Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Vystoupení na slavnostním…

Vystoupení na slavnostním zasedání k 10. výročí založení Konfederace politických vězňů

Projevy a vystoupení, 9. 2. 2000

Dámy a pánové,

velice si vážím toho, že jste mne pozvali na Vaše dnešní významné setkání a že mi poskytujete možnost říci Vám, kteří jste pro svobodu a demokracii v naší zemi obětovali daleko více než jiní, alespoň pár slov. Vážím si tohoto Vašeho pozvání hlavně proto, že Vy, svými životními osudy, představujete pro celou naši zemi příklad mimořádné občanské a lidské statečnosti, což jsou postoje v české společnosti, bohužel, ne příliš časté.

Je tomu již více než deset let, kdy se v naší zemi zhroutil komunistický režim, a jistě i Vy máte podobný pocit jako já, že naše společnost na svou nedávnou minulost až příliš rychle zapomíná. Svoboda a demokracie nám sice otevřely zcela nové možnosti pro uskutečňování našich přání, snů a nejrozmanitějších osobních představ, ale je zřejmé, že to nestačí. Svoboda totiž vyžaduje i jasnou odpovědnost za to, jak svůj vlastní život svým vlastním přičiněním naplňujeme. Zdaleka ne všichni jsou připraveni akceptovat tuto novou éru naší země s jejími oběma neoddělitelnými stránkami – se svobodou i odpovědností. Příliš rychle si mnozí zvykli považovat to pozitivní, co se u nás v posledních letech vytvořilo, za samozřejmost. Počáteční nadšení a optimismus byly i díky tomu rychle vystřídány negativismem a ten přispěl k desorientaci nemalé části naší společnosti. Všichni také víme, že se v průzkumech veřejného mínění po deseti letech svobody a demokracie komunistická strana zabydluje na pozici druhé nejsilnější české politické strany.

Zdá se mi, že nic není výmluvnějším vyjádřením křižovatky, na které se teď nacházíme, než právě tento fakt. Je to nepřijatelným výsměchem především pro Vás, ale je třeba říci, že to není věcí náhodnou. Na počátku devadesátých let se u nás vytvořil a od té doby stále sílí vlivný politický proud, který si kladl a klade za cíl zabránit radikálnímu rozchodu naší země s komunistickou minulostí, který od počátku brzdil budování otevřené společnosti založené na svobodě jednotlivce, na respektu k demokratickým principům v politice a na trhu a soukromém vlastnictví v ekonomice a který velmi umně využívá všech problémů přechodného období. Otevření a skrytí socialisté všech barev a spolu s nimi – u nás tradičně levicoví – intelektuálové usilovali a usilují o změnu orientace našeho vývoje. Tito lidé se nikdy nezbavili nedůvěry ke spontánní aktivitě svobodných občanů, protože se považují za předurčené k tomu, aby řídili a kontrolovali aktivity a životy jiných.

I dnes se u nás setkáváme s myšlenkami, které ve své extrémní podobě vedly ke vzniku totalit, které tak tragicky poznamenaly odcházející století i životy mnohých z nás, a v každém případě životy Vaše. Nesocialistické směřování naší země se stalo předmětem soustředěného útoku podivné směsice našich spoluobčanů a nejsou to jen nereformovaní  a nereformovatelní členové předlistopadové KSČ, jak to bývá leckdy zjednodušeně chápáno. Opakovaně jsme svědky znevažování některých základních věcí, standardní politické názory a postoje jsou zesměšňovány jako cosi beznadějně zastaralého a jsou činěny pokusy znovu a znovu přepisovat historii a především z hlav mladé generace vymazávat historickou zkušenost těch, kteří se s komunismem a s jeho následky setkali na vlastní kůži.

Tento vývoj bohužel není omezen jen na naše domácí prostředí. Těmto názorům se dostává podpory i z některých vyspělých západních zemí, které se dodnes nezbavily levicových iluzí a jakési skryté, leč mimořádně silné tolerance ke komunismu, který v očích řady západních intelektuálů zůstává dodnes pouze nepovedenou realizací jinak správné myšlenky. V této atmosféře není lehké bránit principy, na nichž svoboda a demokracie skutečně stojí. Stejně tak není lehké předávat Vaši zkušenost dalším generacím a bránit to, čeho již u nás bylo dosaženo.

Vím, že Vám naše společnost zůstává mnoho dlužna. Nemyslím tím pouze materiální stránku věci, i když vím, že i ta je důležitá. Alarmující jsou zejména pokusy bránit průchodu byť velmi opožděné spravedlnosti, pokusy bránit vyšetření zločinů a potrestání viníků, pokusy rehabilitovat či v očích nových generací učinit bývalé utlačovatele přijatelnější a hlavně pokusy zapomenout. S tím se nechceme a nemůžeme smířit. Zapomeneme-li na to, hrozí nám, že můžeme tragickou minulost prožít znovu.

Přesto jsem optimistou a věřím, že se nám obratu zpět podaří zabránit. Váš příklad a Vaše podpora jsou pro mě v tomto směru velkou posilou. Chci Vás ujistit, že budu ze všech sil vždy usilovat o to, aby útrapy minulosti nebyly marné a aby spravedlnost a pravda nakonec zvítězily.

Václav Klaus, vystoupení na slavnostním zasedání k 10. výročí založení Konfederace politických vězňů, Pražský hrad, 9. února 2000