina lidí, kteří se to ale bojí říci. To asi opravdu nežiji s panem Novákem ve stejné zemi. Nechápu, z čeho by mohl kdo mít strach. A i když musím říci, že obsáhlou diskusi kolem příspěvků paní Varadinové vnímám tak trochu i s úsměvem (ocenil jsem, že v této souvislosti pan Václav poslal ze vzdáleného zahraničí něco velmi se blížícího záměně diskusního fóra za seznamku – asi vzal to naše volební srdíčko trochu moc doslova), nemohu než přikývnout na její slova, že by měl v demokracii každý politik odvozovat svůj mandát od volebního výsledku a že by o jeho setrvání na politické scéně či o jeho odchodu nemělo rozhodovat nic jiného, než právě toto.

Zatím se nic demokratičtějšího vymyslet nepodařilo. Jsou pochopitelně i Ti, kteří za sebe nechávají vysílat do ulic nositele různých výzev, které mají spolu se spřátelenými médii a žurnalisty přimět politickou scénu, aby se formovala podle jejich přání. Na střetnutí ve volebním ohni jim schází buď odvaha, nebo schopnosti, nejčastěji však obojí. Jak to vyjadřuje paní Varadinová, když brání voliče ODS slovy, že jsou to samostatně myslící bytosti, které se nedaly „zkultivovat“, čili zmanipulovat tím, co píší různí Leschtinové. Právě sem ostatně míří naše volební heslo Hlavou i srdcem. To nejsou nářky na média. My opravdu nechceme nic jiného, než trochu objektivnější pohled, než trochu stejné příležitosti, než alespoň malinko věcnější posuzování a referování.

Právě před pár dny proběhl jeden z mých předvolebních mítinků v Brně. Byla tam bezvadná atmosféra, bez fňukání a „blbých nálad“, přišla opravdu spousta lidí, kteří se chtěli setkat se mnou a s kandidáty ODS do nadcházejících voleb. Kdosi řekl, že to bylo nejméně dvojnásobek lidí proti tomu, kolik jich navštívilo mítinky všech ostatních stran na tomto náměstí dohromady. Druhý den otevřu MF Dnes a tam je fotografie jediného – opakuji – jediného člověka, který sem přišel s  vulgárním transparentem, možná i na objednávku, aby trochu provokoval. Co s tím dělat? Rozhodně nepůjdeme cestou svých vlastních novin, jak doporučuje pan Fiala, ale spíše budeme věřit ve zmíněnou evoluci a postupné kultivování naší mediální scény, řečeno s Janem Nedvědem, že musí přijít doba, kdy novinář bude novinářem – a ne nevoleným politikem, dodávám já. Ale abychom si jen nestýskali. Prakticky všude na světě je většina médií levicová, snad ze své podstaty.

Mimochodem – hovoříme-li o médiích – tak k několika zmínkám o mém výroku v televizi o vulgarizaci naší politické scény. Projev našeho pana prezidenta při oslavě státního svátku České republiky byl přesně z tohoto soudku. Nejde o věcnou stránku věci, tedy o to, co řekl. Jde o to jak a především kde a kdy to řekl. Jestliže někdo chce takto urputně vyvolávat v zemi blbé nálady, tak si asi ve svém svatém zapálení snad ani neuvědomuje, že je to při takovéto příležitosti přímo urážlivé – ne vůči mně či ODS, ale vůči všem hrdým občanům této země.

Úporná snaha zbavovat nás sebevědomí, snad proto, že ho sám nemám, a neustále opakovat světu, že jsme stále jen jakýsi postkomunistický skanzen, jak náš pan prezident s oblibou činí i na mezinárodních fórech, to je přesně to, proti čemu razantně vystupujeme i v těchto volbách. To může říkat jen ten, kdo je definitivně uzavřen ve skleněné etuji, nechodí mezi normálními lidmi, nemluví s nimi, nerozhlíží se kolem sebe – anebo je to prostě jen zlý záměr, kdoví. Fakt je, že země je ve vypjaté předvolební atmosféře, náš jižní soused se k nám chová, jako by zapomněl, že již nejsme součástí Rakousko-Uherska, rezignuje šéf centrální banky a – řečeno slovy paní inženýrky Kučerové – „někteří lidé odjíždějí do Portugalska či kam“. K tomu je těžké něco dodat.

Dalo by se ještě velmi dlouho reagovat na množství vyslovených podnětů, ale připadá mi, že cosi velmi důležitého řekl klidný, uvolněný a řekl bych normální příspěvek pana Švandy, který hovoří o tom, že je u nás stále více a více svobodných pracujících lidí, kteří mají běžné starosti a problémy a na politické souboje nemají čas a „…proto vás podporujeme“, končí pan Švanda. Tohle mi přijde skutečně přesné – a nejen kvůli onomu povzbudivému závěru. Signalizuje to, že pro lidi se „zdravým rozumem a srdcem na pravém místě“ (abych trochu parafrázoval naše volební heslo) je možné se shodnout na principu zastupitelské demokracie. A nejen to. Cítím to jako dobrý příklad toho, že i bez velkých gest a výkřiků už jsme v mnohém docela standardní evropskou demokracií, v níž se politika neplete denně lidem pod nohy ve věčně nepřátelsky vzrušených útocích, ale kde političtí soupeři – obvykle socialisté a nesocialisté – nabízejí svým občanům prosazování jejich zájmů. A lidé se k této nabídce vyjadřují většinovou volbou.

Děkuji Vám za to, pane Švando, že jste optimista, stejně jako já. Ostatně děkuji všem, kdo se zúčastnili této podnětné diskuse kolem Volebního Manifestu. A nezapomeňme, že volební střet proběhne v naší zemi v neděli 12. listopadu. I tam budeme vlastně na dálku vést tuto naši diskusi.

Václav Klaus, 7.11.2000